Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1188/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.766,80 Kč k rukám advokáta JUDr. R. M. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. března 2004, č. j. -61, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. února 2003, č. j. -38, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti blíže individualizované veřejné dobrovolné dražby a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů dovodily, že žalobce jako neúspěšný účastník dražby je sice aktivně legitimován k podání žaloby podle , o veřejných dražbách, ale s ohledem na (dále jen „OSŘ“) musí žaloba směřovat proti všem účastníkům, kteří jsou daným vztahem dotčeni, t. j. nejen proti žalované jako dražebníkovi, ale též proti navrhovateli dražby a vydražiteli. Jestliže tomu tak v daném případě není, nezbývá, než žalobu pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnout.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval ze zásadního právního významu řešené otázky pasivní legitimace v řízení o určení neplatnosti dražby. Vyslovil přesvědčení, že v tomto řízení je pasivně legitimovanou osobou pouze dražebník, a toto svoje stanovisko v dovolání podrobně rozvedl. Podle jeho názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, založené na zcela opačném výkladu zákona o veřejných dražbách, na nesprávném právním posouzení věci, a proto by mělo být zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu, podrobně vyložila své stanovisko k jednotlivým dovolacím argumentům žalobce a navrhla, aby jeho dovolání bylo zamítnuto.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „OSŘ“).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c) . Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobce založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V rozsudku ze dne 25. července 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 646, vyslovil dovolací soud názor, že otázku, zda je rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, je třeba posuzovat z hlediska doby, kdy bylo vydáno. Pokud tedy rozhodnutí odvolacího soudu splňovalo v době jeho vydání kritéria uvedená v , je rozhodnutím po právní stránce zásadního významu i přesto, že v době, kdy je o dovolání proti němu rozhodováno, už tato kritéria splněna nejsou. V době, kdy byl vydán napadený rozsudek odvolacího soudu, nebyla ještě otázka pasivní legitimace v řízení o určení neplatnosti veřejné dražby, kterou žalobce ve svém dovolání označil za zásadní, v žádném rozhodnutí dovolacího soudu řešena; proto i když v současné době již judikatura k této otázce existuje, je nutno považovat dovolání žalobce za přípustné podle .

Dovolací soud tedy přezkoumal napadený rozsudek podle . Žalobce nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v , a b) a , případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen tvrzeným nesprávným posouzením věci z hlediska shora uvedené otázky zásadního právního významu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

V rozsudku ze dne 24. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 54/2006, přijal Nejvyšší soud ČR závěr, že řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení , 4 a 5 se musí z hlediska věcné legitimace účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně žalované je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení . Vyšel přitom z právní povahy veřejné nedobrovolné dražby, ze zákonem stanovených předpokladů pro vyslovení její neplatnosti a z důsledků, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy osob, jež se jí zúčastnily, a přihlédl i k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně. Uvedená hlediska proto vyžadují, aby se řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby týká. Musí totiž být zajištěno, aby tyto osoby mohly v řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně ( a 4 ). Nepodala-li některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně. V podrobnostech je možno odkázat na odůvodnění citovaného rozsudku. Jeho závěry pak lze přiměřeně vztáhnout i na řízení o vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle , které má obdobný charakter i význam. Odvolací soud tedy v napadeném rozsudku právem dovodil, že je-li v řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby žalován toliko dražebník, není správně určen okruh účastníků řízení a žalobě nelze pro nedostatek pasivní věcné legitimace vyhovět; tento jeho závěr je v souladu s mezitím ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Napadený rozsudek tak spočívá na správném výkladu správně aplikovaného právního předpisu a uplatněný dovolací důvod není naplněn. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než podle části věty před středníkem dovolání žalobce zamítnout.

Podle věty prvé, , a má v dovolacím řízení úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ ], stanovená podle , a částkou 2.250,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle a 3 ve výši 75,- Kč a částka 441,80 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a .

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce, co mu ukládá tento vykonatelný rozsudek, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 29. srpna 2006

Vít Jakšič, v. r.

předseda senátu