Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 101/2021-30
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Tamarou Karáskovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 10 334 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 12. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 334 Kč od 13. 1. 2016 zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 234 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 12. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 2 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 334 Kč od 13. 1. 2016 zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 234 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 7. 2021 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 10 334 Kč s úroky z prodlení, jakožto dluhu z úvěru poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobkyně. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná a společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ anonymizováno“ či„ původní věřitel“) spolu prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (za využití osobního uživatelského účtu žalované na webových stránkách anonymizováno, webová adresa) uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se anonymizováno zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč za poplatek ve výši 2 334 Kč s termínem splatnosti nejpozději dne 12. 1. 2016. Původní věřitel svému závazku dostál, když dne 15. 12. 2015 žalované poskytnul sjednaný úvěr, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná však svůj dluh ani z části nesplatila, přestože k tomu byla opakovaně upomínána. Smlouvou ze dne 1. 1. 2021 pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, která žalovanou rovněž marně vyzývala k úhradě. K prověřování úvěruschopnosti žalované, prováděnému právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením dané smlouvy, žalobkyně sdělila, že k tomuto nenavrhuje žádných důkazů, pouze uvedla, že žalovaná byla lustrována v dostupných databázích ISIR, příjmení, CRKI a BRKI, kdy na základě zjištěných skutečností neměl původní věřitel pochybnosti o platební schopnosti žalované. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požadovala přiznání alespoň jistiny žalované částky, jakožto bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila a žalobce vyjádřil s takovým postupem soudu souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání, přičemž věc rozhodnul na základě předložených listinných důkazů.
4. Z doložené smlouvy o zápůjčce, vč. jejích příloh, soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná, jakožto spotřebitel, a právnická osoba dne 14. 12. 2015 uzavřely smlouvu o zápůjčce, a to v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostně, bankovním převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaná se poskytnuté prostředky zavázala vrátit do 12. 1. 2016 spolu s poplatkem ve výši 2 334 Kč. Spolu se smlouvou o zápůjčce byla uzavřena též rozhodčí smlouva, jejíhož znění se nicméně žádný z účastníků nedovolával.
5. Výpisem z účtu původního věřitele bylo prokázáno, že původní věřitel svému závazku dostál, když dne 15. 12. 2015 žalované na výše uvedené číslo účtu zaslal částku 8 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, je zřejmé, že žalovaná poskytnuté prostředky ani z části nesplatila.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, vč. jejích příloh číslo soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně dne 1. 1. 2021 uzavřela se právnická osoba smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou, a to v označené výši 23 670,71 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní upomínkou a souvisejícím poštovním podacím lístkem ze dne 2. 2. 2021 bylo prokázáno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna původním věřitelem a současně též žalobkyní vyzvána k vyrovnání předmětného dluhu.
7. Z předložených listin není zřejmé, jak původní věřitel zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž žalobkyně sdělila, že žalovaná měla být lustrována ve shora uvedených databázích s vyhovujícím výsledkem, k prokázání těchto skutečnosti však nenavrhla žádné důkazy (zřejmě jimi nedisponuje).
8. Z úřední činnosti soudu je současně zřejmé, že se žalovanou bylo u zdejšího soudu vedeno více než 50 řízení, přičemž téměř ve všech těchto řízeních vystupovala na straně žalované, resp. jako povinná.
9. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: původní věřitel, právnická osoba, zaslala žalované na její účet částku 8 000 Kč, aniž by bylo prokázáno, že by řádně prověřila její úvěruschopnost, tedy zejména její příjmy a výdaje, ale též další skutečnosti ovlivňující finanční situaci žalované. Žalovaná původnímu věřiteli uvedené prostředky ani z části nevrátila a později byl dluh postoupen žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Ani žalobkyni však žalovaná ničeho nezaplatila, přestože byla o postoupení vyrozuměna a k úhradě dluhu byla vyzývána.
10. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o zápůjčce totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ve věci).
11. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
12. Jelikož původní věřitel předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni podle ust. § 1879 a násl. o.z., je žalovaná povinna vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinila, přestože k tomu byla vyzývána, dostala se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto prostředků (výrok I.).
13. Návrh žalobce na zaplacení částky 2 334 Kč s příslušenstvím, představující poplatek za zápůjčku (spotřebitelský úvěr), byl vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce zamítnut (výrok II.).
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 77,4 % (žalobě bylo vyhověno co do 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení na místo požadovaných 10 334 Kč s příslušenstvím); z 22,6 % byla žaloba zamítnuta - v tomto rozsahu tedy byla úspěšná žalovaná a o tato procenta je třeba snížit nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 54,8 % Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), hotové výdaje ve výši 300 Kč za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., tj. celkem náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu byly takto podány návrhy např. pod sp.zn. EPR číslo či EPR číslo ad.), předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů. Celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaná žalobkyni povinna nahradit z 54,8 % (viz výše), tzn. je povinna žalobkyni nahradit na nákladech řízení částku 1 234 Kč, a to podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.