Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 229/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 212 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 4 212 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 212 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do 10. 4. 2021, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 4 212 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 212 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do 10. 4. 2021, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 9 212 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že pomocí prostředků elektronické komunikace uzavřela se žalovaným dne 26. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu uvedené žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal každý kalendářní měsíc hradit minimální splátku úvěru stanovenou ve smlouvě ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Dále se zavázal uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy 1 000 Kč, úrok ve výši 20 % měsíčně a v případě splatnosti celého dluhu postupem podle čl. 6 smlouvy místo měsíčního úroku roční úrok ve výši 15 % s tím, že úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny, přičemž jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí

2 849 Kč. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení se splacením dluhu či jeho části je žalovaný povinen hradit žalobkyni po dobu prvních 90 dní prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení se splacením dluhu či jeho části, přičemž smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce rovněž stává součástí jistiny. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a od 1. 1. 2021 je v prodlení s celkovou částkou ve výši 9 212 Kč (jistina 5 000 Kč, poplatek 1 000 Kč, úrok 2 849 Kč a smluvní pokuta 363 Kč). K úhradě pohledávky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2021, na kterou však nereagoval a na shora specifikovaný dluh ničeho neuhradil.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením Okresního soudu ze dne 21. 7. 2021, č.j. -10, nechť mj. soudu uvede, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěryschopnost žalovaného ještě před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně pak ve svém doplnění žaloby uvedla, že nahlížela zejména do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených, a to konkrétně do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí a do katastru nemovitostí. Dále vycházela z příjmu žalovaného ve výši 28 000 Kč a výdajů žalovaného ve výši 10 000 Kč měsíčně. Taktéž vycházela z výše splátky předmětného úvěru.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením , (dále jen „“), žalovaného k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas již v samotném návrhu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo smlouvy o uživatelském účtu ze dne 26. 3. 2020 a kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které mohl žalovaný čerpat finanční prostředky až do úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč s tím, že výše prvního čerpání činila 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobkyni vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky dle čl. 5 smlouvy a úrok dle čl. 6 smlouvy.

7. Ze žádosti o úvěr (na l. číslo spisu) a výplatního lístku žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, vlastní dům a jeho měsíční náklady činní 10 000 Kč obec mzda žalovaného činní cca 28 500 Kč měsíčně.

8. Z výpisu účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poukázala částku ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet.

9. Z výpisů k revolvingovému úvěru číslo ze dne 10. 9. 2020, číslo ze dne 12. 10. 2020, číslo ze dne 10. 11. 2020, číslo ze dne 10. 12. 2020 a číslo ze dne 11. 1. 2021, číslo ze dne 10. 2. 2021 znějících na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovaný na poskytnutou částku ničeho neuhradil.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2021 včetně podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného předžalobně vyzvala k úhradě dlužné částky, a to do 10. 4. 2021.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu , vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky formou revolvingového úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku nevrátil žalobkyni ničeho. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, došlo k zesplatnění celého úvěru, a proto žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho zaplacení výzvou ze dne 9. 3. 2021, kdy uvedenou částku měl žalovaný uhradit nejpozději do 10. 4. 2021. Žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalovaného ještě před uzavřením úvěrové smlouvy tak, že vycházela z jeho příjmu ve výši 28 000 Kč a jeho výdajů ve výši 10 000 Kč měsíčně.

12. Při právním posouzení soud vycházel z , (dále jen „“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle 1958 odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 5 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně vycházel z příjmu žalovaného ve výši 28 000 Kč měsíčně, které si ověřila z výplatní pásky žalovaného. Dále vycházela z údajů žalovaného o jeho měsíčních výdajích ve výši 10 000 Kč s tím, že na vlastní bydlení žalovaný hradí částku ve výši 5 000 Kč měsíčně. Uvedené si měla žalobkyně ověřit z katastru nemovitostí, uvedenou skutečnost však nikterak soudu nedoložila. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaného lustrovala v několika veřejných (placených i neplacených) rejstřících, avšak tyto tvrzení nikterak neprokázala. Soud podotýká, že žalobkyně nikterak nelustrovala žalovaného v registru dlužníků, ač ji zákon ukládá povinnost zkoumat nejenom příjmy a výdaje žalovaného, ale i jeho platební morálku. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s 

23. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že a je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21. 4. 2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16. 11. 2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

24. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení v zákonné výši, avšak vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé dopisem ze dne 9. 3. 2021. V dopise pak žalobkyně stanovila lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 10. 4. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení se zaplacením dluhu až 11. 4. 2021, v tuto dubu byl zákonný úrok z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z dlužné částky. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

25. Vhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, úroku a smluvní pokuty a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když by sice žalobkyně měla právo na náhradu 8 % svých nákladů, když byla úspěšná co do částky 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, (tj. úspěch ve výši 54 %) a neúspěšná co do částky ve výši 4 212 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 212 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do 10. 4. 2021 (tj. neúspěch ve výši 46 %), avšak vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěchu jednotlivých účastníků byl nepatrný, soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z nich, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).