Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 535/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7.1.2005, čj. -42, zamítl návrh žalobce na náhradu živého a mrtvého inventáře (dále jen  „inventář“) podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “),  s odůvodněním, že oprávněná osoba návrh na náhradu u povinné osoby v propadné lhůtě neuplatnila, takže zanikl.  Nárok neuplatnil ani žalobce, jemuž byla údajná pohledávka převedena.

Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným  rozsudkem  rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že soud prvního stupně  provedl ve věci vyčerpávající dokazování, důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich správný skutkový stav. Odvolací soud uzavřel skutková zjištění tak, že  z provedených důkazů nelze dovodit, že by právní předchůdce žalobce uplatnil u povinné osoby, tj. žalovaného či jeho právního předchůdce, nárok na vydání inventáře. Nestalo se tak ani ve lhůtě do 31.3.1993, ale ani ve lhůtě do 26.9.2002, tj. do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí  pozemkového úřadu o vydání nemovitostí. Nebylo prokázáno, že by nárok byl uplatněn písemně či ústně u povinné osoby,tedy nebyl učiněn právní úkon, z něhož by bylo zřejmé,  že je náhrada za inventář požadována, za jaký a v jaké výši. Žalobce sice tvrdil, že tyto náležitosti byly připsány na arch papíru, který předal povinné osobě, důkazy o tom však nenabídl a žalovaný přijetí takovéto y popřel. Ani slyšení svědkové nepotvrdili, že by právní předchůdce žalobce o náhradu požádal, byť v ústní formě. Pokud pak žalobce ve zcela jiném řízení sdělil soudu, že na vydání inventáře trvá, trval tedy na něčem, co neučinil a jeho jednání nelze považovat za výzvu k vydání inventáře.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , přičemž otázky zásadního právního významu spatřuje v tom, že

- odvolací soud dovozuje, že lhůta k uplatnění nároku na náhradu za inventář skončila 31.3.1993 a právo nebylo vázáno na rozhodnutí pozemkového úřadu,

- odvolací soud nepovažuje podání právnímu předchůdci žalobce Státnímu statku M. T. za výzvu k vydání náhrady za inventář, protože neobsahovala popis inventáře a výši náhrady.

Dovolatel zastává názor, že postačovalo, že jeho právní předchůdce  dal ve lhůtě šesti měsíců od rozhodnutí pozemkového úřadu jednoznačně najevo povinné osobě,  že požaduje i náhradu za inventář. Takový skutkový závěr pak z provedených důkazů vyplývá. Žalobce uplatnil nárok na tiskopisu, který získal od povinné osoby, a na jehož základě byly uspokojovány i nároky na náhradu za inventář jiným oprávněným osobám. Povinná osoba sdělila písemně dopisem z 20.4.1995, že eviduje výzvu k vydání zemědělskému majetku, jímž je nepochybně i inventář. Dovolatel navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání vyjádřil, že nesdílí názor, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce  zásadní  význam. Ve věci samé pak poukazuje na to, že veškeré důkazy svědčí o tom, že právní předchůdce žalobce se u povinné osoby domáhal toliko vydání zemědělského majetku nemovitého dle § 9 zákona o půdě, konkrétně zemědělské usedlosti čp. 28 s chlévem, kůlnou a stodolou. Navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání splňuje formální náležitosti stanovené   ( ) a dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.  Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který ve věci rozhodoval jen jednou. Dovolání tedy není přípustné podle   ,  ani písm.b) Podle by přípustnost dovolání byla dána jen v případě, kdyby dovolací soud shledal, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam.  Takový závěr dovolací soud neučinil.

Zamítavý rozsudek soudu prvního stupně a potvrzující rozsudek soudu  odvolacího jsou totiž založeny na skutkových zjištěních, že oprávněná osoba neučinila ve lhůta k tomu zákonem stanovené ve vztahu k osobě povinné právní úkon, kterým by ji vyzvala k náhradě inventáře, takže její právo zaniklo. Přezkum rozsudku odvolacího soudu v případě, že dovolatel uvádí skutečnosti, které  lze označit jako neshodu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedeným dokazováním, není možný, jestliže není dána přípustnost dovolání podle  237 odst. 1 písm.a) nebo b)  Z hlediska skutkových zjištění se proto dovolací soud nemůže dovoláním zabývat.

Ani otázky, které dovolatel učinil obsahem dovolání, nepovažuje dovolací soud za  rozhodné pro závěr, že  rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam  z hlediska možné přípustnosti dovolání podle Odvolací soud sice vyjádřil svůj názor, že v tomto případě skončila  pro oprávněnou osobu lhůta, do kdy měl vůči povinné osobě uplatnit nárok na náhradu inventáře, již 31.3.1993, svůj závěr však na tomto názoru nepostavil,  protože podle jeho skutkových zjištění  k takovému úkonu  nedošlo ani v době  do uplynutí šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitostí. Rovněž hodnocení odvolacího soudu,  že informaci podanou soudu v jiném řízení nelze považovat za právní úkon uplatnění nároku, jak má na mysli , není v rozporu s  hmotným právem.

Dovolací soud proto neshledal dovolání přípustným a podle věta před středníkem je zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z toho, že žalovanému, který by s ohledem na výsledek řízení měl nárok na jejich náhradu ( , , ), prokazatelné náklady dovolacího řízení  nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2006

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu