Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1473/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 8. července 2003, č.j. -77, ve znění opravného usnesení ze dne 22. prosince 2004, č.j. -117, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 280.743,61 Kč s 8,6% úroky z úvěru a 15% sankčními úroky za období od 22. března 2002 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 33.135,27 Kč se sankčními úroky 23,6% za období od 22. března 2002 do zaplacení, částku 4.417,- Kč s 23,6% sankčními úroky od 22. května 2002 do zaplacení a částku 2.250,- Kč, to vše do tři dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I.). Dále žalobu na zaplacení sankčních úroků „z úroku naběhlých“ od 22. března 2002 do zaplacení ve výši 23,6 % „z částky vypočtené dle bodu b) petitu na č.l. 39“ za dobu od 22. března 2002 do zaplacení a sankčních úroků „z poplatků naběhlých“ od 22. března 2002 do zaplacení ve výši 23,6 % „z částky vypočtené podle bodu h) petitu na č.l. 39“ za období od 22. března 2002 do zaplacení a sankčních úroků naběhlých do data 21. března 2002 ve výši 6.697,07 Kč [bod h) petitu] zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 27. ledna 2002, č.j. -132, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do 17,1% úroku z prodlení z částky 4.417,- Kč od 22. března 2002 do zaplacení změnil tak, že žalobu zamítl; jinak jej ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, podle nichž 24. dubna 1996 byla mezi Č. h. b., akciovou společností (dále jen „banka“) a žalovanými uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 1,000.070,- Kč (správně „1,070.000,- Kč“) - dále jen „smlouva o úvěru“. Jelikož žalovaní závazek splatit poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách nesplnili, banka je v souladu se smlouvou o úvěru vyzvala k okamžitému jednorázovému splacení jistiny úvěru včetně příslušenství, což žalovaní rovněž neučinili. S odkazem na ustanovení § 497 a § 293 obchodního zákoníku odvolací soud přitakal soudu prvního stupně rovněž co do závěru o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 280.743,61,- Kč včetně úroků, poplatků za správu úvěru a upomínky, považuje žalobou uplatněný nárok v tomto směru za souladný se smlouvou o úvěru a obchodními podmínkami.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podal první žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „“) a co do důvodu na ustanovení , jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Podle dovolatele měl odvolací soud zkoumat „tvrzení o skutečnosti“, že žalobkyně zástavu prodala vlastně sama sobě, a to za nižší cenu, než ve skutečnosti měla a že postupovala „v rozporu se smlouvou“; neučinil-li tak, věc „nesprávně posuzoval“.

S poukazem na skutečnost, že mu rozsudek odvolacího soudu nebyl doručen a že „zpracovaný návrh dovolání je ovlivněn“ jeho zdravotním stavem, když je schopen se soustředit maximálně na 30 až 40 minut a neměl možnost se spojit s některým advokátem, dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

V průběhu dovolacího řízení (k 1. lednu 2006) došlo u žalobkyně ke změně obchodní firmy na H. b., a. s. (srov. úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 3511) a Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu - v dovoláním napadeném výroku ve věci samé - rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132 a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. ).

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle ustanovení na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zřejmé, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem nejde.

Výhrada, podle které měl odvolací soud zkoumat „tvrzení o skutečnosti“, že žalobkyně prodala zástavu „vlastně“ sama sobě, a to za nižší cenu, a že postupovala v rozporu se smlouvou, způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení není. Jejím prostřednictvím totiž dovolatel tvrdí existenci vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci, přičemž taková vada řízení (i kdyby existovala) sama o sobě založit přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže.

Navíc - jak ostatně v důvodech svých rozhodnutí uvedly soudy nižších stupňů (a u jednání před soudem prvního stupně dne 6. května 2003 potvrdil i dovolatel - viz č.l. 34 až 36) - nemovitosti (zástavu), kterými dovolatel zajistil pohledávku žalobkyně ze smlouvy o úvěru, byly prodány P. P. (tj. nikoli žalobkyni). Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) je rovněž zřejmé, že se oba soudy námitkami žalovaných i v rozsahu dovoláním vytýkaném zabývaly. Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrada dovolatele, podle níž byla zástava prodána „za nižší cenu“; i kdyby byla opodstatněná, sama o sobě totiž na výši dluhu z titulu smlouvy o úvěru nemá vliv.

Jelikož dovolání prvního žalovaného není přípustné ani podle , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vůči dovolateli vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle ustanovení , , , a a z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem činí 7.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 19. července 2006

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu