Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1729/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Dipl. stav. techn. K. K., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, odloučené pracoviště P., o náhradu škody a vklad práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15.2.2006, č.j. -80,  takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami jako soud prvního stupně usnesením ze dne 12.12.2005, č.j. -75, řízení zastavil. Věc posoudil ve smyslu ustanovení , 9 , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Vyslovil závěr, že žalobce v poskytnuté lhůtě nezaplatil vyměřený soudní poplatek a neučinil tak ani do rozhodování soudu o zastavení řízení, přičemž se nejedná o restituční spor.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15.2.2006, č.j. -80, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že rozhodl, že v řízení o zaplacení částky 30.455,- Kč bude pokračováno a potvrdil usnesení soudu prvního stupně, pokud jde o další uplatněné nároky, tj. o zaplacení částky 917.155,- Kč a o vklad práva k nemovitostem.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 15.5.2006 dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítal, že postupem soudu došlo k neodůvodněným průtahům v délce cca 3,5 roku. Podle dovolatele usnesení odvolacího soudu stojí v přímé kolizi s usnesením pléna Ústavního soudu č. 16/93. Dovolatel poukazoval na ustanovení s odůvodněním, že je zde plně respektován účel restitučního zákona, a to tím, že zákon umožňuje, aby oprávněná osoba držela pozemek spolu s tím, co bylo jeho příslušenstvím v době jeho odejmutí. Dále tvrdil, že obdobně řeší jeho nárok jako osoby oprávněné i ustanovení o.z. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustné, popř. zamítnutí dovolání jako nedůvodné.

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.

Přípustnost dovolání není dána podle , neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 26. června 1996 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997, pod poř. č. 50; k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z  2. prosince 1997, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61).

Ustanovení , a přípustnost dovolání též nezakládají, protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, pokud jde o další uplatněné nároky, tj. o zaplacení částky 917.155,- Kč a o vklad práva k nemovitostem, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalované k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3 vyhl. č.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu