Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1239/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé usnesení ze dne 6. 12. 2004, č.j. -8, kterým Okresní soud Plzeň - město nařídil podle svého rozsudku ze dne 30. 6. 1989, sp. zn. , exekuci vyklizením povinné z označeného družstevního bytu do zajištěného náhradního bytu č. 7 v domě č.p. 212 v P., K. 8, jejímž provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že oprávněný prokázal zajištění náhradního bytu v domě, jehož podíloví spoluvlastníci formou notářského zápisu prohlásili, že poskytnou povinné pronájem na dobu neurčitou ( , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“). Námitku povinné, že je vlastnicí vyklizovaného bytu, odvolací soud považoval ve stadiu nařízení exekuce za bezcennou, neboť se netýká skutečnosti rozhodné pro její nařízení ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu vyjádřeného v prosazuje – obecně a bez zakotvení do poměrů souzené věci – názor, že soud je povinen již při nařízení exekuce zabývat se tím, zda nejsou dány povinným tvrzené skutečnosti, pro které by bylo třeba exekuci podle ustanovení až 4 zastavit; pokud zde takové okolnosti panují, návrh na nařízení exekuce zamítne. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu ustanovení zásadní právní význam, neboť se neodchyluje od ustálené judikatury.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, a zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce (výkon rozhodnutí) nařízená nebo navržená jiným způsobem a zda právo není prekludováno.

Nařízení exekuce je ovládáno zvláštními formalizovanými postupy, které podstatně omezují možnosti obrany povinných subjektů. Jde-li o vyklizení bytu se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší, zákon sice stanoví soudu povinnost nařídit jednání ( ), ovšem jeho cílem je toliko zjištění, zda bytová náhrada byla zajištěna a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí. Obraně povinného založené na jiných tvrzeních je pak vymezeno jiné stadium řízení, tj. řízení o zastavení exekuce ( , ). Tvrzení, že povinná se stala vlastnicí bytu, který má být vyklizen, nepředstavuje skutečnost rozhodnou ve stadiu nařízení exekuce, nýbrž jde o obranu, která – typicky – může být relevantní v řízení o zastavení exekuce.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhodne ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu