Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 789/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2003, č. j. , se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 20. července 2000, č. j. -40, Krajský soud v Ostravě k návrhu věřitele Ing. J. S. prohlásil konkurs na majetek dlužníka P. M.

Vrchní soud v Olomouci - odkazuje na ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a na ustanovení větu první a (dále též jen „ “) ve znění účinném před 1. lednem 2001 - pak usnesením ze dne 11. prosince 2003, č. j. -471, odmítl odvolání dlužníka proti usnesení soudu prvního stupně jako opožděné.

Odvolací soud uzavřel, že usnesení o prohlášení konkursu bylo dlužníku doručeno náhradním způsobem ve smyslu Písemnost byla uložena na poště 24. července 2000 a jelikož si ji dlužník do tří dnů od uložení nevyzvedl, za den doručení se považuje 27. červenec 2000. Posledním dnem odvolací lhůty tak bylo pondělí 14. srpna 2000. Odvolání dlužníka však bylo podáno na poštu až dne 22. srpna 2000. Potud odvolací soud odkázal na zjištění učiněná z listin předložených Českou poštou, s. p. a z výslechu poštovní doručovatelky Z. D. Uvedl rovněž, že dlužník sám ve své výpovědi učiněné před soudem prvního stupně dne 6. února 2003 netvrdil, že se v době doručování předmětné zásilky (tedy v době od 21. července do 24. července 2000) nezdržoval na adrese (O. - P., Š. 6), na niž bylo doručováno, pouze uvedl, že nemůže potvrdit, zda se na této adrese zdržoval či nikoliv. Dle odvolacího soudu bylo na dlužníkovi, aby sdělil kde, na které adrese se v době doručování předmětné zásilky zdržoval a aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím svá tvrzení prokázal.

Dlužník podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, namítaje, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle ve znění účinném před 1. lednem 2000). Konkrétně dovolatel neshledává dostatečnou přezkumnou činnost odvolacího soudu při zkoumání podmínek, za nichž mu mělo být doručeno usnesení o prohlášení konkursu. Odvolacímu soudu v tomto ohledu vytýká, že se nezabýval tím, na jakou adresu mu uvedené usnesení bylo doručeno, uváděje, že trvalý pobyt má a místem jeho podnikání je adresa O. - M. O., S. 24. Ve svém domě na adrese Š. 6, O. – P., se v rozhodném období nezdržoval. Dovolatel je názoru, že byla-li mu písemnost adresována a následně i zasílána na posledně uvedenou adresu, byl takový postup nedůvodný a postrádal jakýkoli reálný základ. Naopak má za to, že usnesení o prohlášení konkursu mu jako fyzické osobě mělo být ve smyslu ustanovení doručeno především na adresu bytu, kde se zdržuje, tj. na adresu v M. O., uvedenou i v příslušných rejstřících. V chybném postupu soudu (který zásilku nesprávně adresoval do místa, ve kterém se dovolatel nezdržoval, kde nepodnikal, neměl bydliště a kde nebyla ani osoba, která by mohla zásilku převzít) pokračovala podle dovolatele i pošta, jestliže v rozporu s příslušnými předpisy považovala za odevzdací místo objekt na adrese Š. 6, aniž by se na této adrese nacházely byty nebo zde byly zvonky se jménem dovolatele nebo jiné osoby, jež by se zde zdržovala, aniž by zde byly domovní schránky se jménem dovolatele apod. K tomu dovolatel dále uvádí, že na uvedené adrese byl jediný zvonek bez označení propojený na vrátného, objekt již delší dobu nebyl užíván a byly zamčeny mříže, takže bylo nepochybné a na první pohled zřejmé, že se zde nikdo nezdržuje, že dům je opouštěný a pošta nebude přebírána. Dovolatel zdůrazňuje, že doručovatel je povinen se při doručování zásilky řídit příslušným předpisem, kterým je v daném případě , o poštovních službách a na něj navazující prováděcí předpisy. Stane-li se zásilka nedoručitelnou, protože nelze adresáta za obecně definovaných podmínek pro doručování zásilek na adrese zjistit, je pošta povinna vrátit doporučené zásilky jako nedoručitelné odesilateli. Pošta však v rozporu s uvedeným oznamovala zásilky v místě, které nelze označit za místo doručení. Se závěrem odvolacího soudu, který přes výše uvedené neshledal v postupu pošty pochybení, dovolatel nesouhlasí, maje za to, že tato pochybení vedla k tomu, že se nemohl dostatečným způsobem bránit proti prohlášení konkursu na svůj majetek. Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel dovolání doplnil o znalecký posudek B. S., znalce z oboru spoje, se specializací na posuzování technologie přepravy a úschovy peněz a cenností. V tomto posudku znalec dospěl k závěru, že Česká pošta, s. p., v rozporu s a odst. 2 , o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovního řádu), nevrátila odesílateli doporučené zásilky s modrým pruhem č. 17245 a 17247 podané na poště O. 1 dne 18. května 2000, ačkoliv šlo o zásilky, na které se musí pohlížet jako na nedoručitelné. Týž závěr učinil (s odkazem na ustanovení vyhlášky o základních službách držitele poštovní licence) ohledně doporučené zásilky s modrým pruhem č. 17460, podané na poště O. 1 dne 20. července 2000.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, - rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozhodnutí) podle ve znění účinném před 1. lednem 2001.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné, byť nikoli z příčin v něm uvedených.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v (tzv. „zmatečnostem“); právě zmatečnostní vadou dle je řízení postiženo.

Podle ustanovení je řízení zmatečné i tehdy, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jak se podává z obsahu spisu, usnesení o prohlášení konkursu bylo dlužníku doručováno jako písemnost určená do vlastních rukou adresáta na výše označenou adresu v O. – P., přičemž první pokus o doručení písemnosti se podle údajů na doručence (u č. l. 45 p. v.) uskutečnil bezvýsledně 21. července 2000, druhý pak 24. července 2000, kdy byla písemnost uložena na poště. Dlužník si zásilku osobně vyzvedl na poště dne 8. srpna 2000 a odvolání datované 22. srpna 2000 (č. l. 49) podal na poštu k přepravě rovněž 22. srpna 2000 (srov. obálku č. l. 50).

Na základě pokynu odvolacího soudu sice soud prvního stupně provedl šetření o okolnostech doručení usnesení o prohlášení konkursu výslechy dlužníka (č. l. 259) a poštovních doručovatelek (č. l. 261 a 296-297) a vyžádal od pošty kopie listin týkajících se postupu při doručování zkoumané písemnosti (č. l. 326-331), napadené usnesení však odvolací soud následně vydal, aniž nařídil jednání.

Podle ustanovení ZKV ve znění účinném v době vydání napadeného usnesení, pro konkurs a vyrovnání se použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak (odstavec 1). Soud rozhoduje usnesením. Jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné (odstavec 2).

Ustanovení ve znění účinném před 1. lednem 2001 pak určovalo, že (odvolací) jednání (k projednání odvolání) není třeba nařizovat i tehdy, jestliže a/ se odmítá odvolání podle ; (…) c/ odvolání směřuje proti usnesení.

Při zkoumání, zda soudní rozhodnutí bylo účastníku řízení doručeno, vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení zjištěných pomocí šetření, které provedl buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně jako soudu dožádaného. I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení, zda soudní písemnost byla řádně doručena, nejde o dokazování, soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení a násl. Účastníci proto mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků ( ), výslechu účastníků ( ) či provádění důkazu u ( ), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření ( ). Obdobné závěry Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v usneseních uveřejněných pod čísly 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a 40/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 40/2003“).

V R 40/2003 k tomu dále uvedl, že rozhodnout o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně bez jednání může odvolací soud jen tehdy, neprovádí-li dokazování. Zjišťuje li rozhodné skutečnosti pomocí šetření, aniž nařídí odvolací jednání a aniž dá účastníkům řízení možnost se při tomto jednání k výsledkům provedeného šetření vyjádřit, jde o nesprávný postup soudu v průběhu řízení. Jen při jednání mohou totiž účastníci uplatnit své právo vyjádřit se k výsledkům provedeného šetření ( , a ).

Uvedené platí i v konkursním řízení, ve kterém je možnost soudu rozhodnout o opravném prostředku bez jednání upravena v § 66a odst. 2 ZKV a kde takový výklad odpovídá judikatorním závěrům, k nimž Nejvyšší soud dospěl při aplikaci posledně cit. ustanovení (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jestliže tedy odvolací soud v této věci hodnotil výsledky provedeného šetření o okolnostech doručení usnesení o prohlášení konkursu aniž nařídil odvolací jednání, při němž by dal účastníkům řízení možnost se k výsledkům provedeného šetření vyjádřit, pak jeho postup správný nebyl a odvolací řízení je postiženo zmatečností dle

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacím u soudu k dalšímu řízení ( , 2 a 5 ). Za daného stavu věci již Nejvyšší soud pokládal za nadbytečné zabývat se dovoláním též z hlediska dovolacího důvodu dle

Na odvolacím soudu bude, aby se v rámci šetření o doručení usnesení o prohlášení konkursu zabýval i tvrzeními a důkazy, jež dlužník uplatnil v dovolacím řízení. Přitom odvolací soud nepřehlédne, že v době od 1. července 2000 do 31. prosince 2000, neměla doručenka povahu veřejné y (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2003, pod číslem 191). Závěr týkající se opožděnosti odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu nebude odvolací soud moci učinit, aniž nařídí odvolací jednání, při němž přečte y (nebo sdělí jejich obsah), které v rámci šetření o okolnostech doručení opatřil a aniž umožní účastníkům se k těmto listinám, jakož i k výsledkům šetření výslechy osob, vyjádřit.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. července 2006

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu