Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 833/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. ze dne 18. 1. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části napadeného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky, a to na dobu neurčitou.

V předmětné věci podal A. T. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 21. 3. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. T. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že ke skutku, tak jak je popsán ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, nedošlo. Ve skutečnosti se v kritické době a na označeném místě chtěl zeptat poškozené na cestu. Protože se jednalo o pozdní noční hodinu, opuštěné prostředí a neznámého muže, poškozená zřejmě ve strachu reagovala hystericky a začala jej bít svou kabelkou, jejímu útoku se bránil právě snahou kabelku zachytit. Za těchto okolností se musela takto vzniklá situace jevit i svědkům jako jeho útok na poškozenou. I podle její výpovědi nešlo o útok náhlý, když k ní došel, zastavil se u ní a přistoupil k ní. Čas k dotazu již neměl, neboť poškozená začala hned křičet. Na základě výše uvedeného má za to, že rozhodnutí obou soudů nevzala jeho tvrzení v potaz a spočívá tak na nesprávném právním posouzení skutku, a proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a ve věci „sám rozhodl v souladu s § 265m odst. 1 tr. řádu a sám rozhodl tak, že mně zprostí obžaloby, nebo rozhodl v souladu s § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal soudu prvého stupně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel sice namítá nedostatek subjektivní stránky trestného činu loupeže, ale soudy potřebná zjištění v tomto směru učinily na základě ve věci provedeného dokazování. Dovolatel vyjádřil nesouhlas s takto učiněnými skutkovými zjištěními bez dalšího, a tak se ocitl mimo rámec jím uplatněného dovolacího důvodu. Soudy přitom vycházely při hodnocení provedených důkazů z konkrétních skutkových zjištění, která ve svých rozhodnutích také náležitě vyložily, odůvodnily je a jim přiléhavě také zvolily právní kvalifikaci skutku jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Proto také navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení výpovědi poškozené v souvislosti s vlastním popisem samotného skutku a tím i jeho nesprávnou právní kvalifikaci, pokud v něm soudy spatřují naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a kterým byl také shledán vinným. V těchto souvislostech je na místě poukázat na to, že i oba soudy v důvodech přijatých rozhodnutí důsledně vycházely z úplné výpovědi poškozené, která v jejím rámci jednoznačně uvedla, že se dovolatel pokusil jí strhnout z ramene kabelku, o kterou se s ním přetahovala do té doby, než se mu ji podařilo poškozené vytrhnout, a poté se dal na útěk. Její výpověď koresponduje i s výpověďmi svědků, kdy D. K. popsal, jak zaslechl křik poškozené, pronásledoval dovolatele a kabelku mu odebral, stejně jako to, že dovolatel pokračoval v útěku a popsal i to, za jakých okolností byl dovolatel přivolanou policií poblíž zadržen. Označený skutek sledoval i další svědek K. D., který jej také stejným způsobem popsal. Oba soudy tak v důvodech svých (citovaných) rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely a s odkazem na ně také popsaný skutek adekvátně právně kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Přitom námitky dovolatele s ohledem na uvedené jsou ryze skutkovými a jejich prostřednictvím dovolatel pouze (v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními) nabízí jinou verzi skutkového děje.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. srpna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka