Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 448/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. srpna 2003, č. j. -80, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 8. srpna 2002, č. j. -17.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud především konstatoval, že žalovaný v námitkách uvedl, že směnku, ze které se žalobkyně domáhá zaplacení a smlouvu o zajištění závazku nepodepsal. Rovněž uvedl, že podpis na obou listinách je jeho podpisem. Pozdější tvrzení, že podepsal čisté listy papíru, je rozvedením této jeho původní námitky, když tak odůvodnil, jak se mohl jeho podpis na obou zmíněných listinách ocitnout. Dále odvolací soud uzavřel, že námitka žalovaného, týkající se okolností vyplnění blankosměnky, při striktním výkladu v námitkách obsažena není, soud ale bere v úvahu, že žalovaný podával jako laik námitky sám a ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že i tento skutek lze zahrnout do včas podaných námitek. Rozhodně ovšem, podle odvolacího soudu, není včasnou námitka uvedená v odvolání, týkající se formálních náležitostí směnky a nelze k ní tudíž přihlížet.

Odvolací soud dále posuzoval důvodnost vznesených námitek. Při hodnocení námitky pravosti listin vycházel z listin samotných. Z nich je nutno při běžném zkoumání dovodit, že jejich úprava je standardní. Směnečná je opatřena podpisem výstavce v pravém dolním rohu. Bylo by i představitelné, vzhledem k umístění podpisu v pravé dolní části y, že mohl být podepsán čistý list papíru a doplněn následně text směnečného prohlášení, ale to nebylo prokázáno. Taková možnost však je zcela vyloučena u smlouvy o zajištění závazku, kde je podpis umístěn zhruba ve třetině strany vpravo u okraje papíru. Podle odvolacího soudu si nelze dost dobře představit, i v případě, že by měl být podepsán čistý list papíru, takové umístění podpisu. Přitom je nutno vzít v úvahu, že žalovaný nijak neobjasnil, kde a kdy by k podpisu údajných listin došlo a jak by se takové podepsané bianco y ocitly v bance. Tvrzení žalovaného, že svědkyně S. vypověděla, že byl podepsán čistý list papíru, nemá oporu v provedeném dokazování. Tato svědkyně vypověděla pouze, že při jednání dne 1. července 1996, jehož se v bance zúčastnila ona, žalovaný nebyl a že nebyla přítomna tomu, když žalovaný vystavoval směnku. Svědkyně S. rovněž uvedla, že jednu směnku vystavila ona, druhou žalovaný. Tato tvrzení v neprospěch žalovaného však nevzal soud v úvahu, neboť není jasné, jak by svědkyně mohla vědět, že žalovaný směnku podepsal.

Samotné vyplnění směnky je, pokud jde o vymezení jeho podmínek, založeno smlouvou o zajištění závazku, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. července 2004 (správně 1. července 1996 – dále jen „smlouva o zajištění závazku“), nikoli však smlouvou o úvěru, uzavřenou mezi žalobkyní a paní S. dne 1. července 1996 (dále jen „úvěrová smlouva“), protože v té není žalovaný smluvní stranou. Ze smlouvy o zajištění závazku pak vyplývá oprávnění žalobkyně doplnit až částku 3,000.000,- Kč. I kdyby však blankosměnka mohla být vyplněna pouze na částku 1,500.000,- Kč, když již jedna směnka byla na tuto částku vyplněna, je nutno poukázat na to, že žalovaná částka činí pouze 1,000.000,- Kč a tudíž v tomto rozsahu by námitka vyplnění směnky v rozporu se smlouvou nemohla být důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení (dále jen „ “), co do důvodů na ustanovení

Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud má za to, že ujednání o vyplnění blankosměnky je obsaženo toliko ve smlouvě o zajištění závazku, kde je mimo jiné uvedeno, že se žalovaný zavazuje v případě nesplacení úvěru, který je ve smlouvě specifikován, uhradit žalobkyni dlužnou částku, včetně příslušenství, do maximální výše 3,000.000,-Kč s příslušenstvím. V souvislosti s tím je ve smlouvě dohodnuto, že žalovaný vystavil vlastní blankosměnku, v níž není uvedena směnečná suma a datum splatnosti. Banka měla právo doplnit chybějící údaj poté, co klient (paní S.) nezaplatí pohledávku bance řádně a včas. Pravidla pro vyplnění výše směnečné sumy a data splatnosti ve smlouvě chybí. Za této situace považuje dovolatel za zřejmé, že výše směnečné sumy a datum splatnosti je nutno dovodit z úvěrové smlouvy, a to přesto, že nebyl jejím účastníkem, neboť není pochyb o tom, že mu tato smlouva byla známa a uzavřením smlouvy o zajištění závazku přistoupil na podmínky zajištění úvěru směnkou. Takové zajišťující směnky mohly být podle článku V. úvěrové smlouvy doplněny obě do maximální výše 3,000.000,- Kč, proto nemohla být po vyplnění směnky vystavené paní S. na částku 3,000.000,- Kč už doplňována do směnky vystavené žalovaným žádná směnečná suma. Dovolatel tvrdí, že názor soudu, že je nutno vycházet pouze ze znění smlouvy o zajištění závazku, nemá oporu v zákoně.

Za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje dovolatel to, že ve směnečném platebním rozkazu není uvedeno, jaké procesní důsledky má podání námitek, zejména to, že k námitkám později vzneseným, již nelze přihlížet. Tím podle dovolatele soud porušil svoji poučovací povinnost podle Dále dovolatel považuje za vadu řízení i to, že soud nehodnotil důkazy v souladu s ustanovením , což se týká zejména vyhodnocení skutečnosti, zda je reálné, aby podepsal čisté listy papíru.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel nevymezil otázku zásadního právního významu a nenamítal ani, že je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem.

Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry, které učinil odvolací soud ze smlouvy o zajištění závazku, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě jen pro projednávanou věc. To platí i o námitce dovolatele, že se pro jeho vztah se žalobkyní uplatní úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a paní S., jejíž smluvní stranou dovolatel nebyl. Rozhodnutí odvolacího soudu proto za zásadně právně významné považovat nelze.

Jak již Nejvyšší soud uzavřel v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Protože Nejvyšší soud neshledal ani jiný než dovolatelem tvrzený důvod přípustnosti dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl [ , ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. srpna 2006

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu