Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 98/2021-28

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 692,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 692,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 533,78 Kč za dobu od 24. 4. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 808,50 Kč za dobu od 16. 10. 2018 do 20. 1. 2020, úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 692,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 533,78 Kč za dobu od 24. 4. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 808,50 Kč za dobu od 16. 10. 2018 do 20. 1. 2020, úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 692,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 5 302 Kč, která představuje úrok ve výši 932 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 728 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši ve výši 1 642 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině částku 7 000 Kč a na dlužném poplatku částku 4 692,48 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 533,78 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 24. 4. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 808,50 Kč (ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 16. 10. 2018 do 20. 1. 2020), úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč, který představuje úrok ve výši 932 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, splatit v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč (poslední splátka činila 246 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky. Podle jejich čl. 9 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.

4. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní osobní automobil, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 7 550 Kč, což také představuje jeho celkový měsíční příjem. Jeho pravidelné výdaje představuje částka 1 000 Kč měsíčně coby externí splátky zápůjček a odhadované měsíční výdaje byly stanoveny částkou 2 500 Kč. Žalovaný uvedl dále, že nevlastní kreditní kartu, má zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na své jméno. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu za duben a květen 2018.

5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 14. 2. 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021, odeslanou následujícího dne.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 7 000 Kč.

12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná.

13. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě , a 23 předmětné směrnice vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky . Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

15. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů, které uvedl v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti žalovaným sdělených informací. Co se týče samotné tétoy, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení.

16. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 7 550 Kč, k čemuž doložil dvě výplatní pásky. Co se však týká výdajů žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly ze strany její právní předchůdkyně relevantně prověřovány. Ze zákaznické karty žalovaného nevyplývá, že by žalovaný předkládal jakékoliv dokumenty dokládající jeho výdajovou stránku. Soud tedy nemá za jakkoliv prokázané to, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník. V této situaci pak bylo dle soudu povinností i v zájmu právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost prověřit a zjistit, kolik činily měsíční náklady žalovaného na jeho bydlení. Žalobkyně se spokojila s uvedením odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného v částce 2 500 Kč. Z tohoto souhrnného odhadu však nelze podle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných a očekávatelných výdajích žalovaného na bydlení, stravu či záliby. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepodložila jedinouu, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného.

17. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala výdajovou stránku žalovaného. Nedostála tudíž své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbyde taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně dvou zápůjček. Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného.

18. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy ze dne datum měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 7 000 Kč, avšak doposud ničeho neuhradil. Proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit.

19. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. ve spojení s Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 16. 10. 2018 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 28. 2. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 14. 2. 2020. Jelikož nebylo prokázáno přesné datum doručení výzvy žalovanému, lze mít za to, že zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta nejpozději do 3 dnů od odeslání, tj. do 17. 2. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 27. 2. 2020. Žalobkyně tak měla právo na úrok z prodlení za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení a tento jí soud přiznal v požadované výši 9 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalovaného.

20. Co do zbývající požadované částky 4 692,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 533,78 Kč za dobu od 24. 4. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 808,50 Kč za dobu od 16. 10. 2018 do 20. 1. 2020, úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, je žaloba nedůvodná a soud žalobu v této části zamítl, jak plyne z II. výroku tohoto rozhodnutí.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, když požadovala částku 11 692,48 Kč a soud jejímu návrhu vyhověl co do částky 7 000 Kč. Vyjádřeno procenty byla žalobkyně úspěšná z 60 %, neúspěšná z 40 %, a má tak nárok na náhradu 20 % svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představují soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle , advokátního tarifu, v platném znění, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady náklady řízení žalobkyně (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč, z níž jí soud s ohledem na její procesní úspěch přiznal 20 %, tj. částku. 450 Kč. Soud ve věci aplikoval advokátního tarifu, neboť se jedná o občanské soudní řízení zahájené ustáleným a opakovaně používaným vzorem, který žalobkyně používá ve skutkově a právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona