Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 73/2021-38
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 27 825,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 825,08 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 082,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 946,5 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 880,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 880,58 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 147,42 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 010,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 772,51 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 923,59 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 923,59 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 656,75 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 825,08 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 082,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 946,5 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 880,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 880,58 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 147,42 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 010,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 772,51 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 923,59 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 923,59 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 656,75 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 825,08 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, které s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jím poskytnutých informací a dokladů, jejichž pravdivost žalovaný potvrdil podpisem zákaznické karty. Žalobkyně rovněž poukázala, že případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů.
2. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit částku ve výši 5 330 Kč, která představuje úrok ve výši 932 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 054 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 2 344 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil celkem 2 266,84 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 5 880,58 Kč a na poplatku částku 3 762,06 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 946,50 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 880,58 Kč za dobu od 9. 5. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 082,21 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky od 5 880,58 Kč od 20. 10. 2017 do 20. 1. 2020) a dále úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně a úroků ve výši 29 % ročně, a to vždy z částky 5 880,58 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.
3. Na základě druhé smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vedle jistiny zaplatit částku ve výši 15 650 Kč, která představuje úrok ve výši 3 220 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 4 496 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 7 934 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 561 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil celkem 14 733,16 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 10 923,59 Kč a na dlužném poplatku částku 7 258,85 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 5 772,51 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 10 923,59 Kč za dobu 5. 4. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 010,29 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky 10 923,59 Kč za období od 20. 10. 2017 do 20. 1. 2020) a dále úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně a úroků ve výši 29 % ročně, a to vždy z částky 10 923,59 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.
4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5 330 Kč, který představuje úrok ve výši 932 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 054 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 344 Kč, splatit v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč.
6. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradil celkem 2 266,84 Kč.
7. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči a vlastní automobil. Jeho čistý měsíční příjem tvoří mzda ve výši 15 859 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 27 520 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele činily 4 000 Kč a dále externí splátky ve výši 5 400 Kč. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit 3 výplatní pásky.
8. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dále dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 15 650 Kč, který představuje úrok ve výši 3 220 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 496 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 934 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 561 Kč (poslední splátka činila 551 Kč).
9. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný uhradila na svůj dluh celkem 14 733,16 Kč.
10. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije v nájmu a vlastní automobil. Jeho čistý měsíční příjem tvoří mzda ve výši 12 582 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 17 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele činily 4 000 Kč a dále externí splátky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit 3 výplatní pásky.
11. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky. V jejich čl. 10 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 18 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky. V čl. 7 bylo ujednáno, že v případě sjednání vícero smluv a tyto trvají, jakákoliv splátka celkové dlužné částky zaplacená zákazníkem v daném období bude použita na úhradu splatných splátek všech jednotlivých zápůjček, a to poměrně v závislosti na souhrnné výši zůstatku celkových dlužných částek jednotlivých zápůjček.
12. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě dlužné částky 43 825,08 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 14. 2. 2020.
13. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 4. 8. 2020, odeslanou téhož dne.
14. Dle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu, jejímž předmětem byla zápůjčka peněz ve výši 7 000 Kč a dále dne datum smlouvu, jejímž předmětem byla zápůjčka peněz ve výši 18 000 Kč.
20. Žalovaný vystupoval v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká.
21. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů, které uvedl v zákaznických kartách s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti takto poskytnutých informací. Co se týče samotné této listiny, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalovaného jednat poctivě. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.
22. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila jedinou listinu, ze které by bylo možné pravdivost údajů uvedených v zákaznických kartách posoudit a ověřit si, že tam obsažené údaje jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Žalobkyně v tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nepolemizuje s tím, zda žalovaný skutečně předložil tvrzené dokumenty. Je ovšem nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.
23. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně dvou zápůjček (soud přitom nepřehlédl, že žalovaný v zákaznické kartě ze dne datum neuvedl, že má vůči původní věřitelce závazky). Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.
24. Obě předmětné smlouvy jsou tudíž absolutně neplatné. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy ze dne datum měl žalovaný vrátit částku 7 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil 2 266,84 Kč a zbývá mu tak uhradit (vydat) 4 733,16 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vydat částku 18 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil 14 733,16 Kč a zbývá mu tak uhradit (vydat) 3 266,84 Kč. Soud tudíž žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil celkem částku 8 000 Kč (4 733,16 Kč + 3 266,84 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
25. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala v obou případech úroky z prodlení od 20. 10. 2017 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na úrok z prodlení až od 3. 3. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužných částek do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 14. 2. 2020. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den, tj. dne 19. 2. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 2. 3. 2020 a žalovaný se tak ocitl v prodlení od následujícího dne. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.
26. Co do zbývající požadované částky 19 825,08 Kč, smluvních úroků a zbývající částky úroků z prodlení, tak jak jsou vymezeny ve výroku II. tohoto rozsudku, je žaloba nedůvodná a soud žalobu v této části zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.