Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
13 C 94/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Štindlem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zaplacení 25 200,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 026, 496 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 965,62 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 026,62 Kč od 22.12.2020 do zaplacení a částku 144 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 17 894,98 Kč zastavuje.
III. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 7 174,53 Kč zastavuje.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 026, 496 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 965,62 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 026,62 Kč od 22.12.2020 do zaplacení a částku 144 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 17 894,98 Kč zastavuje. III. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 7 174,53 Kč zastavuje. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou podanou dne 26.4.2021 domáhala zaplacení 25 200,99 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela dne 28.8.2018 se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 22 000 Kč, s tím, že se ho zavázal vrátit do 28.10.2019. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného požadovala zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 965,62 Kč za dobu ode dne 29.10.2019 do 29.11.2020, a dále z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. 22.12.2020 až do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21.12.2020.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Podáním doručeným soudu dne 15.7.2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 25 069,51 Kč představující smluvní pokutu ve výši 7 174,53 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 17 894,98 Kč.
Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět
v rozsahu uvedeném ve výroku II.III, soud v tomto rozsahu řízení zastavil, přičemž předmětem řízení nadále zůstala jistina ve výši 18 026, 496 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 026, 496 Kč od 22.12.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 965,62 Kč.
Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 28.8.2018 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 22 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených.
Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 21.12.2020 mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou ke Smlouvě o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18.1.2021. Soud má z definice pojmu„ obchodní smlouvy“ uvedené v citované smlouvě o postoupení pohledávky, že předmětem postoupení byly nejen pohledávky z úvěrových smluv, ale i pohledávky vzniklé v důsledku uzavřených, avšak nikoliv platných úvěrových smluv.
Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jejích povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 15.3.2021.
Z vyjádření žalobkyně ze dne 15.7.2021 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a tak vzala svou žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku II,III. rozsudku a učinila předmět žaloby pouze jistinu poskytnutého úvěru a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč.
Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 22 000 Kč.
Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 13 C 94/2021 -15 ze dne 12.7.2021, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovaným. Žalobkyně na tuto výzvu uvedla, že není schopna prokázat, v jakém rozsahu byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, a proto vzala žalobu v rozsahu úroku z úvěru a smluvních pokut zpět. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok II,III.).
Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 18 026, 496 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy nesplnila zákonnou povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit příjmy a výdaje žalovaného, tak aby měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit. V důsledku porušení donucující ustanovení zákona v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná.
Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na její straně vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaný obdržel na svůj bankovní účet částku v celkové výši 22 000 Kč, žalovaný na jistinu zaplatil částku 3 973,54 Kč, tedy na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 18 026, 496 Kč, které je povinen vydat. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na jeho úhradu. S ohledem na to, že žalovaný je v prodlení s úhradou svých závazků, je rovněž důvodný nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném ke dni prodlení, a to v kapitalizované výši 1 965,62 Kč a nadále běžící ode dne 22.12.2020 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovení § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18.1.2021 podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována a její nárok je tak důvodný. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce trvání 3 dnů.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 280 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 009 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 150 Kč za jeden úkon právní služby – jednoduchá výzva k plnění, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 220,50 Kč Náklady právního zastoupení byly stanoveny podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť řízení bylo zahájeno po nabytí účinnosti novely č. 120/2014 Sb. vyhlášky č. 177/1996 Sb. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).