Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 736/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. 9. 2005, č. j. -319, byl obviněný A. M. uznán vinným pod bodem 1. trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., pod body 2. až 3. trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 4. trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 215 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Krajský soud v Hradci Králové pak usnesením ze dne 24. ledna 2006, č. j. -340, odvolání obviněného A. M. podané proti tomuto rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti posledně citovanému rozhodnutí podal obviněný A. M. prostřednictvím obhájce JUDr. J. M. v zákonné lhůtě dovolání, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje v tom, že odvolací soud se dostatečně důsledně nezabýval jeho námitkami, uvedenými v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Konkrétně soudu prvního stupně vytýkal, že provedené důkazy hodnotil jednostranně a účelově v jeho neprospěch. Ke skutku popsanému pod bodem 4. rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedl, že v době údajného napadení poškozené byl jejím manželem a neměli zrušené společné jmění manželů, ani nedošlo k jeho zúžení až na věci, tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Při důsledném výkladu ustanovení a násl. , v platném znění, by nebylo možné dovodit způsobení škody odcizením hotovosti ve výši 850,- Kč, neboť i tyto peníze tvořily společné jmění manželů. Kradl by totiž peníze, kterých byl spoluvlastníkem. Obviněný na tyto námitky odkázal s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v důsledku vad v řízení předcházejícím. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle tr. ř. a rozsudkem ve veřejném zasedání toto rozhodnutí podle tr. ř. zrušil a podle , odst. 2 věty druhé tr. ř., současně zrušil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. září 2005, č. j. -319, ve výroku o vině i o trestu a všechna rozhodnutí na zrušený rozsudek okresního soudu a usnesení krajského soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V doplnění dovolání ze dne 19. 4. 2006, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 15. 5. 2006 obviněný uvádí, že své dovolání dodatečně vztahuje i na výrok o souhrnném trestu uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. ledna 2006, sp. zn. .

V písemném vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že z obsahu dovolání je pouze zřejmé, že dovolatel není spokojen s procesním postupem odvolacího soudu při projednání jeho odvolání. Námitky procesního charakteru však důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou a vzhledem k jejich nekonkrétnosti z nich nevyplývá ani naplnění jakéhokoliv jiného dovolacího důvodu podle § 265 tr. ř. Pokud jde o prohlášení dovolatele obsažené v závěrečné části doplňku dovolání, že své dovolání vztahuje i k výroku o souhrnném trestu pravomocně uloženém soudem prvního stupně ve zcela jiné trestní věci, pak jde o nonsens, jímž se nelze zabývat. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného A. M. je podle § 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud konstatuje, že část námitek uvedených v dovolání obviněného A. M. neodpovídá zákonným dovolacím důvodům a stojí mimo jejich rámec. Týká se to především výhrad obviněného, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jednostranně a účelově v jeho neprospěch. K tomu lze pouze ve stručnosti uvést, že tyto námitky nemohly naplnit obviněným uvedený dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je zřejmé, že takto vytýkané vady, jimiž obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil okresní soud a z nichž vycházel i krajský soud, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. ).

Naproti tomu námitka obviněného, že pod bodem 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně nebylo zohledněno, že v době činu byl manželem poškozené, neměli zrušené společné jmění manželů, a proto nebylo možné dovodit způsobení škody odcizením hotovosti ve výši 850,- Kč, deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňovala a Nejvyšší soud se jí proto věcně zabýval.

Skutek uvedený v bodě 4. rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, s nímž se v napadeném rozhodnutí ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové spočíval v tom, že (zkráceně) obviněný na chodbě bytového domu přiskočil ke své manželce, která kolem něj procházela, a z levého ramene jí strhnul látkovou kabelku obsahující peněženku s finanční hotovostí 850,- Kč, platební kartu V. k účtu vedenému K. b. pro L. M., klíče od bytu a ze zaměstnání, osobní doklady, léky, dvě inzulínová pera a mobilní telefon zn. Nokia, následně s kabelkou a věcmi v ní obsaženými z místa činu utekl, na odcizeném telefonu tak způsobil škodu jeho majiteli O. s. p. z. a v. ve výši 4.500,- Kč, na ostatních odcizených věcech pak škodu L. M. ve výši 1.910, Kč; když L. M. dne 10. 10. 2004 nalezla na rohožce u dveří svého bytu odcizené věci vyjma kabelky, klíčů, části hotovosti a platební karty. Toto jednání obviněného okresní soud posoudil jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 240b tr. zák.

Podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč.

Výše popsaným skutkem byla obviněným způsobena škoda ve výši 4.500,- Kč za odcizený mobilní telefon a na odcizených věcech poškozené ve výši 1.910,- Kč. Nejvyšší soud souhlasí s názorem obviněného, že odcizením částky ve výši 850,- Kč nebylo možno dovodit způsobení škody. Pokud byli obviněný a poškozená v době předmětného trestného činu manžely, byla tato částka ve společném jmění manželů, kde každý z manželů je úplným vlastníkem celé věci, a proto se nejednalo o cizí věc, která by byla způsobilým předmětem krádeže, spáchané druhým manželem (viz B 3/1984-15, Bulletin Nejvyššího soudu České republiky). Lze tedy konstatovat, že soudy pochybily pokud tuto částku přičetly k celkové výši škody u předmětného trestného činu krádeže. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že i přes toto pochybení byly v daném případě splněny zákonné podmínky pro právní kvalifikaci uvedeného jednání jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zák. Celková výše škody byla totiž i bez částky 850,- Kč vyšší než nikoli nepatrná ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. a rovněž s právní kvalifikací podle trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. se lze zcela ztotožnit, neboť čin byl spáchán na věci, kterou měla poškozená při sobě.

Přestože se v tomto ohledu dovolání obviněného jeví opodstatněným, zabýval se Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. tím, zda tato zjištěná dílčí vada, resp. projednání dovolání, které by vedlo k její nápravě, by mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, resp. zda jde o otázku po právní stránce zásadního významu, neboť jen při splnění alespoň jedné z těchto podmínek by dovolání muselo být projednáno.

K závěru o zásadním ovlivnění postavení obviněného by bylo možno dospět, jestliže by rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí po něm následující, podstatně změnilo situaci obviněného v jeho prospěch. O takovou situaci však zcela zřejmě nejde. Právní posouzení jednání obviněného jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zák., jak již bylo výše uvedeno, by zůstalo neměnné, protože i kdyby by se způsobená škodu snížila o částku 850,- Kč, přesahovala by stále hranici 5.000,- Kč, jako hranici tzv. nikoli nepatrné škody podle § 89 odst. 11 tr. zák.

Kritéria rozhodná pro uložení trestu ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 a § 23 odst. 1 tr. zák. by byla rovněž naplněna ve stejné míře. Lze tedy jednoznačně uzavřít, že při novém ukládání trestu obviněnému by nebyly dány důvody pro jakékoliv jeho zmírnění a nelze též pominout, že o náhradě škody napadenými rozhodnutími rozhodováno nebylo. Je rovněž zřejmé, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť řešení otázky zda věc, která je ve společném jmění manželů, může být předmětem krádeže, je v souladu s dosavadní soudní praxí. Nejvyšší soud proto rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. o odmítnutí podaného dovolání a za podmínek § 265r odst.1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Obviněný svůj původní dovolací návrh v doplňku ze dne 19. 4. 2006 rozšířil i na výrok o souhrnném trestu, který mu byl později uložen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. ledna 2006, sp. zn. (tímto výrokem měl být zrušen výrok o trestu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. ). Jelikož doplnění dovolání bylo Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou doručeno osobně až dne 15. 5. 2006, přičemž dvouměsíční lhůta ve smyslu ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. vypršela dne 27. 4. 2006, Nejvyšší soud se tímto dodatečným návrhem vůbec nemohl zabývat.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. června 2006

Předseda senátu:

JUDr. Juraj Malik