Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1505/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2002, č.j. -69, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a to tak, že určil, že vlastníkem pozemků v k. ú. B. a obci B. podrobně identifikovaných ve výroku rozsudku, jak jsou zapsány u Katastrálního úřadu B.- m. na LV č. 3687, je žalobce.

Krajský soud rozhodoval ve věci určení vlastnického práva ke sporným pozemkům, jež byly žalovaným a jeho otcem – žalovaný se stal po smrti otce jediným dědicem - ještě v původním označení (později přečíslovány) převedeny ve dnech 11. 5. a 16. 8. 1977 na stát, zastoupený rozpočtovou organizací I.. Smlouvy nebyly zaregistrovány dřívějším státním notářstvím a tuto skutečnost vzal soud prvního stupně za základ svých závěrů o neexistenci vlastnictví žalobce. Odvolací soud však dovodil, že při převodu nemovitostí do socialistického vlastnictví tehdy nebyla podmínkou registrace státním notářstvím, a to nejen před novelou o. z. č. účinnou od 1. 4. 1983 ( o. z.), ale i předtím – což respektoval postup v řízení před státním notářstvím (viz též o. z., upravující intertemporální stránku věci).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož důvody spatřoval v intencích , b) ve vadě řízení s následkem nesprávného rozhodnutí a v nesprávném právním posouzení věci. Namítal, že se v rámci důkazního řízení odvolací soud nezabýval náležitostmi smluv (otázka podpisu statutárního zástupce) a především že po hmotněprávní stránce podléhaly tehdejší převody do socialistického vlastnictví, uskutečněné před 1. 4. 1983, notářské registrační povinnosti. Výjimka nebyla možná, v důsledku aplikace o. z. (tříletá doba vázanosti návrhem smlouvy) platila domněnka odstoupení od smlouvy, a k převodu vlastnictví tedy nedošlo. Instrukce ministra spravedlnosti č. 8/1964 neměla dostatečnou právní sílu k tomu, aby představovala výjimku z tehdy platného ustanovení o. z. o povinnosti registrace. Dovolatel žádal,  aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání žalovaného bylo podáno prostřednictvím advokátky a v zákonné lhůtě; jeho přípustnost je patrna z diformity rozsudků nižších instancí (  ).

Dovolání však není důvodné.

Ohledně posouzení dovolacího důvodu procesní povahy ( ) odkazuje dovolací soud na správné a podrobné posouzení platnosti smluv odvolacím soudem shrnující i průběh dokazování o nich, a to posouzení vyjádřené pozitivním závěrem o právní relevanci smluv (viz str. 4 nahoře odůvodnění rozsudku odvolacím soudem).

Podstatnou otázkou dovolacího přezkumu se stala právní úprava registrace smluv státním notářstvím v případě převodů nemovitostí fyzickými osobami do tehdejšího socialistického (státního) vlastnictví; pravidlo, že tyto převody nepodléhají registraci, bylo do znění () výslovně vtěleno až s účinností od 1. 4. 1983. Nicméně tato skutečnost nebránila platnosti převodu předmětných pozemků na stát bez registrace již v roce 1977, neboť registrace tu nebyla uváděným ustanovením výslovně požadována; závěry odvolacího soudu jsou i zde správné a přesvědčivé, včetně subsidiárního odkazu na o. z., podle něhož nemohla mít pozdější právní úprava vliv na práva již dříve nabytá.

Důvodem pro akcept převodu na stát bez požadavku registrace notářstvím byla jak „automatická“ presumpce správnosti jednání státu jako účastníka smlouvy – nabyvatele, tak i sama skutečnost, že stát byl nabyvatelem; převod tedy byl výhodný z hlediska rozmnožení tzv. socialistického vlastnictví. Tento přístup byl reflektován právními předpisy upravujícími řízení před státním notářstvím (viz tzv. registrační směrnice citovaná i odvolatelem) a v neposlední řadě zcela konstantní judikaturou (srov. např. Notářský řád, Komentář, Mikeš a kol., Orbis, Praha 1969, str. 319, 323 k § 61). Srovnává-li dovolatel právní sílu relevantních norem, pak jeho argumentace – byť zajisté významná u hlediska nynější aplikační praxe - neobstojí: je známo, že právní řád totalitního režimu, z jehož kontinuálního působení a tedy platnosti právních úkonů dříve učiněných nynější ústavní předpisy vychází, byl ve skutečnosti souborem pravidel reprezentujících vůli tehdy vládnoucí strany a že podzákonné předpisy v něm nezřídka fakticky požívaly větší právní význam a sílu, než zákony či proklamativní. Není tedy ani z nynějšího pohledu ex tunc pochyb o tom, že převody mezi žalobcem, jeho otcem a státní organizací určenou k vyřizování těchto převodů za stát nabyly právních účinků a že dovolatelovy námitky nejsou důvodné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného zamítl podle

Protistraně nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 24. července 2006

JUDr. Ludvík  D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu