Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 869/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.933,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. ledna 2005, č.j. -77, potvrdil rozsudek ze dne 24. listopadu 2003, č.j. -49, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že žalobce má za úpadkyní E. C., a. s. (dále jen „úpadkyně“) pohledávku z titulu „nezaplacené ceny za postoupené pohledávky“ ve výši 4,361.552,92 Kč (včetně smluvního úroku 14,7 % ke dni prohlášení konkursu) a žalobci uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6.500,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud - odkazuje na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a cituje ustanovení a , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) - přitakal závěru soudu prvního stupně, podle kterého je uznání závazku učiněné úpadkyní 28. února 2002 neúčinným právním úkonem a pohledávka z titulu úhrady ceny za postoupené pohledávky, která se stala splatnou 10. prosince 1998, byla uplatněna až po uplynutí tříleté promlčecí doby počítané podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“). V situaci, kdy žalovaný v průběhu řízení námitku promlčení uplatnil, shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, přičemž se již nezabýval otázkou (ne)platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. ledna (správně „22. ledna“) 1998 (dále jen „smlouva o postoupení pohledávky“).

Proti rozsudku odvolacího soudu a to v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení (dále jen „ “), namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení , jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolatel zdůrazňuje, že ze smlouvy o postoupení pohledávky jednoznačně vyplývá, že dlužník svůj dluh dne 20. ledna 1998 uznal, přičemž odvolací soud (i soud prvního stupně) toto uznání „nepochopitelně“ opomenul a následně dospěl k nesprávnému závěru o promlčení pohledávky, určení pravosti které se žalobce domáhá. Dále dovolatel snáší argumenty proti závěrům soudu prvního stupně co do (ne)platnosti smlouvy o postoupení pohledávky a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl. Ve vztahu k dovolatelem zmiňovanému uznání dluhu ze dne 20. ledna 1998 přitom konstatuje, že jde o právní úkon učiněný dlužníkem K. s. r. o. vůči věřiteli (žalobci), týkající se jiné pohledávky, než která je předmětem řízení.

S přihlédnutím k tomu, že dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním i v potvrzujícím výroku ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a ve výroku o nákladech odvolacího řízení, zabýval se Nejvyšší soud především tím, zda je dovolání v této části přípustné. Uvedené výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu bez dalšího podle ustanovení a odmítl.

Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení a c)

O případ podle ustanovení nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem ve věci), přičemž dovolání - oproti očekávání dovolatele - není přípustné ani podle ustanovení

Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Nejvyšší soud, ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí, napadené rozhodnutí z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého na to, zda má napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení , nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (k tomu srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení po právní stránce zásadní význam, může Nejvyšší soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popř. podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dána povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde.

Ačkoli dovolatel formálně uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , výhradami, že odvolací soud nevzal v úvahu uznání dluhu ze dne 20. ledna 1998, ve skutečnosti namítá pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci (konkrétně, že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo). Takové námitky - podřaditelné dovolacímu důvodu podle ustanovení - však přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení způsobilé založit nejsou.

Právní závěry, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pak Nejvyšší soud neshledává ani rozpornými s hmotným právem, když uznání dluhu ze dne 20. ledna 1998 (jak ostatně správně upozornil žalovaný ve vyjádření k dovolání) se týkalo pohledávky žalobce za K. s. r. o. a nikoli pohledávky žalobce za úpadkyní.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 1.550,- Kč podle ustanovení , , , a a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení ve výši 75,- Kč; celkem činí, včetně daně z přidané hodnoty, 1.933,75 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. srpna 2006

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu