Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 973/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. ledna 2005, č. j. -50, potvrdil usnesení ze dne 25. srpna 2003, č. j. -20, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně potvrdil též usnesení ze dne 6. prosince 2004, č. j. -44, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků a zároveň zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku tohoto soudu ze dne 1. února 2001, č. j. -12. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně mimo jiné rovněž v názoru, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu ustanovení a b/ , , v tehdy platném znění (dále jen „ “), neboť dovodil, že okolnosti uváděné žalovaným jsou pouze „procesního charakteru“ a jsou důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost (ve smyslu ustanovení ), nikoliv však pro žalobu na obnovu řízení. Současně uvedl, že „jestliže žalovaný podal v průběhu řízení o žalobě na obnovu řízení i žalobu pro zmatečnost a žádal, aby v tomto ohledu byla připuštěna změna návrhu, pak o tomto bude rozhodovat soud I. stupně s přihlédnutím k ustanovením a násl. “.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost výslovně opřel o ustanovení V dovolání obsáhle zrekapituloval průběh řízení v projednávané věci a namítl, že „před rozhodováním odvolacího soudu mělo být rozhodnuto o návrhu na změnu žalobního návrhu“. Vyjádřil přesvědčení, že – z důvodů uvedených v dovolání – je napadený pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. února 2001, č. j. -12, „zmatečný“, neboť „nesprávným postupem soudu byla žalované straně odňata možnost jednat před soudem a lze tedy uplatňovat důvod zmatečnosti uvedený v ust. “. V této souvislosti uvedl, že „nikdy neobdržel žalobní návrh, neobdržel ani rozhodnutí soudu a ani žádnou jinou písemnost týkající se této věci“, jelikož byl „mimo území republiky … jako studující University v Linci“. Dále zdůraznil, že „žalobce již při podávání žaloby o této skutečnosti věděl“, a soud, který „provedl řízení bez přítomnosti žalovaného“, postupoval „v rozporu s ustanovením “. Má také za to, že napadený pravomocný rozsudek soudu prvního stupně je „nevykonatelný“, neboť v jeho výroku „je uvedena povinnost vyklizení bytu č. 28 nacházejícího se ve zcela jiném patře budovy“. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení

Dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) – směřuje proti napadenému usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. srpna 2003, č. j. -20.

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Ustanovení , 238a a nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že toto rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Podle je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení platí obdobně ( ).

Ustanovení tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v (včetně omezení, jež plynou z ustanovení ).

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení ve spojení s dikcí pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).

Dovolání není přípustné ani podle ve spojení s ustanovením a b/ , neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení.

Konečně není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení , jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – však nepředkládá k dovolacímu přezkumu řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Jeho námitky se ve své podstatě soustřeďují k tomu, že v původním řízení vedeném ve věci sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 4 mu byla – způsobem popsaným v dovolání, tj. v průběhu řízení nesprávným postupem soudu – odňata možnost jednat před soudem. Tím ve skutečnosti uplatnil zmatečnostní vadu (navíc vztahující se k řízení ve věci sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 4).

K tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlíží (i z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ). Samy o sobě, i kdyby byly dány, však takové vady přípustnost dovolání nezakládají; jsou právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost ( a násl. ). Takovou žalobu žalovaný uplatnil formou změny návrhu ve smyslu v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. srpna 2003, č. j. -20; o takto uplatněné změně žaloby bude následně rozhodovat soud prvního stupně. Argumenty, jimiž žalovaný v dovolání polemizuje s otázkou připuštění změny žaloby, jsou pro rozhodnutí o dovolání zjevně bez právního významu a nejsou způsobilé zpochybnit správnost dovoláním napadeného rozhodnutí, jež je založeno (výlučně) na posouzení otázky, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy řízení.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení , a proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), podle ustanovení věty první a odmítl pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže  řízení  nebylo již  dříve  skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. července 2006

JUDr. Miroslav  F e r á k , v.r.

předseda senátu