Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3093/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně K. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. Š., s.r.o., zastoupenému advokátem, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2005, č.j. -41, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 5. 2005, č.j. -50, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím (ve spojení s opravným usnesením) odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 6. 2004, č.j. -23, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně, aby byly z exekuce vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. oprávněným „firmou“ P. Š., s.r.o. proti povinnému T. K. vyloučeny věci sepsané soudním exekutorem JUDr. M. S. a označené v příloze protokolu o dražbě movitých věcí ze dne 25. 8. 2003, č.j. -54 jako položky 1-2 a 11-13. Dále odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 6.350,-Kč.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že předmětné věci byly soudním exekutorem JUDr. M. S. prodány v dražbě dne 25. 8. 2003. Tím odpadl předmět sporu, neboť po zpeněžení majetku dotčeného excindační žalobou již nemůže být exekuce podle zastavena. Žalobkyně se může jen domáhat žalobou z lepšího práva, aby jí oprávněný nebo jiný věřitel povinného vydal výtěžek (výnos) prodeje, vybrání nebo jiného zpeněžení předmětu exekuce, který obdržel na uspokojení své pohledávky.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž ohlásila dovolací důvod podle Namítala, že věc byla nesprávně právně posouzena, aniž konkretizovala v čem nesprávnost právního posouzení spočívá. Dále poukazovala na to, že odvolací soud v záhlaví svého rozsudku uvedl chybné jednací číslo (-23 namísto správného -23), u rozsudku soudu prvního stupně. Tím bylo řízení zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v ustanovení nebo c/ Protože použití ustanovení je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právní) otázky, jež byla pro jeho rozhodnutí významná, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. , publikovaném v Přehledu judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, JUDr. Vladimír Kurka vydaném nakladatelstvím ASPI,a.s. uvedl: „Příklepem v dražbě, provedené v rámci výkonu rozhodnutí prodejem věcí movitých, dochází k přechodu vlastnického práva k vydražené věci na vydražitele, i když povinný nebyl vlastníkem věci. Předchozí vlastník se nemůže úspěšně domáhat jejího vydání vydražitelem; má k dispozici jen žalobu z lepšího práva proti tomu, komu byl vyplacen výtěžek z prodeje věci“.

Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako případné vady uvedené v , odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu), založit nemohou, neboť dovolací soud je zohlední jen, je – li dovolání přípustné ( věta druhá ), což v daném případě nenastalo.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a (žalované náklady v tomto stádiu řízení nevznikly a žalobkyně na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu