Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 697/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 1. 2004, č.j. -7, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 2. 2005, č.j. -24, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 29. 11. 1999, sp. zn. , a podle usnesení krajského soudu ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. , exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. M. T., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce byly splněny; námitku povinného ohledně částečné úhrady vymáhané pohledávky shledal v této fázi řízení bezvýznamnou.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z poučení obsaženého v napadeném usnesení a z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – namítá povinný, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (, odst. 3 ). Napadené usnesení (obsahující navíc nesprávné poučení o dovolání) mu nebylo doručeno na správnou adresu; místně příslušným soudem v této věci není Okresní soud v Karlových Varech, nýbrž Okresní soud v Klatovech. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že částečná úhrada vymáhané pohledávky není z hlediska podmínek pro nařízení exekuce právně rozhodná, neboť v takovém případě by mohla oprávněná požadovat totéž plnění dvakrát; proto není správné ani to, že odvolací soud neověřoval, kolik již povinný ve skutečnosti na vymáhanou pohledávku zaplatil. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že částečná úhrada vymáhané pohledávky není při nařízení exekuce relevantní a je důvodem podání návrhu na částečné zastavení exekuce.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

V souzené věci dovolatel zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení exekuce se soud nezabývá tím, zda povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem či nikoli. Tento závěr je však správný a v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť tato okolnost je při nařizování exekuce bezvýznamná; je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69). Důvod zastavení exekuce pak bude zohledněn při rozhodování o nákladech řízení.

Námitkami, že odvolací soud nezkoumal, v jakém rozsahu byla vymáhaná pohledávka splněna, a že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, uplatňuje dovolatel dovolací důvod uvedený v , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle ( ) založit nemůže. Totéž platí o dovolacím důvodu podle

Z hlediska zásadního právního významu napadeného usnesení je bezvýznamná rovněž námitka nesprávnosti poučení o dovolání a námitka, že toto usnesení nebylo dovolateli doručeno na správnou adresu. Z ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2005, ostatně vyplývá, že doručující orgán může písemnost fyzické osobě doručit všude, kde bude zastižena; jestliže dovolatel napadené usnesení dne 30. 5. 2005 osobně převzal, považuje se toto za doručené bez ohledu na to, kde se tak stalo.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu