Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2681/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 1. 7. 2003, č.j. -7, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 nařídil podle svého rozsudku z 28. 4. 1999, sp. zn. , k vydobytí pohledávky 32.480,- Kč s 0,5 % úroky z prodlení od 12. 6. 1996 do zaplacení a náhrady nákladů předcházejícího řízení na majetek povinné exekuci, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Z nalézacího spisu odvolací soud zjistil, že povinná podala proti rozsudku, který je podkladem exekuce, a na němž byla vyznačena dnem 22. 6. 1999 právní moc, odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Za této situace odvolací soud uzavřel, že exekuční titul není dosud vykonatelný, takže není splněn jeden z předpokladů nařízení exekuce (, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ex. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Prvnímu z dovolacích důvodů lze přiřadit argumentaci, podle níž mělo být v první řadě rozhodnuto o odvolání povinné proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. , a teprve poté mohl odvolací soud projednat a rozhodnout její odvolání proti usnesení o nařízení exekuce. Druhý dovolací důvod se vyčerpává oponenturou závěru o nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí jen na základě zjištění, že bylo napadeno odvoláním (v nalézacím řízení byl podle dovolatelky povinné ustanoven opatrovník, jemuž byl rozsudek řádně doručen). Obsahem dovolání byly i výtky proti nákladovému výroku napadeného usnesení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 ex. ř.), a je i důvodné.

Odvolací soud vycházel ze zjištění, jehož správnost nebyla v intencích ustanovení , odst. 3 zpochybněna, že proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 z 28. 4. 1999, sp. zn. , který byl opatřen potvrzením o nabytí právní moci (vykonatelnosti), podala povinná odvolání.

Dovolatelka prostřednictvím důvodu vyjádřeného v ustanovení namítá nesprávnost úvahy odvolacího soudu, že podání odvolání proti rozsudku vede bez dalšího k závěru o (formální) nevykonatelnosti exekučního titulu; s touto výtkou se dovolací soud ztotožňuje.

Již v usnesení ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 10/2005 pod č. 166, na jehož důvody dovolací soud odkazuje, Nejvyšší soud zdůraznil, že samotným důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemůže být okolnost, že proti podkladovému rozhodnutí opatřenému doložkou vykonatelnosti bylo podáno odvolání; je tomu tak proto, že suspenzivní účinek odvolání nenastává vždy, ale jen za určitých předpokladů (srov. ). Stejný názor je obsažen např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. .

Odlišné právní posouzení, k němuž v dané věci dospěl odvolací soud, tedy správné není a dovolací důvod podle byl tudíž uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto – aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatelky – napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, ).

Soud odvolací (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta první, ).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (, věta druhá, ), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu ( a násl. ex. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2006

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu