Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

120 C 16/2021

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 81,68% ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 81,68% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši částka z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách částka včetně efektivního úroku ve výši 120,39 % p.a. Strany pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou jedné splátky ve výši částka a smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále sjednaly právo na úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši částka za každou splátku v prodlení. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši částka a kapitalizovaného smluvního úroku do data zesplatnění ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka za prodlení se splátkou číslo, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky částka za období od datum do datum ve výši částka, nákladů na vymáhání ve výši částka u splátek číslo smluvního úroku ve výši 81,68 % p.a. z dlužné jistiny od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Z návrhu na uzavření smlouvy včetně příloh, oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, splátkového kalendáře, informací o pojistném produktu, přihlášky do pojištění a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum dohodu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 36 měsíčních splátkách po částka počínaje od měsíce následujícího po vyplacení částky včetně pojištění. Pro případ prodlení o více jak 30 dnů se splátkou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši částka, pokud by se žalovaný ocitl v prodlení déle jak 65 dnů, strany sjednaly automatické zesplatnění úvěru, tedy splatnost celé jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění, přičemž úroky se stanou součástí jistiny. Pokud by nebyla zesplatněná částka uhrazena, vzniklo dále právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Strany si dále sjednaly úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši částka u každé splátky, se kterou by byl žalovaný v prodlení déle jak 15 dnů.

4. Z karty klienta a dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku ve výši částka, přičemž neuhradil ničeho. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou číslo o více jak 65 dní.

5. Z karty hodnocení klienta, výpisu z NRKI, výpisu z příjmení, potvrzení ČSSZ bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. příjmení příjem žalovaného činil částka měsíčně a pocházel ze starobního důchodu. Žalovaný uvedl náklady na bydlení částka, vzdělání základní

6. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu.

7. Z výpisu registrovaných subjektů finančního trhu a povolení k činnosti bylo zjištěno, že žalobkyně byla oprávněna k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů.

8. Z výzvy k zaplacení ze dne datum a datum, 113. 12. 2019 a karty klienta soud zjistil, že žalobkyně vyzvala opakovaně žalovaného k úhradě dluhu. K datu datum žalobkyně prohlásila úvěr za zeslatněný.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne datum dohodu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 36 měsíčních splátkách po částka počínaje od měsíce následujícího po vyplacení částky včetně pojištění. Pro případ prodlení o více jak 30 dnů se splátkou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši částka, pokud by se žalovaný ocitl v prodlení déle jak 65 dnů, strany sjednaly automatické zesplatnění úvěru, tedy splatnost celé jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění, přičemž úroky se stanou součástí jistiny. Pokud by nebyla zesplatněná částka uhrazena, vzniklo dále právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný úvěr čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou splátek číslo žalobkyně prohlásila k datum celý úvěr za splatný.

10. Žalobkyně byla na jednání poučena o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním podle ust. ve vztahu k řádnému zkoumání úvěryschopnosti. S ohledem na to, že v řízení nedošlo k žádné změně skutkových okolností, soud neposkytl žalobkyni lhůtu k doplnění a vyžadoval splnění procesní povinnosti při jednání.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval (dále jen„ o. z.“) a o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (číslo Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z ust. §87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle , vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci přitom z listinných důkazů plyne skutečnost, že žalobkyně ověřovala pouze příjem žalovaného a to za situace, kdy žalovaný patří do sociálně ohrožené skupiny, která se snadno dostává do dluhové pasti. Žalobkyně měla tak ověřit další tvrzení žalovaného, především formu bydlení a náklady. Žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného splnit závazek. Z hlediska platnosti smlouvy o úvěru dané znamená, že smlouva je neplatná.

18. Zákonodárce normoval v ust. § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudního dvora. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci C číslo, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, kde soudní dvůr uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku (…) musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Výše uvedená úprava českého zákonodárce tedy jde přímo proti účelu rovné hospodářské soutěže na vnitřním trhu EU, pokud ve vnitrostátním právu procesně váže přezkum dostatečného posouzení úvěryschopnosti na úkon spotřebitele, nadto z praxe plyne, že tato úprava by znamenala v drtivé většině soudních sporů neaplikaci příslušných ustanovení s ohledem na převažující pasivitu u většiny spotřebitelů. Výklad relativní a absolutní neplatnosti v relaci na výslovné odlišné jazykové znění normy aproboval v dané věci rovněž Ústavní soud. V usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , uvedl, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (, odst. 2y a a y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Na základě výše uvedeného zdejší soud podle y neaplikoval část ustanovení SpÚ, na základě které se musí spotřebitel neplatnosti dovolat, neboť tato část je v rozporu s právem Evropských společenství (viz výše). Soud tedy ex offo posuzoval splnění povinnosti žalobkyně dle ust. SpÚ, přičemž dospěl k závěru, že úvěryschopnost byla posouzena nedostatečně.

19. Při úvaze o absolutní neplatnosti smlouvy pro případ nedostatečného zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr, soud vychází z toho, že zákon o spotřebitelském úvěru je svou povahou kogentní předpis, jehož účelem je ochrana slabší strany a zajištění socioekonomické rovnováhy ve společnosti, neboť v mnoha případech je spotřebitelský úvěr uzavírán při jednostranně určených podmínkách a v situaci, kdy potřeba peněžních prostředků je pro spotřebitele zpravidla aktuálně tíživá a jednorázově mu tak úvěr pomůže, avšak v dlouhodobém horizontu další zadlužení situaci tohoto spotřebitele naopak dále ztěžuje a v konečném důsledku toto zatěžuje i celou společnost (sociální a ekonomické vyloučení jedince ze společnosti a navazující správní, nalézací, vykonávací a insolvenční řízení). Pasivita věřitele v tomto směru je tak nejen v rozporu s kogentním ustanovením zákona, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek a podrývá účelnost a efektivitu této právní regulace.

20. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

21. jméno věc lze posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť žalobkyně předala žalovanému částku částka, přičemž za stavu, kdy odpadl právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení prostředků. V řízení bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

22. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od datum a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení u spotřebitelského úvěru v důsledku nedostatečného posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné uplynutí doby k vrácení jistiny přiměřené možnostem spotřebitele. Při určení přiměřené doby soud vyšel z úvahy, podle které lze v obecné rovině spravedlivě požadovat vrácení přijatého plnění obratem, neboť se nejedná o prostředky dlužníka, žalobkyně vyzvala k vrácení prostředků od datum. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. o. z. ve spojení s  o. z. a od datum, neboť žalovaný si byl vědom své povinnosti k vrácení plnění, měl dostatečnou dobu pro vrácení finančních prostředků (3 měsíce) a soud tuto dobu považuje za více než přiměřenou. jméno žalovaný se nedostavením na nařízené jednání připravil o možnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti ve vztahu k jeho majetkovým poměrům. Závěr o delší lhůtě k vrácení prostředků neplyne z dokazování a byl by tak zjevně nespravedlivý vůči žalobkyni. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení ve spojení s ust. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).