Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2816/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Č. z. s., základní organizace S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) V. T., 2) E. V., oběma zastoupeným advokátkou, v řízení před nižšími instancemi za účasti vedlejších účastníků na straně žalované P. f. Č. r. a Ministerstva zemědělství, Pozemkový úřad P.-v. o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2005, č.j. -353, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze výše označeným byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. 3. 2005, č.j. -320. Rozsudkem soudu první instance byla zamítnuta žaloba na určení, že vlastníkem pozemků (ve výroku identifikovaných) v k.ú. S. u L. nejsou žalovaní, nýbrž Česká republika. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení jak mezi žalobcem a žalovanými – ve prospěch žalovaných -, tak i ve vztahu mezi ostatními účastníky řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neměl na podání určovací žaloby naléhavý právní zájem ve smyslu Nelze hovořit o ohrožení žalobcových práv za situace, kdy byly pozemky (součást dřívějšího pozemku parc. č. 4/1) vydány rozhodnutím výše označeného pozemkového úřadu žalovaným a tito vedou proti žalobci u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. řízení o vyklizení pozemků (otázka vlastnictví pozemků je tam prejudiciální).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytkl v něm odvolacímu soudu nesprávný právní názor a v textu dovolání nejenže zpochybnil nejen celou řadu právních závěrů odvolací instance, ale v závěru nastolil i problémy hypotetické. Dovolatel žádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku a navrhoval, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v otevřené lhůtě. Při konformitě rozsudků nižších instancí bez toho, že by ze spisu byla patrna tzv. skrytá diformita jejich rozhodnutí (odlišný právní názor odvolacího soudu, meritorně závazný pro soud prvního stupně), přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , tj. pro zásadní právní význam napadeného rozsudku.

Takový atribut však nebylo možné tomuto rozsudku přiznat a dovolání proto nebylo přípustné.

Dovolatel zaměnil svou povahou limitovaný a mimořádný dovolací přezkum za kompletní revizi rozsudků nižších instancí, kterou de facto žádá; ta ovšem není účelem dovolacího řízení – zejména ne v případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam rozhodnutí odvolací instance. Posledně citovaná podmínka přípustnosti dovolání sleduje v zásadě cíl doplnění a sjednocení judikatury, nebyla-li pro rozhodnutí určující právní otázka dosud judikována, nebo objevila-li se v rozhodování obecných soudů judikatorní kontradikce.

Aby mohl být dovoláním napadený rozsudek přezkoumáván z těchto judikatorních pohledů, předpokládá interpretace příslušných procesních ustanovení, že dovolatel příslušnou určující právní otázku v dovolání jasně vymezí. K tomu srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. (Sbírka nálezů a usnesení ÚS sv. 29, str. 203 a násl.), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. (Soudní judikatura č. 7/2004, bod II. právní věty). Požadavku vymezení právní otázky však dovolatel nedostál a pokud by měl být dovolací soud vázán obsahem jeho dovolání, mělo by to za následek vmanévrování dovolacího soudu do role třetí řádné instance. Nad rámec judikatorního cíle pak dovolací soud neshledal, že by odvolací soud pochybil při svém hmotněprávním posouzení věci; ostatně dalším aspektem věci by byla oprávněnost určení vlastnictví jiné osoby než žalobce či žalovaného (viz žalobní petit).

Pro nedostatek přípustnosti dovolání podle , odst. 3 proto dovolací soud žalobcovo dovolání podle věty první a odmítl.

Protistraně nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. srpna 2006

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu