Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1003/2006

soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci péče o nezletilého M. K., bytem u matky, zastoupeného opatrovníkem, syna M. K., zastoupené advokátkou, a otce V. K., o výkon rozhodnutí, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání matky nezletilého proti usnesení Krajského soudu v Praze z 15. 2. 2005, č.j. -164, takto: I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.Odůvodnění: Shora uvedeným usnesením krajský soud změnil usnesení z 10. 12. 2004, č. j. E 1747/2003-128, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (rozsudku okresního soudu Praha-východ z 11. 3. 2003, č.j. -1090, kterým byla matka nezletilého zavázána otce o dítěti pravidelně informovat ve smyslu ustanovení § 26 odst. 4 zákona o rodině) uložením pokuty v částce 5.000,- Kč, tak, že matce uložil za nesplnění informační povinnosti v měsíci listopadu 2004 pokutu ve výši 10.000,- Kč; v části rozhodnutí, jíž okresní soud výkon rozhodnutí nařídil i za období od října 2003 do října 2004, krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl. V dovolání, směřujícím proti části rozhodnutí krajského soudu, jíž byl výkon nařízen za nesplnění informační povinnosti za měsíc listopad 2004 (zamítavý měnící výrok rozhodnutí krajského soudu zůstal dovoláním nenapaden), matka namítá nesprávnou aplikaci ustanovení , tedy nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v tom, že odvolací soud výkon rozhodnutí nařídil přesto, že svou informační povinnost splnila. Dovolání (přípustné podle , odst. 2 a ) není důvodné. V obecné rovině platí, že při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný (materiálně i formálně), zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a (u výkonů jiných než podle , a ), zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu na peněžité plnění není zřejmě nevhodný. Soudní praxe (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21) je jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá (nezjišťuje), zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování (srov. , ). Není přitom žádného důvodu, aby uvedené závěry nebylo možno aplikovat i v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2005, pod poř. č. 101, jež se sice týká uložení pokuty podle , jehož závěrů však lze využít obdobně i v řízení předmětném, v němž jde o uložení pokuty podle ). S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se matce nezletilého prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle věty před středníkem (aniž se musel zabývat výtkou směřující proti výši pokuty, jelikož ta vedle „hlavního“ dovolacího důvodu, jímž je soud podle ustanovení věty první vázán, logicky nemůže – již pojmově – obstát /nelze úspěšně vyargumentovat, že důvod k udělení pokuty neexistuje, a současně, že takový důvod dán je, avšak pouze pro uložení pokuty menší/) zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn zásadou, že i řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku rodičů s nezletilými dětmi je řízením ve věci péče o nezletilé, jež lze podle zahájit i bez návrhu. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 4. července 2006 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu