Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 609/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 10. 2005, č.j. -133, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 6. 2005, č.j. -115, jímž tento soud zamítl žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu č. 13, I. kategorie, garsoniéry, v 5. podlaží domu čp. 224 v P., a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že v projednávané věci se žalobce domáhal přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle ust. § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., ve znění účinném před 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“) z důvodu, že nájemce byt bez vážných důvodů neužíval, popř. jej užíval jen občas.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce uznává, že výkon zaměstnání mimo obec, v níž se předmětný byt nachází, je vážným důvodem pro neužívání bytu, avšak v daném případě je občasné užívání bytu trvalým jevem a žalovaný nečiní žádné kroky k tomu, aby tento stav změnil. Taktéž žalovaný připouští, že určitou část roku tráví v USA, kde má občasnou práci, a po zbytek roku žije v P., kde má přítelkyni a sestru. Byt je  jeho jediným bytem.

Podle odvolacího soudu je za dané situace správný závěr soudu prvního stupně, že výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák. není dán, neboť občasné užívání bytu z důvodu práce žalovaného v USA, kde má příjmy z podnikatelské aktivity, což je jeho jediný příjem, je důvod závažný, neboť uvedené ustanovení je třeba po vstupu do Evropské unie vykládat šíře a žalovaný poté, co mu vznikne nárok na důchod, bude předmětný byt užívat trvale.

Vzhledem k uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Dovoláním ze dne 17. 1. 2006 žalobce napadl výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. , neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že odvolací soud ve svém rozhodnutí citoval rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. jen částečně; v uvedeném rozsudku se vychází z toho, že v případě občasného užívání bytu se musí jednat o stav přechodný a okolnosti případu musí nasvědčovat tomu, že občasné užívání bytu je pouze dočasné a že nájemce činí kroky k odstranění překážek, které mu znemožňují řádné užívání bytu.

Podle dovolatele se u žalovaného nejedná o dočasné neužívání bytu, neboť takovýto způsob užívání trvá již od roku 1994 a z výpovědi a chování žalovaného vyplývá, že není ohraničena doba, po níž bude takový stav trvat. Žalovaný doložil soudu, že i nadále prodlužuje licenci, kterou má v USA udělenu k podnikání, a prokazoval, že i nadále trvá jeho podnikatelská činnost v USA. Argument, že žalovaný po vzniku nároku na důchod bude v České republice žít trvale, nevychází z tvrzení žalovaného a byl soudem užit svévolně.

Dovolatel v dovolání dále uvedl, že se odvolací soud nedostatečně zabýval právy a zájmy žalobce jako pronajímatele dle zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu. Žalobce má zájem na řádném využití bytu prostřednictvím svých zaměstnanců (zdravotnických pracovníků) a z tohoto hlediska a s ohledem na charakter jeho činnosti je třeba posuzovat specifičnost  jeho zájmů.

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V podání ze dne 2. 2. 2006 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že nesouhlasí s názorem žalobce, že odvolací soud použil pouze část argumentace z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a je správný závěr, že žalovaný má pro občasné užívání bytu závažné důvody. V řízení bylo podle žalovaného nepochybně prokázáno, že se po určitou část roku zdržuje v USA a důvodem, proč tak činí, je skutečnost, že jeho jediným zdrojem příjmů je jeho podnikání v USA. V České republice však tráví přibližně polovinu roku a má zde rodinné zázemí a přátele. V České republice se mu s ohledem na jeho věk (60 let) nepodařilo najít vhodné zaměstnání. Žalovaný je dále toho názoru, že ukončení nájemního vztahu by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný se o pronajatý byt staral, včas a v plné výši hradil nájemné a ostatní poplatky a v době jeho nepřítomnosti byt pravidelně kontrolují jeho rodinní příslušníci. Žalovaný se dále domnívá, že zájem žalobce na ubytování svých zaměstnanců nemůže převážit nad jeho zájmem mít zajištěno bydlení, neboť pro žalovaného těsně před důchodovým věkem je to záležitost zásadní.

Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a uložil mu uhradit náklady řízení ve výši 4.611,- Kč (včetně DPH).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. a 4

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ust. , neboť žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle ust. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně tohoto, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Dovolatel v dovolání zejména namítá, že se u žalovaného nejedná o „dočasný způsob občasného užívání bytu“, popř. že žalovaný nečinil kroky k tomu, aby v budoucnu v České republice trvale žil, dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že za daného skutkového stavu při rozhodování o přivolení k výpovědi nájmu z důvodů uvedených v § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák. neposuzoval i oprávněné zájmy pronajímatele na využití bytu pro své zaměstnance, aniž by toto svoje tvrzení v dovolání blíže odůvodnil. Tyto námitky jsou z části polemikou se skutkovými zjištěními učiněnými soudy obou stupňů, ale i otázkou právní, tj. zda je za daného skutkového stavu naplněn výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“).

Soudní praxe je při aplikaci ust. § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák. ustálena a vychází vždy z konkrétních okolností případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. , rozsudek ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , usnesení ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. ). V nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2003 sp. zn. byl mj. vysloven názor, že k naplnění skutkové podstaty výpovědního důvodu dle ust. § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák. je zapotřebí, aby nájemce byt neužíval bez vážných důvodů buď vůbec, anebo jen občas; podmínkou neužívání bytu či občasného užívání bytu není přechodnost (dočasnost) takovéhoto stavu, ale rozhodující je pouze vážnost důvodů neužívání či občasného užívání bytu. V dovoláním napadeném rozhodnutí odvolacího soudu byla právní otázka, na níž je toto rozhodnutí založeno, posouzena v souladu se soudní judikaturou a hmotným právem, popř. uvedeným nálezem Ústavního soudu.

Nejvyšší soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle ust. přípustné, a proto rozhodl podle ust. , 1. věty a tak, že dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , 1. věty v návaznosti na ust. a tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému celkem 1.220,- Kč (sestávající z odměny advokáta ve výši 3.800,- Kč dle , a vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů, snížená dvakrát o 50 % dle a cit. vyhlášky, paušální náhrady ve výši 75,- Kč dle vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů a DPH ve výši 19 %).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Ing. Jan  H u š e k , v. r.

předseda senátu