Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 231/2021-17

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5 794 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 528 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 528 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do požadavku žalobce na zaplacení částky 1 266 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 266 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 903,84 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 528 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 528 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do požadavku žalobce na zaplacení částky 1 266 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 266 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 903,84 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 5 794 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 4 500 Kč, který měl být splacen nejpozději do dne datum Vedle vrácení jistiny měl žalobce nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a na poplatek ve výši 304 Kč za sjednanou volitelnou službu„ presto“. Žalovaný však na úvěr ničeho neuhradil. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Žalobce již v žalobě vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a jeho souhlas s tímto postupem se tak dle předpokládá. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční částku 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci jistinu úvěru ve výši 4 500 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a se smluvním poplatkem za volitelné služby ve výši 304 Kč do dne datum Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit žalobci do sjednaného data splatnosti částku 5 794 Kč. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal zadáním SMS kódu číslo. Jistina úvěru byla na bankovní účet žalovaného zaslána dne datum. Před uzavřením smlouvy byl bankovní účet žalovaného ověřen verifikační platbou ve výši 1 Kč. Žalovaný na úvěr do data splatnosti ničeho neuhradil. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne datum.

Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. žalovaného a právní předchůdce žalobce) jako smlouvu o úvěru podle ust. , („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a smluvního poplatku za volitelné služby ve výši 304 Kč pak soud považuje tyto částky dohromady za sjednané úroky. Soud má za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za dobu trvání úvěru, tj. 30 dnů, částku 1 294 Kč, což znamená, že úroky činí přibližně 350 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce května 2020 činila 7,44 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou (příjmení). V posuzované věci sjednané úroky tedy cca 47krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích (poplatcích) jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrovaného zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci květnu 2020, jak již bylo výše uvedeno, 7,44 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do datum, činí úrok za období od datum do datum částku ve výši 28 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši 1 266 Kč, o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.

S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 500 Kč jako nesplacenou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 28 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 4 528 Kč ode dne datum do zaplacení dle o.z. ve výši podle Ve zbytku žalobního nároku pak soud žalobu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. ústavní nález a usnesení KS v obec ze dne datum rozhodnutí čj. číslo jednací a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k datum. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka 4 528 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí 632,67 Kč. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky 5 160,67 Kč. Žalovaný měl naproti tomu úspěch co do částky 1 266 Kč s běžícím zákonným úrokem z prodlení, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí 176,89 Kč. Žalovaný měl tedy úspěch ohledně celkové částky 1 442,89 Kč. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl v úspěšnosti účastníků činí 56,3 % ve prospěch žalobce. V tomto rozsahu má tak žalobce právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení.

Náklady žalobce v tomto případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 1 500 Kč dle . vyhl. č. , advokátního tarifu („a.t.“), tří režijních paušálů po 300 Kč dle a.t. a z 21% DPH z odměny advokáta a jeho hotových výdajů ve výši 1 134 Kč dle Celkem tedy náklady žalobce činily 6 934 Kč, z nichž 56,3 % činí částku 3 903,84 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle věty první , když neshledal důvodu pro jiný postup.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.