Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 267/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Lidového bytového družstva P., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. N., zastoupenému advokátem, pro 760.000,- Kč s příslušenstvím, postižením jiných majetkových práv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2005, č.j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 4. 4. 2002, č.j. -10, kterým obvodní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 14. 12. 1998, č.j. -20, výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladový rozsudek je vykonatelný, neboť byl povinnému doručen uložením, o němž byl povinný vyrozuměn dne 6. 1. 1999. Povinný neuvedl žádná konkrétní tvrzení o tom, že by se v době doručování rozsudku v místě svého bydliště nezdržoval, a nepředložil o své případné nepřítomnosti žádné důkazy. Navržený způsob výkonu je vzhledem k výši pohledávky a jejího příslušenství přiměřený, byť pro tutéž pohledávku jsou vedeny i jiné výkony rozhodnutí.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – povinný uvádí, že k nepřesvědčivosti výroku napadeného usnesení vede v něm použitá úvaha, podle níž převzal-li povinný na adrese svého bydliště osobně zásilku dne 10. 7. 1998 a další zásilky se vracely s relací pošty, že nebyly v úložní době vyzvednuty, nebyl důvod pochybovat o tom, že označená adresa povinného odpovídá jeho aktuálnímu bydlišti. Ze zjištění, že v mezidobí zásilky nebyly povinným vyzvedávány, je zřetelně indikována okolnost, že v jistém časovém úseku po 10. 7. 1998 se v místě doručení nezdržoval. Soud poškodil povinného rovněž tím, že pominul námitku započtení jeho vzájemné pohledávky vůči oprávněnému. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel zpochybnil závěr, že k výkonu navržený rozsudek je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný se na adrese, na kterou mu byl rozsudek doručován, v době doručení zdržoval. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatel namítá, že jeho tvrzení, že se v místě doručení nezdržoval, je „indikováno“ tím, že v období od 10. 7. 1998 do 6. 1. 1999 mu zásilky nebyly doručeny a nebyly ani vyzvedávány.

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, totiž – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle ( ) být nemůže.

Námitkou zániku vymáhaného nároku v důsledku započtení se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezabývá; tato námitka je relevantní a přísluší o ní rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle nebo h) (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69). Odvolací soud proto rozhodl v souladu s ustálenou soudní praxí, pokud usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí potvrdil, aniž uvedenou námitku zohlednil.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. července 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu