Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1695/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města D., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1/ E. Č., a 2/ E. Č., oběma zastoupeným advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. srpna 2004, č. j. -27, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud obsahově potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí odstraněním rozestavěné stavby včetně suterénních prostor. Současně také změnil ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně tak, že se povinným ukládá, aby na náklady, které si práce vyžádá, zaplatili oprávněnému předem částku ve výši 109.550,- Kč, a to do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu je exekuční titul pravomocný a vykonatelný a soud prvního stupně nepochybil, pokud výkon rozhodnutí nařídil. Uložení povinnosti povinným složit zálohu na náklady, které si práce vyžádají, pak koresponduje s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ “).

Povinní v dovolání namítli, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Vedle předestření skutkových okolností předcházejících vydání exekučního titulu dovolatelé uvádějí, že exekučním titulem uloženou povinnost nemohli fakticky splnit, neboť jim v tomto bylo ze strany třetích osob bráněno. Pokud jde o uloženou povinnost spočívající v odstranění stavby, pak tato již reálně neexistuje a soudy obou stupňů pochybily, pokud nevycházely z reálného skutkového stavu. Z tohoto důvodu se dovolatelům jeví nelogickou uložená povinnost zaplatit oprávněnému předem náklady ve výši 109.550,- Kč, které již oprávněný taktéž nuceným výkonem vymáhá. Soudy obou stupňů nezohlednily ani skutečnost, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo zrušeno již v roce 1992, avšak odstraňovanou stavbu počal povinný 1/ stavět až následujícího roku. Navrhují proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení.

Podle článku II. bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle ve znění účinném do 1. dubna 2005.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Z uvedeného plyne, že dovolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí je přípustné za předpokladu splnění podmínky vyslovené v , odst. 3

Dovolání do výroku II. napadeného rozhodnutí je vzhledem k jeho diformitě ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998, pod poř. č. 61) přípustné v souladu s ustanovením

Aby mohlo být dovolání proti výroku I napadeného rozhodnutí přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí (ve výroku I. napadeného rozhodnutí) je zásadně právně významné, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Z uvedeného tak plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tak o přípustnosti dovolání - bezcenné.

V této souvislosti je třeba konstatovat, že není žádného podkladu pro úsudek, že by právní závěry uplatněné odvolacím soudem - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze – vedoucí k potvrzení závěru soudu prvního stupně co do nařízení výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů byly právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe, jež by mohly založit přípustnost dovolání stěžovatelů směřující do výroku I. napadeného rozhodnutí.

Dovolatelé ve své argumentaci pomíjejí, že prvotním předpokladem pro nařízení soudního výkonu je existence vykonatelného rozhodnutí; při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud posuzuje (kromě podmínek řízení), zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno oprávněným orgánem, zda je vykonatelné jak po stránce formální tak materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni. Při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 1/2000 pod poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 7/2004 pod poř. č. 62). Poukazy dovolatelů na skutkové okolnosti předcházející vydání exekučního titulu se – proto – jeví bezpředmětnými.

Přípustnost a ani důvodnost dovolání směřující proti výroku I. napadeného rozhodnutí nemůže založit ani další dovolací námitka - nepřípustná pro svou novost již z hlediska ustanovení - faktického splnění uložené povinnosti třetí osobou. Okolnost, zda exekučním titulem uložená povinnost splněna byla, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu (exekuci) nezjišťuje, nýbrž vychází z tvrzení obsaženého v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (že povinnost dobrovolně splněna nebyla). V řízení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemá proto tvrzení povinných o zániku vymáhaného práva místa. To je vyhrazeno řízení o zastavení výkonu rozhodnutí ( odst. l písm. g/, h/, odst. 4 ), který může soud zastavit i bez návrhu ( odst. l ). Shodně vyznívá taktéž námitka zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů před výstavbou odstraňované stavby - uplatňovaná v celém řízení taktéž nově, a tedy z hlediska ustanovení o.s.ř nepřípustně - když tuto je třeba v daném řízení považovat za bezpředmětnou, neboť nejenže se jejím prostřednictvím dovolatelé pokoušejí nepřípustně napadat věcnou správnost exekučního titulu, konkrétně pak pasivní věcnou legitimaci povinné 2/, ale navíc je daná námitka - z povahy věci - nepřípadná, neboť výkonem rozhodnutí podle nedochází k postihu majetku, nýbrž k nucenému výkonu uložené povinnosti spočívající v provedení (zastupitelných) prací a výkonů; věcněprávní povaha předmětu, proti němuž uložená povinnost směřuje, je v daném případě irelevantní.

Za této situace bylo nutné dovolání povinných směřující proti výroku I. napadeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí provedením prací a služeb, v souladu s ustanovením a , odmítnout (výrok I.).

Pokud jde o tu část dovolání, která směřuje proti výroku ukládajícímu povinnost stěžovatelům zaplatit oprávněnému předem potřebné náklady, které si práce vyžádá, je v tomto rozsahu nedůvodné. Třebaže dovolatelé brojí proti „nelogičnosti“ tohoto výroku s poukazem na zánik vykonávané povinnosti, obsahem svého podání nevznášejí žádné argumenty popírající jeho věcnou správnost, popř. předpoklady umožňující soudu takto rozhodnout. Odvolací soud nepochybil, pokud s poukazem na řádné vyčíslení předpokládané výše nákladů na demolici stavby postupoval v souladu s ustanovením a uložil povinným, aby potřebné náklady zaplatili oprávněnému předem (srov. např. Kurka, V., Drápal, L.,: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s., 2004, str. 718-719). Dovolací soud proto dovolání v této části, jakožto nedůvodné, v souladu s ustanovením , věty před středníkem , zamítl (výrok II.).

Povinní s dovoláním úspěšní nebyli, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu