Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 258/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 516 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2. 3. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 10 766 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 817,47 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 723,25 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 067,68 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 723,25 Kč od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 973,25 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 0,25 % z částky 750 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2. 3. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 10 766 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 817,47 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 723,25 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 067,68 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 723,25 Kč od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 973,25 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 0,25 % z částky 750 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29.6.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 11 516 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o úvěru. Se žalovaným byla tedy dne 30.3.2017 uzavřena smlouva číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit 8 000 Kč a spolu s touto částkou zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 232 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, počínaje 6.4.2017, poslední splátka byla stanovena na 10.5.2018. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku 4 100 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou 385,75 Kč na jistinu, 1 120 Kč na úrok, na poplatky za administrativní činnost 1 600 Kč, za hotovostní inkaso splátek 927,04 Kč a na poplatek za životní pojištění 67,21 Kč Poslední splátku na tento dluh žalovaný uhradil dne 13.7.2017. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaným byla uzavřena smlouva číslo dne 28.7.2016, na základě které byla žalovanému poskytnuta další částka ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit 6 000 Kč a spolu s nimi zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, počínaje 4.8.2016, poslední splátka byla stanovena na 7.9.2017. Žalovaný tento svůj dluh rovněž nehradil řádně a včas, neboť uhradil pouze částku 9 150 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou 4 891 Kč na jistinu, 840 Kč na úrok, na poplatky za administrativní činnost 1 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek 2 069 Kč a na poplatek za životní pojištění 150 Kč Poslední splátku žalovaný uhradil dne 13.7.2017. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky, na základě kterých byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 23,72 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětných smluv tak, že se žalovaného dotázala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které následně byly zaznamenány do zákaznické karty. Zjištěné údaje byly vždy ověřeny doloženými dokumenty. Žalovaný byl zaměstnán jako operátor výroby s čistým měsíčním příjmem 14 550 Kč, resp. 12 000 Kč, žil v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost, právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dne 15.1.2021 byly obě pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny s účinností k témuž dni smluvně žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne 15.5.2021 (správně 12.2.2021) informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné částky v celkové výši 11 516 Kč sestávající z jistiny 8 723,25 Kč (7 614,25 Kč + 1 109 Kč), dlužných úhrad 2 792,75 Kč (2 437,75 Kč + 355 Kč), dále úroků a úroků z prodlení v celkové částce 5 817,47 Kč (4 921,62 Kč + 895,85 Kč) a 2 067,68 Kč (1 763,65 Kč + 304,03 Kč) kapitalizovaných vždy z neuhrazené části úvěru do dne postoupení pohledávky, tj. 15.1.2021, a dále rovněž i úrok a úrok z prodlení z neuhrazené části půjčky od dne 16.1.2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 22.10.2021 (zásilka uložena na poště dne 12.10.2021), na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. nereagoval. ( ).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru /Fajnpůjčka/ číslo soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, dne 30.3.2017 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč (sestávající z úroku v částce 1 120 Kč, administrativního poplatku 1 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč), a dále poplatek za pojištění ve výši 232 Kč, celkem 14 152 Kč se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.

7. Zákaznickou kartou ze dne 30.3.2017 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání a bydlí v nájmu. Zaměstnán byl jako operátor výroby ve právnická osoba s.r.o., s čistým měsíčním příjmem ve výši 11 500 Kč, další nespecifikovaný příjem uvedl ve výši 3 000 Kč. Výdaje činily celkem 10 300 Kč měsíčně, z toho výdaje na bydlení 3 500 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč a splátky jiných závazků 800 Kč. Žalovaný měl měsíčně k dispozici 4 250 Kč. Žalovaný splácel předchozí úvěr ve výši 6 000 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření údajů výplatní pásky a pracovní smlouvu, které však i přes výzvu soudu nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

8. Z tabulky žalobkyně na č.l. 22 spisu vyplývá, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru dne 7.4.2017 částku 1 500 Kč, dne 15.5.2017 částku 1 100 Kč a dne 13.7.2017 částku 1 500 Kč, celkem částku 4 100 Kč.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru /Fajnpůjčka/ číslo formuláře zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, dne 28.7.2016 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 4 440 Kč (sestávající z úroku v částce 840 Kč, administrativního poplatku 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč), a dále poplatek za pojištění ve výši 174 Kč, celkem 10 614 Kč se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 183 Kč. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.

10. Zákaznickou kartou ze dne 28.7.2016 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Zaměstnán byl jako operátor výroby ve právnická osoba s.r.o., s čistým měsíčním příjmem ve výši 12 000 Kč. Výdaje činily celkem 9 300 Kč měsíčně, z toho výdaje na bydlení 3 500 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč a splátky jiných závazků 800 Kč. Žalovaný splácel předchozí úvěr ve výši 5 000 Kč a exekuční splátku 2 000 Kč z dluhu ve výši 60 000 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření údajů výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, které však i přes výzvu soudu nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

11. Z tabulky žalobkyně na č.l. 23 spisu vyplývá, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy číslo postupně v období od 5.8.2016 do 13.7.2017 celkem 9 150 Kč.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12.2.2021, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 15.2.2021. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 13.5.2021 a podacího lístku ze dne 14.5.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, dvě smlouvy o úvěru – Fajnpůjčka, a to dne 30.3.2017 smlouvu číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se smlouvou ve výši 6 152 Kč, celkem částku 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný dluh nehradil řádně a včas, nicméně na dluh za období od 7.4.2017 do 13.7.2017 uhradil celkem 4 100 Kč. Žalovaný dále s uvedenou společností uzavřel dne 28.7.2016 smlouvu číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se smlouvou ve výši 4 614 Kč, celkem částku 10 614 Kč v 58 týdenních splátkách po 183 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, a na dluh za období od 5.8.2016 do 13.7.2017 uhradil celkem 9 150 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovaným s ním byla vyplněna vždy Karta zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupila společnost právnická osoba, své pohledávky za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12.2.2021, a žalovaný byl vyzván k zaplacení ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Pokud jde o smlouvu ze dne 28. 7. 2016 soud na ni aplikoval rovněž ust. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále také„ ZoSÚ“), za jeho účinnosti byla smlouva uzavřena. Podle tohoto ustanovení věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Soud pak ohledně smlouvy ze dne 30. 3. 2017 aplikoval na posuzovaný případ ust. , o spotřebitelském úvěru (dále také„ Zosú“), podle nějž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 Zosú poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle z ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

22. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 750 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 30.3.2017 ani smlouvy ze dne 28.7.2016. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ, resp. § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v kartě zákazníka z července 2016 uvedl, že jeho příjem činí 12 000 Kč, výdaje na nájemné měl ve výši 3 500 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč s tím, že i v tomto případě žalovaný splácel úvěr ve výši 800 Kč měsíčně. U uvedené karty dále vyplývá, že žalovaný měl exekuci ve výši 60 000 Kč. V kartě zákazníka z března 2017 pak uvedl, že jeho měsíční příjem činí 14 550 Kč s tím, že jeho výdaje tvoří nájemné ve výši 3 500 Kč, další výdaje na domácnost pak 6 000 Kč a splátka předchozího úvěru 800 Kč. Přestože je v zákaznických kartách žalovaného uvedeno, že žalobkyně ověřovala finanční situaci žalovaného výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvu, tyto soudu i přes výzvu ze dne 6.10.2021 nepředložila. Bez doložení těchto důkazů či bankovních výpisů žalovaného nebylo možné posoudit, zda žalovaný byl schopen úvěr splácet. Z předložených důkazů není zřejmé, zda žalobkyně zkoumala, proč se příjem žalovaného v červenci 2016 a březnu 2017 liší o 2 550 Kč, proč o 1 000 Kč stouply výdaje žalovaného na domácnost, co konkrétně tyto výdaje tvoří, ani zda má žalovaný nějaké další závazky, jaká je výše úvěru, který čerpal a zda jej řádně splácí. Na okraj soud dodává, že minimálně v druhé kartě zákazníka z března 2017 měl být jako závazek žalovaného uveden úvěr, který žalovaný čerpal v na základě smlouvy ze 28.7.2016. Z uvedeného tedy vyplývá, že před uzavřením smlouvy se žalovaným nebylo dostatečně zkoumáno, zda je žalovaný dostatečně solventní. Z předložených důkazů vyplývá, že tedy právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 9 ZoSÚ, resp. 86 odst. 2 Zosú.

24. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

25. Soud má tak za to, že tedy nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného splácet zápůjčky před uzavřením smlouvy, a proto jsou obě uzavřené smlouvy neplatné dle ust. 9 ZoSÚ, resp. Zosú ve spojení s ustanovením

26. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 3. 2017 přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

27. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši celkem 14 000 Kč, a že žalovaný zaplatil celkem 13 250 Kč (tj. 4 100 Kč + 9 150 Kč), jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 750 Kč, které je povinen vydat (14 000 Kč – 13 250 Kč). Protože původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 750 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

28. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 750 Kč ve výši dle , tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 2.3.2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 12.2.2021, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 15.2.2021, a s ohledem na ust. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 18.2.2021 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 1.3.2021 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 8,5%, resp. 8,05% ročně. (výrok I. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu nárok na zaplacení úroku z prodlení soud zamítl (výrok II. rozsudku).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalovanému, který byl v převážné části ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.