Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 784/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. , byl J. M. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 28. 1. 2004 kolem 15:00 hodin v B. ze zahrady svého rodinného domu vulgárně nadával M. V., jeho manželce A. a synovi M., kteří se v té době nacházeli na vedlejší zahradě v B. za dřevěným plným plotem o výšce 157 centimetrů ve vzdálenosti 11 metrů od obžalovaného, přičemž v pravé ruce držel samonabíjecí pistoli, ráže 7,65 mm, kterou mířil směrem k poškozeným a opakovaně jim vyhrožoval zastřelením. Za to byl odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl J. M. uložen také trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole.

K odvolání J. M. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. , podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu I. stupně zrušil v celém rozsahu a věc podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupil Městskému úřadu v K., když dospěl k závěru, že nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Důvodem tohoto rozhodnutí odvolacího soudu bylo, že považoval za neprokázané míření pistolí J. M. na určitou osobu z rodiny V. a tedy hrozbu bezprostředního či vzdálenějšího provedení výhrůžky zastřelením. V důsledku toho pak konstatoval nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání.

Proti usnesení odvolacího soudu podal J. M. řádně a včas dovolání a uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. tj., že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Nesplnění podmínek pro postoupení věci jinému orgánu spatřuje dovolatel v tom, že nebylo prokázáno, že se stal skutek pro nějž byl stíhán a podle jeho názoru měl být vynesen zprošťující rozsudek z důvodu § 226 písm. a) tr. ř. Dále pak namítá, že nalézací soud neprovedl jím navržené důkazy týkající se věrohodnosti výpovědí poškozených, čímž porušil jeho právo na obhajobu a zpochybnil hodnocení důkazů, přičemž soudy obou stupňů provedené důkazy vyhodnotily tak, že věrohodné jsou pouze výpovědi poškozených a jeho obhajoba i výpověď jeho manželky jsou nevěrohodné. Důkazy, které mohly věrohodnost poškozených vyvrátit, ale nepřipustily. Takovouto důkazní situaci, že ale soud nemůže vyhodnotit v neprospěch jeho obhajoby, přinejmenším musí připustit pochybnosti a v pochybnostech pak rozhodnout ve prospěch obviněného. Namítá také nedostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů a vytýká jim, že rozhodovaly na základě neúplného důkazního řízení, bezdůvodně odepřely provedení navržených důkazů a provedené důkazy hodnotily nesprávně a v rozporu s logikou. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení odvolacího soudu zrušeno a tomuto soudu přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že J. M. napadenému usnesení nevytýká žádné konkrétní pochybení, jež by spočívalo v nerespektování podmínek, za nichž lez věc postoupit k rozhodnutí jinému orgánu. Ve skutečnosti, že dovolatel brojí výlučně proti skutkovým zjištěním a namítá nesprávný postup soudu při hodnocení důkazů s cílem zpochybnit závěr o tom, že se skutek popsaný v obžalobě skutečně stal. Tvrzený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. tak dovolatel opírá o argumenty, které nevyhovují tomuto ani žádnému jinému ze zákonem definovaných dovolacích důvodů. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., když námitky v dovolání uvedené, nejsou způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Podmínky pro rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu (§ 222 odst. 2 tr. ř.) spočívají předně v tom, že zažalovaný skutek není trestným činem, avšak tento skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze tedy v případě postoupení věci spatřovat v tom, že soud druhého stupně rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, ač se jedná o trestný čin a nikoliv o přestupek, nebo že v době rozhodování odvolacího soudu nelze již takové jednání (v důsledku uplynutí promlčecí lhůty) jako přestupek projednat a soud měl obžalovaného zprostit obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

Soud I. stupně případně soud odvolací rozhodují o postoupení věci na základě skutku, který byl zjištěn jako výsledek procesu dokazování a v rámci řízení před těmito soudy lze namítat také nesprávnost zjištěného skutkového stavu, neúplnost dokazování nebo nesprávné hodnocení důkazů v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takovéto námitky ale již nelze uplatňovat v řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem a je určeno pouze k nápravě zásadních procesních nebo hmotně právních vad taxativně uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Mezi takovéto vady ale nepatří námitky proti správnosti zjištěného skutkového stavu, tj. proti neúplnosti dokazování a hodnocení důkazů, jak to činí dovolatel, protože dovolací soud je soudy nižších stupňů zjištěným skutkem vázán, nemůže jej měnit a v případě postoupení věci jej může posuzovat pouze z hlediska správnosti jeho hmotně právního posouzení a následně pak z hlediska, zda tento čin nebyl v době rozhodnutí o postoupení již jako přestupek neprojednatelný v důsledku promlčení. Obviněný ale v dovolání uvedl výhradně námitky, které zpochybňují zjištěný skutkový stav a proto stojí jak mimo uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. tak i mimo jakýkoliv jiný důvod dovolání.

Dovolání bylo proto odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uvedeno v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. července 2006

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš