Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3124/2005

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 15. 4. 2005, č.j. -80, Okresní soud Plzeň - město (mimo jiné) zamítl návrh, jímž se povinná domáhala zastavení exekuce vyklizením bytu (nařízené usnesením ze dne 6. 12. 2004, č.j. . Podle soudu prvního stupně se exekuční titul (rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. 6. 1989, sp. zn. ), jímž bylo zrušeno právo společného užívání družstevního bytu a povinné uložena povinnost byt vyklidit do patnácti dnů poté, „co jí bude přidělen náhradní byt, pokud nepostačí poskytnout náhradní ubytování,“ stal formálně vykonatelným uplynutím lhůty k plnění, pro jejíž počátek je rozhodující okamžik, kdy byla zajištěna odpovídající bytová náhrada. V daném případě – jak plyne z notářského zápisu sepsaného JUDr. V. Š., notářkou – se tak stalo 27. 10. 2001. Právo na plnění tudíž není promlčeno, jak s odkazem na ustanovení , (dále jen „obč. zák.“), namítala povinná.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 7. 2005, č.j. -119, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil; s názorem, že právo, jež bylo podkladovým rozhodnutím přiznáno, promlčeno není, se odvolací soud ztotožnil. Výhrady proti závěru, že zajištěný byt splňuje kritéria náhradního bytu (§ 712 odst. 2 obč. zák.), povinná v odvolání neuplatnila.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, odkazujíc na dovolací důvody uvedené v , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „,“ (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a v (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), aniž užitou argumentaci přímo některému z těchto důvodů podřadila. Dovolatelka nesouhlasí s tím, že byt č. 7 v domě č.p. 212 v P., K. 8, splňuje – ve vztahu k vyklizovanému bytu – podmínky náhradního bytu, na jehož zajištění má právo. Tvrdí, že jde o byt IV. kategorie o rozloze 35 m2, jehož součástí není koupelna, a WC na chodbě je společné pro všechny nájemce patra, že příslušenstvím bytu není sklep či jiné skladovací prostory, že v domě není sušárna ani prádelna, že byt – nevybavený ústředním topením – je zamořen plísní, je zatuchlý a nevětratelný, že se nachází ve velmi prašné a hlučné lokalitě města a že nájemné s úhradami za služby dosahuje výše, která není úměrná invalidnímu důchodu dovolatelky. Zdravotní stav, který dovolatelka popsala, vyžaduje také bydlení v nižším patře nebo v domě s výtahem. Dále namítla, že ve smlouvě o nájmu náhradního bytu je jako nájemce uvedena jiná osoba než povinná. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek uvedených v nebo c) (srov. ). Protože ustanovení použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce, nepředcházelo jeho dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením , které přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení , jímž dovolatelka (mimo jiné) správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí, tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla, je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Otázka zajištění bytové náhrady, která byla posouzena již v řízení o nařízení exekuce vyklizením ( ), může být znovu otevřena ve stadiu provedení exekuce. Zjistí-li totiž soud po nařízení exekuce, popřípadě až při jejím provedení, že pro povinného nikdy nebyla určená bytová náhrada zajištěna, exekuci zastaví; to platí i v případě, kdy se situace po nařízení exekuce změnila, takže bytovou náhradu nelze mít dále za zajištěnou ( , ). Protože povinnost vyklidit byt je vázána na zajištění odpovídající bytové náhrady ( obč. zák.), jde v řízení o zastavení exekuce opětovně o posouzení, zda se podkladové rozhodnutí stalo vykonatelným, popřípadě zda – v důsledku změněné situace – vykonatelnosti nepozbylo.

Závěr, že rozhodnutí, na jehož pokladě již byla (pravomocně) nařízena exekuce vyklizením bytu, za který je nutno zajistit přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu vyjádřeného v ustanovení Aby však soud mohl uzavřít, že rozhodnutí vykonatelné je nebo není, musí učinit potřebná skutková zjištění; jejich nesprávnost, případně neúplnost pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. , které však nejsou s to přípustnost dovolání ve smyslu založit (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné /, věta druhá, /, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není).

Platí, že v odvolacím řízení ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze tvrdit nové skutečnosti a uvádět nové důkazy, tj. takové, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně ( ). Na straně druhé je nezbytné připomenout, že omezení založené ustanovením dopadá nejen na věci, u nichž se v odvolacím řízení uplatňuje systém neúplné apelace, ale i na věci výkonu rozhodnutí (exekuce); jinak řečeno, k novým skutečnostem nebo důkazům smí odvolací soud přihlédnout, jen když byly uplatněny.

V projednávané věci povinná skutečnosti týkající se bytu č. 7 v domě č.p. 212 v P., K. 8, z nichž dovozovala jeho neadekvátnost, do řízení o zastavení exekuce před soudy obou stupňů nevnesla, její odvolání bylo založeno výslovně na námitce promlčení práva na plnění (vyklizení). Odvolací soud – v intencích výše uvedeného – se tedy otázkou vykonatelnosti titulu z hlediska ustanovení (správně) nezabýval, ostatně rozhodující skutková tvrzení v tomto směru neměl ani k dispozici. Dovolatelka je učinila až obsahem mimořádného opravného prostředku (dovolání), aniž si uvědomila, že správnost, případně úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení (na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle , ani podle odst 2 písm. a/ , srov. ).

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení , odst. 3 ve spojení s , odst. 2 ; Nejvyšší soud je proto bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhodne ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu