Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 66/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 12. 11. 2003, č. j. -36, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 211.900,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 1. 8. 2002 z částky 200.000,- Kč do zaplacení a s 2,5% úrokem z prodlení od 3. 7. 2003 z částky 11.900,- Kč do zaplacení, ohledně zbytku příslušenství žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 1. 12. 2000 uzavřena úplatná smlouva o nájmu parkovacího místa na parkovišti u hotelu C. H. P., jíž se žalovaná kromě jiného zavázala nahradit škody vzniklé na vozidle žalobce během doby, kdy bylo umístěno na parkovišti. V noci z 22. 3. 2002 na 23. 3. 2002 došlo k odcizení vozidla žalobce zn. AUDI Combi z prostoru předmětného parkoviště. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že byl-li ve výpisu z obchodního rejstříku jako předmět činnosti žalované uveden pronájem parkoviště, vyplývá-li ze smlouvy o nájmu parkovacího místa její odpovědnost za škody vzniklé na zaparkovaných vozidlech a jejich příslušenství, měla-li uzavřenou pojistnou smlouvu ze dne 24. 4. 2001 o odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s garážováním motorových vozidel na hotelových parkovištích a zabezpečila-li hotelové garáže a prostor parkoviště vjezdovou bránou zamezující vstup nepovolaným osobám, byla žalovaná provozovatelem hlídaného parkoviště, s čímž je spojena její odpovědnost za vzniklou škodu podle ustanovení § 435 obč. zák., a to bez ohledu na zavinění.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2004, č. j. -53, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. K námitce odvolatelky uvedl, že pro posouzení odpovědnosti za škodu na vozidlech umístěných v garážích či podnicích podobného druhu není rozhodná skutečnost, že je předmět činnosti (pronájem parkoviště) zapsaný v obchodní rejstříku. Zdůraznil okolnost, že se sice jednalo o parkoviště oplocené, které sloužilo k parkování i jiným osobám než hotelovým hostům, a to na základě smluv o nájmu parkovacích míst, šlo však především o parkoviště hlídané, neboť bylo zabezpečeno vjezdovou bránou s elektronickým zámkem na magnetickou kartu. Z tohoto důvodu odvolací soud dovodil odpovědnost žalované za škodu ve smyslu ustanovení § 435 obč. zák. jako provozovatele jiného podniku podobného druhu; v případě hlídaného parkoviště totiž postačí osobní, monitorované či jinak technicky provedené střežení nechráněné plochy, aniž by se vyžadovalo její oplocení či obestavění. Odvolací soud nepřisvědčil názoru odvolatelky, že občasná kontrola hotelového komplexu z parkovací plochy parkoviště hlídaným nečiní a elektronický zámek u elektronicky ovládané brány u vjezdu na parkoviště je pouze mechanickým klíčem nikoliv náhradou za hlídače.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení , které spatřuje v aplikaci ustanovení obč. zák. Namítá, že oplocený pozemek, jenž je uzavřen vjezdovou bránou a klíče od ní jsou poskytnuty desítkám osob k vjezdu či výjezdu bez vědomí žalované, není-li zároveň zajištěn stálou obsluhu či jiným střežením, nenaplňuje právní povahu služeb hlídaného parkoviště ve smyslu ustanovení obč. zák. Za rozhodující pro posouzení samotné povahy parkovacího místa, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 7. 1999, sp. zn. , dovolatelka považuje skutečný obsah závazkového vztahu účastníků, z něhož (viz smlouva o nájmu parkovacího místa ze dne 1. 12. 2000) žádný závazek k poskytování služeb ostrahy a či dohledu nevyplývá, přičemž i „Parkovací řád“, na který odkazuje článek IV. Smlouvy, pod bodem 11. uvádí, že je poskytováno parkovací místo, nikoliv služby k parkování. Dále uvádí, že podnikáním podle obč. zák. se rozumí jen poskytování služeb, majících charakter úschovy dopravních prostředků, zatímco pouhé poskytování možnosti kdykoli odkládat a vyzvedávat věc v prostorách poskytovatelem (bez jeho součinnosti a vědomí) takovým podnikáním není; poskytovatel dopravní prostředek nijak nepřebírá. Navíc ani sjednaná cena za nájem parkovacího místa není adekvátní s ohledem na průměrné ceny hlídaných parkovišť v Praze za jednu hodinu. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. , dovolatelka dovozuje, že se ustanovení

§ 435 obč. zák. vztahuje výlučně na parkoviště hlídaná. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníky řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle Za otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení dovolací soud považuje aplikaci ustanovení obč. zák. v případě škody způsobené odcizením motorového vozidla z parkoviště, jehož provozovatel se ve smlouvě o pronájmu parkovacího místa zavázal k odpovědnosti za škodu. Dovolání není důvodné.

Podle ustanovení § 435 obč. zák. stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství.

Odpovědnými subjekty podle tohoto ustanovení jsou provozovatelé takových zařízení, kde umísťování dopravních prostředků vyplývá z povahy a obsahu závazkového vztahu mezi provozovatelem a zákazníkem (např. hlídaná parkoviště, úschovny). Aby provozování parkoviště bylo možno považovat za jiný podnik podobného druhu ve smyslu citovaného ustanovení, musí jít o činnost kvalifikovanou, spočívající v umístění a následném zabezpečení vozidel před ztrátou či poškozením. Za situace, kdy se ve smyslu ustanovení

§ 435 obč. zák. považuje za jiný podnik podobného druhu hlídané parkoviště, je kromě posouzení technických parametrů takového zařízení (zpravidla se jedná o parkoviště, které je buď oploceno či obestavěno anebo, jedná-li se o nechráněnou plochu, je osobně, monitorováním či jiným technickým způsobem střeženo) rozhodující i zjištění, zda v konkrétním případě šlo o výkon činnosti nesoucí rysy provozu hlídaného parkoviště nebo jiného obdobného zařízení či zda šlo o pouhé poskytnutí parkovacího místa.

Dovolatelce lze přisvědčit v obecném východisku, že provozovatel parkoviště, který se zákazníkem uzavřel dohodu o pronájmu parkovacího místa, aniž se zavázal dopravní prostředek po dobu umístění střežit, nenese objektivní odpovědnost za škodu na dopravním prostředku podle § 435 obč. zák. Na druhé straně pro rozlišení, zda jde o smlouvu o pronájmu parkovacího místa či o smlouvu o umístění vozidla na hlídaném parkovišti, nepostačuje vyjít jen z názvu uzavřené smlouvy (byla-li uzavřena písemně, jako je tomu v dané věci), nýbrž zejména z jejího obsahu, tedy je třeba posoudit především to, jaké služby provozovatel za poplatek zákazníkům nabízí a jaké rysy má jím fakticky vykonávaná činnost (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 30, pod C 2826). To je kromě samotného způsobu provozování této činnosti možno dovodit zejména z obsahu smluvních ujednání mezi provozovatelem a zákazníkem. Je-li součástí závazku sjednaného mezi účastníky právo zákazníka umísťovat vozidlo na vyhrazeném parkovacím místě na uzavřeném parkovišti, které je zajištěno před vstupem neoprávněných osob, přičemž provozovatel současně ve smlouvě výslovně garantuje svou odpovědnost za škody způsobené na dopravních prostředcích takto umístěných, je zřejmé, že nabízí zákazníkovi službu srovnatelnou se službou poskytovanou provozovatelem garáží a jiných podniků podobného druhu ve smyslu ustanovení § 435 obč. zák. Je pak již jen věcí provozovatele, jakým způsobem naplní konkrétní technické podmínky provozu hlídaného parkoviště, jaké prostředky ke střežení vozidel umístěných v provozovaném zařízení zvolí a jak a nakolik důsledně samotné střežení provádí.

V posuzované věci odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění [jeho správnost vzhledem k přípustnosti dovolání podle nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, ostatně ani dovolatelka v tomto směru námitek nečiní], že k odcizení žalobcova vozidla došlo z parkovacího místa na parkovišti, které bylo uzavřeno vjezdovou bránou s elektronickým zámkem na magnetickou kartu pro zaznamenávání vjezdů a výjezdů vozidel. Žalobce zde vozidlo umisťoval na základě „Smlouvy o nájmu parkovacího místa“ ze dne 1. 12. 2000, jejímž obsahem byl i závazek žalované (čl. V. bod 2.) nahradit žalobci škodu způsobenou na vozidle a jeho příslušenství (výslovně jsou vyjmenovány zabudované rádio, zvedák, rezervní kolo, lékárnička a výstražný trojúhelník) během doby jeho umístění na parkovišti. I když tedy mezi účastníky nebylo střežení vozidla výslovně sjednáno a i když sama smlouva je nazvána smlouvou o nájmu parkovacího místa, je z obsahu této dohody zřejmé, že žalovaná žalobci poskytla možnost umístění osobního motorového vozidla na svém parkovišti a jeho bezpečnost (včetně příslušenství) garantovala tím, že deklarovala svoji odpovědnost za škody způsobené na vozidle a jeho příslušenství umístěném na parkovišti (nelze přehlédnout, že formulace tohoto ujednání odpovídá zákonné dikci ustanovení obč. zák. a vymezení příslušenství připomíná filozofii rozsudku bývalého NS SSR ze dne 28. 6. 1983, sp. zn. , publikovaného pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1985). Tím žalovaná (bez ohledu na to, zda a jak má střežení zajištěno a zda a jak je skutečně provádí) žalobci nabídla službu odpovídající provozu hlídaného parkoviště a odpovídá mu tak za škodu ve smyslu ustanovení obč. zák., jakožto provozovatel podniku podobného druhu.

Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovolacímu přezkumu otevřené právní otázky správný; dovolací soud proto dovolání žalované podle ustanovení , věty první před středníkem, zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , za situace, kdy žalovaná neměla ve věci úspěch a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2006

JUDr. Petr Vojtek, v.r.

předseda senátu