Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
8F6FF49BC3B20EFBC1257A4E0065C8E8.html
HTML · 17.04 KB
No categories available
21 Cdo 2254/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Obce B. proti žalovaným 1) R. P., a 2) Mgr. V. P., o 1.384,- Kč s příslušenstvím, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalovanou 2) proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 12.7.2002 č.j. 8 C 145/99 -33, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 219/2002 a 8 C 220/2002 , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci ze dne 25. února 2005 č.j. 12 Co 101/2005 -34, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítají.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 12.7.2002 č.j. 8 C 145/99 -33 byla připuštěna změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 1.384,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení od 20.11.1998 do 13.7.1999 z částky 250,- Kč, od 30.4.1999 do 13.7.1999 z částky 250,- Kč, od 22.12.1999 do zaplacení z částky 284,- Kč, od 30.6.2000 do zaplacení z částky 300,- Kč a od 20.11.2000 do zaplacení z částky 300,- Kč.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dne 20.8.2002 u Okresního soudu v Šumperku žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Žaloby zdůvodnila zejména tím, že jí bylo odepřeno jednat před soudem a provést důkazy.
Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14.9.2004 žalovaná 2) požádala o ustanovení advokátky JUDr. D. Š. – P. \"k ochraně svých práv ve věci 8 C 219/2002\ ".
Okresní soud v Šumperku, který usnesením ze dne 23.4.2004 č.j. 8 C 219/2002 projednání obou žalob spojil ke společnému řízení, usnesením ze dne 21.9.2004 č. j. 8 C 219/2002 -26 žádost žalované 2) o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Dospěl k závěru, že ochrana zájmů žalované 2) nevyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť se domáhá zrušení procesního usnesení, kterým \"byla pouze připuštěna změna žaloby\", a to za situace, kdy žalobkyně posléze vzala žalobu zpět, soud řízení zastavil a věc byla pravomocně skončena dnem 31.3.2004.
K odvolání žalované 2) Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25.2.2005 č. j. 12 Co 101/2005 -34 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že \"není naplněna zákonná podmínka nutnosti ochrany\" zájmu žalované 2), která se domáhá ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení \"ve vztahu k zastavenému řízení, které skončilo, aniž by žalované 2) byla způsobena jakákoliv újma\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř. ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. ].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení § 238 odst. 1 písm. a) a § 238 odst. 2 o.s.ř. , o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř. § 238 odst. 1 písm. b) a § 238 odst. 2 o.s.ř. , ve věci konkursu a vyrovnání § 238a odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 2 o.s.ř. , o žalobě pro zmatečnost § 238a odst. 1 písm. b) a § 238a odst. 2 o.s.ř. , o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí § 238a odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 2 o.s.ř. , ve věci zastavení výkonu rozhodnutí § 238a odst. 1 písm. d) a § 238a odst. 2 o.s.ř. , ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí § 238a odst. 1 písm. e) a § 238a odst. 2 o.s.ř. , o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí § 238a odst. 1 písm. f) a § 238a odst. 2 o.s.ř. nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n ) a v § 338za odst. 2 o.s.ř. § 238a odst. 1 písm. g) a § 238a odst. 2 o.s.ř. .
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř. ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř. ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř. ].
V posuzovaném případě žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalované 2) o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst.1 o.s.ř. ), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97 , které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Dovolání nejsou přípustná ani podle ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o.s.ř. , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř. , a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalované 2) o ustanovení zástupce z řad advokátů, není přípustné (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003 , které bylo uveřejněno pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Protože dovolání žalovaných směřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. července 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu