Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 184/2021
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
doručovací adresa adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném úroku ve výši částka, zákonném úroku z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku částka v 14 měsíčních splátkách po částka. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne datum. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila nesplacenou část úvěru dne datum na žalobkyni. Dluh žalované žalobkyně vyčíslila částkou částka s příslušenstvím. Uvedený dluh se skládá z neuhrazené jistiny ve výši částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částka (částka dne datum a částka dne datum). Ani přes předžalobní upomínku neuhradila žalovaná žalobkyni ničeho dalšího.
2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalované a to tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala do žádosti o úvěr ze dne datum. Po provedeném šetření dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná dostavila a uvedla, že na základě předmětné smlouvy převzala částku částka, přičemž na svůj dluh uhradila částku částka a částku částka. Zároveň žalovaná požádala soud o splátkový kalendář. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ), soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum včetně přílohy číslo – předpisu splátek a z informací o zpracování osobních údajů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částka (úvěr ve výši částka, úrok ve výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a inkasní poplatek ve výši částka) v 14 měsíčních splátkách po částka. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo soudem zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené a že výše jejích měsíčních příjmů činí částka a výše měsíčních výdajů činí částka (částka výdaje na bydlení a energie, částka výdaje na dopravu, jídlo a jiné osobní náklady). V žádosti o úvěr je dále uvedeno, že žalovaná své příjmy doložila výplatními páskami. Z listin y označené jako transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila na svůj dluh dne datum částku částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postoupených pohledávek, dodatku číslo ze dne datum ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum, oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy číslo na žalobkyni. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne datum soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka.
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, se žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši (částka) v hotovosti, které se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení na částku částka, zaplatit ve 14ti měsíčních splátkách po částka. Žalovaná však na svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část (částka a částka), právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka za žalovanou, kterou převedla na žalobkyni.
6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje
11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. stanovuje výši úroku z prodlení.
14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo Consumer Finance proti jméno příjmení a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, ve věci C číslo, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci právnická osoba proti GK).
15. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
18. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
19. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr ve výši částka. Žalobkyně soudu předložila pouze dokument nazvaný jako„ žádost o úvěr“. Jedná se však pouze o vyplněný tiskopis, který ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalované nemá žádnou důkazní sílu. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalované. Pokud je v žádosti o poskytnutí úvěru zaškrtnuto políčko, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výplatní pásky žalované, měla by mít žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně tyto listin y k dispozici a předložit je soudu, což však neučinila. Žalobkyně ničím neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované o měsíčním příjmu ve výši částka a tvrzení žalované o výdajích ve výši částka, ačkoliv ověření příjmů a pravidelných a nezbytných výdajů žalované (matky dítěte) bylo v daném případě klíčové pro posouzení otázky, zda žalované po zaplacení všech nezbytných výdajů (příspěvek na nájem a spotřebu energie rodičům, jídlo, léky, ošacení, doprava, potřeby pro dítě a jiné) zbývá dostatek volných finančních prostředků. Navíc se soudu jeví jako nerealistické, že by žalovaná jakožto matka dítěte měla pouze měsíční výdaje ve výši částka (jiný příjem žalovaná v žádosti neuvedla). Za této situace lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.
20. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. o. s. ř. , a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
21. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.
22. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z., plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaná uhradila na smlouvu toliko částku částka (částka dne datum a částka dne datum). Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši částka (částka – částka) na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne datum, danou k poštovní přepravě dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Podle § 573 o. z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, nejpozději do datum (lhůta k plnění do datum) měla žalovaná plnit, a od datum je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).
23. Protože smlouvu o úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (poplatky, smluvní pokuta, obchodní úrok, úroky jdoucí před zasláním výzvy) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).
24. V dané věci byla žalobkyně převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
25. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.