Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 458/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech dovolacího řízení částku 4.350,- Kč k rukám JUDr. O. Š., advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 13. listopadu 2001, č. j. -101, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 26.943,- Kč s 19 % úroky od 16. 10. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že účastníci dne 29. 7. 1997 uzavřeli smlouvu o dílo, podle níž se žalobce (zhotovitel) zavázal provést na nemovitosti žalované (objednatelky) rekonstrukci fasády ve dvorním traktu s povrchovou úpravou ze škrábaného břízolitu, odstranění stávajícího tarasu včetně zpevnění betonovou zídkou a nátěr klempířských prvků a komínových těles, vše za dohodnutou cenu ve výši 73.500,- Kč včetně 5 % DPH. Případné vícepráce a jejich cenové náklady měly být odsouhlaseny žalovanou. Ze zápisu o předání a převzetí díla a z výpovědí účastníků zjistil, že k předání a převzetí díla došlo dne 6. 10. 1997, přičemž žalobce neprovedl nátěry klempířských prvků a komínových těles, tedy práce v ceně podle znaleckého posudku 2.962,50 Kč. V souvislosti s tím, že žalobce místo škrábaného břízolitu, jak bylo ujednáno, provedl břízolit stříkaný, se účastníci dohodli na slevě z ceny ve výši 20 % (tj. 11.398,90 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobci ve dvou splátkách celkem částku 60.000,- Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná žalobci žádnou částku nedluží, a proto žalobu neshledal důvodnou. Nepřisvědčil námitce žalobce, že dohodou účastníků došlo ke změně ceny díla na částku 88.048,- Kč, neboť zápis o předání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 údaj o změně ceny díla na uvedenou částku neobsahuje. S přihlédnutím ke zjištění, že se žalovanou žádné vícepráce projednány nebyly a že žalobce všechny sjednané práce podle smlouvy o dílo neprovedl, vyhodnotil výpověď žalované, že částka 58.048,- Kč uvedená v zápise představovala celkovou cenu díla a nikoli její doplatek, jako věrohodnou. Tomuto závěru podle soudu prvního stupně napovídá i to, že veškeré práce provedené žalobcem na nemovitosti žalované byly znalcem Ing. Š. oceněny na částku 61.870,22 Kč (při zohlednění slevy za stříkaný břízolit).

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. října 2003, č. j. -122, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. října 2003, č. j. -125, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 26.943,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 16. 10. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně ze zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 zjistil, že obě smluvní strany odsouhlasily skutečně provedené práce včetně jejich finančního ohodnocení a dohodly se, že žalované zbývá uhradit na cenu díla částku 58.048,- Kč včetně DPH (resp. při uznání matematické chyby v součtu částku 56.943,- Kč). Konstatoval, že oba účastníci zápis bez výhrad podepsali, čímž došlo k dohodě o změně ceny díla na částku 88.048,- Kč, resp. 86.943,- Kč oproti původně stanovené ceně ve výši 73.500,- Kč. Výpověď žalované, že v zápise uvedenou částku 58.048,- Kč pokládala za celkovou cenu díla, posoudil oproti soudu prvního stupně jako nevěrohodnou vzhledem k tomu, že v zápise byla u této částky uvedena formulace „zbývá uhradit“. Tomuto závěru podle odvolacího soudu napovídala i okolnost, že žalovaná na základě zápisu zaplatila žalobci částku 30.000,- Kč, a nikoli částku 28.048,- Kč, resp. 26.943,- Kč, přičemž mu zároveň v dopise ze dne 14. 10. 1997 sdělovala důvody, pro které mu doplácí pouze částku 30.000,- Kč. Nepřehlédl ani argumentaci žalované v podaném odporu, kde potvrdila oprávněnost požadavku žalobce na zaplacení celkové částky 60.000,- Kč, a že žalovaná své tvrzení o celkové ceně díla odpovídající částce uvedené v zápise uplatnila až v průběhu řízení. Znalecký posudek ke stanovení skutečné ceny díla posoudil jako nadbytečný, neboť ke stanovení ceny díla v posuzovaném případě došlo dohodou.

K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 12. května 2004, č. j. -142, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2003, č. j. -122, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. října 2003, č. j. -125, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu vytkl, že nezachoval postup podle , neboť vyšel při právním posouzení věci z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž dokazování v potřebném rozsahu opakoval nebo doplnil. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle ).

Odvolací soud po zopakování dokazování výslechy účastníků a svědka Ing. P. Č. rozsudkem ze dne 6. prosince 2004, č. j. -171, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 26.943,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 16. 10. 1997 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. Odvolací soud po zhodnocení listinných důkazů provedených již soudem prvního stupně a důkazů, jimiž bylo doplněno dokazování v odvolacím řízení, vzal na rozdíl od soudu prvního stupně za prokázáno, že v zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 se účastníci dohodli, po odsouhlasení skutečně provedené práce včetně jejího finančního ohodnocení, na změně ceny díla z původně sjednaných 73.500,- Kč na 88.048,- Kč (resp. 86.946,- Kč po zjištění matematické chyby žalobce) a že žalované zbývá uhradit na cenu díla částku 58.048,- Kč včetně DPH (resp. při uznání matematické chyby v součtu částku 56.943,- Kč). Tato zjištění učinil zejména z výpovědi svědka Ing. Č., kterou vyhodnotil jako pravdivou. Tvrzení tohoto svědka se totiž shodovala s obsahem písemného zápisu ze dne 6. 10. 1997, v němž je obsažena zcela jasná a srozumitelná formulace „zbývá uhradit“, jakož i s účastnickou výpovědí žalobce. Protože tvrzení žalované, že částka 58.048,- Kč uvedená v zápisu ze dne 6. 10. 1997 představovala celkovou cenu díla, nebyla podpořena žádným z provedených důkazů, odvolací soud mu neuvěřil. Na podporu svého závěru (že částka uvedená v zápisu představovala plnění, které kromě již zaplacené částky 30.000,- Kč měla ještě žalovaná žalobci doplatit) konstatoval, že se jeví nepravděpodobným, aby žalovaná poté, co zjistila, že byla žalobcem a svědkem Č. při zápisu podvedena, doplatila částku 30.000,- Kč, když podle svého tvrzení měla doplatit pouze částku 28.048,- Kč (resp. po opravě 26.943,- Kč). Jelikož žalovaná žalobci dosud z dohodnuté ceny díla nedoplatila částku 26.943,- Kč, odvolací soud žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o , a označila v něm dovolací důvody podle a odst. 3 Namítla, že odvolací soud nesprávně obsahově posoudil zápis o předání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997, když i z opakovaných výslechů účastníků - zejména její výpovědi vyplývá, že v zápisu je uvedena celková cena díla a nikoli její doplatek. Soupis prací byl odsouhlasen pouze mezi žalobcem a svědkem Č., kteří účelově v zápisu pomlčeli o tom, že již zaplatila 30.000,- Kč. Svědek Č. neuvedl, že zápisu byl přítomen J. B. I když výslech tohoto svědka, který by dosvědčil nepravdivost výpovědi svědka Č., v řízení před soudem prvního stupně nenavrhla, a je si vědoma zákazu nových skutečností a důkazů v dovolacím řízení, přikládá jeho četné prohlášení. Odvolací soud své rozhodnutí opřel o výpověď svědka Č., ač se jeví v kontextu dané věci jako účelová a neobjektivní; vyskytují se v ní rozpory ve srovnání s výpovědí učiněnou před soudem prvního stupně. Má informace o propojení svědka se žalobcem. I nadále je přesvědčena, že částka uvedená v zápise představovala celkovou cenu díla. Z uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí odvolacího soudu navrhla zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhl dovolání žalované zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „ “ (srovnej článek II bod 2. a 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a a 4 ), a že je přípustné podle , se zaměřil na posouzení otázky, zda je též důvodné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v , / a b/ a , jejichž existence nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná sice dovolací důvod podle v dovolání označila, avšak podle obsahového vylíčení dovolacích námitek ve skutečnosti tento dovolací důvod neuplatnila. Protože ani z obsahu spisu se existence jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (naplňujících dovolací důvod podle ), nepodává, zabýval se dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem, jak byl žalovanou obsahově vymezen.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).

Dovolacím důvodem podle lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

V daném případě pro právní posouzení věci bylo podstatné zjištění, zda žalovaná zaplatila žalobci cenu díla účastníky sjednanou ( a , , platném v tu dobu - dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud svůj závěr o důvodnosti žaloby na doplacení ceny díla založil na skutkovém zjištění, že mezi účastníky došlo dne 6. 10. 1997 k dohodě o změně ceny díla na částku 88.048,- Kč, resp. 86.943,- Kč a že zbývá na cenu díla uhradit 58.048,- Kč včetně DPH, resp. 56.943,- Kč. Tato skutková zjištění čerpal ze zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 a dále ze svědecké výpovědi Ing. P. Č.; skutkový závěr odvolacího soudu tak má ve zmíněných důkazech oporu a navíc je potvrzován i obsahem účastnické výpovědi žalobce, jakož i prokázaným jednáním žalované, která namísto částky 28.048,- Kč, resp. 26.943,- Kč, uhradila žalobci sumu 30.000,- Kč, přičemž mu zároveň v dopise ze dne 14. 10. 1997 sdělovala důvody, pro které mu doplácí pouze částku 30.000,- Kč, a ne více. Naopak nic z obsahu spisu nenasvědčuje tvrzení žalované, že částka 58.048,- Kč včetně DPH, resp. 56.943,- Kč představuje dohodnutou cenu díla a nikoli její doplatek. Odvolacímu soudu pak nelze ničeho vytknout ani pokud jde o jeho úvahy, jimiž se řídil při hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka Ing. Č., neboť nevykazují žádné logické rozpory.

Lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul; v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor. Dovolací důvod podle proto nebyl uplatněn opodstatněně. Ke skutečnostem a důkazům, které žalovaná uplatnila až v podaném dovolání nemohlo být přihlédnuto, neboť skutkovým podkladem pro rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně (případně v souladu s a před soudem odvolacím).

Protože se žalované nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku, dovolací soud její dovolání zamítl ( část věty před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a a žalované, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 4.275,- Kč ( , ve spojení s , a , v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč ( , a 3 , v platném znění).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. srpna 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu