Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 877/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 20. 2. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnném trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované.

V předmětné věci podal P. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. ze dne 11. 5. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. B. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek uvedený ve výroku nalézacího soudu nelze právně kvalifikovat jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., protože jeho popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno beze všech pochybností usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu, jakož i na potřebný stupeň jeho společenské nebezpečnosti. V tomto směru nejsou závěry soudů ani náležitě rozvedeny a vzbuzují tak pochybnosti o své správnosti. Proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a stejně tak i s ním související rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil, se současným zrušením všech dalších rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí obsahově navazují, a to pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a konečně, aby Krajskému soudu v Brně přikázal, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že dovolatel pokud se jedná o jednotlivě vznesené námitky, uplatnil dovolací důvody právně relevantně a to pokud své námitky formuloval tak, že mezi skutkovou částí výroku o vině a právní větou téhož výroku v rámci citovaného rozsudku nalézacího soudu, není takový vztah, který by svědčil tomu, že ve skutkové části výroku uvedené konkrétní skutkové okolnosti označeného trestného činu odpovídají právním závěrům, vyjádřeným v právní větě uvedeného rozsudku. Ve skutkové větě tak prý nejsou popsány dostatečným způsobem objektivní okolnosti, ani subjektivní stránka označeného trestného činu a potřebný stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala na to, že popis skutku ve skutkové větě výroku o vině obsahuje všechny kvalifikační znaky „opatření a nabídky psychotropních látek osobám mladším patnácti let“. Oba soudy se z hlediska naplnění okolností potřebných pro použití kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu z hlediska věku poškozených i znalostí dovolatele v tomto směru zabývaly a také v důvodech přijatých rozhodnutí vysvětlily, jakým způsobem dospěly k závěru, že dovolatel poskytl nezletilým psychotropní látku a to v přímém úmyslu ve vztahu k této okolnosti. Stejně tak soudy hodnotily i všechny rozhodné okolnosti podmiňující užití vyšší trestní sazby z hlediska ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., a to v rámci úvahy o druhu a výši trestu s tím, že jejich závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti uvedeného trestného činu pro společnost. Proto také navrhla, aby podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění a dovolatel tak ani nečinil. Jím vznesené námitky jsou však právně relevantní v tom směru, že popis skutku ve výroku citovaného rozsudku nalézacího soudu neodpovídá u trestného činu nedovolané výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187 odst. 1, odst. 3 písm. b/ tr. zák.), tzv. právní větě, když z popisu takto označeného skutku nelze beze všech pochybností usoudit na naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu a na potřebný stupeň jeho společenské nebezpečnosti, když na bližší důvody již neodkázal. K tomu je však na místě uvést, že v popisu předmětného skutku nalézací soud výslovně vyjádřil, že dovolatel oběma poškozeným výslovně nabídl aplikaci matamfetaminu-pervitinu a to ve dvou přesně označených případech, přičemž tato látka je nepochybně psychotropní a náleží mezi ty, které jsou zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách dle Přílohy č. 5 k , přičemž je nepochybné také to, že tyto látky popsaným způsobem poškozeným neoprávněně nabídl. Stejně tak je v popisu předmětného skutku obsaženého ve skutkové větě citovaného rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně uvedeno i to, že oběma poškozeným je třináct let, přičemž na této skutečnosti nemění nic, že obě poškozené s takovým jeho postupem souhlasily. Z této skutečnosti, jakož i z důvodů obsažených v soudy přijatých (napadených) rozhodnutích potom jednoznačně plyne, že objektivní i subjektivní stránka označeného trestného činu byla zjevně naplněna, když z učiněných (a soudy popsaných) skutkových zjištění také plyne, že uvedeného trestného činu se dovolatel dopustil ve vztahu ke zjištěným okolnostem případu v úmyslu přímém. Stran stupně společenské nebezpečnosti označeného trestného činu soudy své závěry vyjádřily v důvodech přijatých rozhodnutí, v rámci kterých poukázaly na ustanovení tr. zák. a adekvátně vysvětlily, co je k aplikaci tohoto zákonného ustanovení vedlo. Nelze tedy než uzavřít, že námitky dovolatele stran soudy užité právní kvalifikace jimi popsaného skutku (nedostatečné rozvedení soudy užité právní kvalifikace) jsou, s ohledem na již uvedené, zjevně neopodstatněné.

K dovolacímu důvodu, který byl uplatněn podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je nutno poukázat na to, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána, přičemž druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by potom v posuzovaném případě byla naplněna pouze za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal, když jím v tomto směru uplatněné námitky dovolací soud z důvodů uvedených v části tohoto svého rozhodnutí shora, shledal zjevně neopodstatněnými.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. srpna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka