Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2762/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ JUDr. M. P., advokáta, a b/ E., a. s.,, proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, pro částky 437.363,- Kč s příslušenstvím + 437.363,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 18. 11. 2004, č.j. -62, takto:

I. Dovolaní se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení z 30. 3. 2004, č.j. -31, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí; odvolací soud dospěl k závěru že jsou dány podmínky pro nařízení exekuce, jelikož zde je formálně i materiálně vykonatelný exekuční titul, a zejména že oprávnění náležitě prokázali přechod práv ve smyslu ustanovení , jelikož „podpisy byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny“, a že smlouva o postoupení pohledávek „dle ustálené judikatury splňuje požadavky uvedené v “. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 31. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod poř. č. 165 odvolací soud vysvětlil, že „smlouvou o postoupení pohledávky lze doložit přechod práva podle , i když je pohledávka identifikována jinak než odkazem na exekuční titul“; to, že se při nařízení výkonu neprovádí dokazování, zdůraznil odvolací soud, „neznamená, že soud nemůže při výkladu smlouvy přihlédnout i k jiným listinám“.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení – aniž však uvádí, řešení které právní otázky přisuzuje zásadní právní význam – povinný namítá existenci dovolacího důvodu podle Podle jeho názoru totiž skutková zjištění a závěry odvolacího soudu o platnosti postoupení pohledávky…a o existenci smlouvy o postoupení pohledávek z 11. 6. 2001, uzavřené konkurzní správkyní JUDr. B. S. jako dříve oprávněnou osobou s nyní oprávněnými „nemají podle obsahu spisu oporu v podstatné části provedených důkazů, ani ve spisu sp. zn. Městského soudu v Praze“. Naplnění dovolacího důvodu podle dovolatel spatřuje také v tom, že v připojeném konkurzním spise „není založeno originální podání závěrečné zprávy s datem vypracování dne 12. 6. 2001, kterou měla předložit konkurzní správkyně, jak se to uvádí v odůvodnění napadeného usnesení“. Zmenšená fotokopie formátu A5 návrhu závěrečné zprávy předložené konkurzní správkyní soudu dne 13. 6. 2001 je podle dovolatele zcela nedostatečná. Odvolací soud na základě takového dokladu „hodnotil provedený důkaz a stanovil obsah závěrečné zprávy v rozporu s ustanovením Nehodnotil fakta a skutečnost, že tato kopie závěrečné zprávy konkurzní správkyně neodpovídá obvyklému provedení a neumožňuje posouzení v souladu se zákonem…Závěr odvolacího soudu o řádném schválení závěrečné zprávy konkurzní správkyně z 12. 6. 2001 konkurzním soudem nemá oporu podle obsahu spisu v podstatné části v provedeném dokazování. Výrok konkurzního soudu o schválení závěrečné zprávy dne 12. 9. 2001 tak není možno ve vztahu k pohledávce za povinným dostatečně a konkrétně vyložit.“ Povinný dále namítá, že „odvolací soud ve svém rozhodnutí nevzal v úvahu, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2001 fakticky zanikla dnem 16. 6. 2001 v důsledku nezaplacení smluvené úhrady 80 000,- Kč oprávněnými na účet konkurzní správkyně…“. Konečně pak uzavírá, že „doplnění dokazování provedené ve věci spisem městského soudu sp. zn. nemá v podstatné části oporu ve spisech a právní závěr odvolacího soudu o schválení konečné zprávy konkurzním soudem dne 12. 9. 2001 není v souladu s řádně doložen a je věcně nepřezkoumatelný.

Nejvyšší soud věc projednal podle , ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. , dále též jen „“).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Takový dovolací důvod však uplatněn nebyl. Povinný totiž – posuzováno nejen podle jeho odkazu na zákonné ustanovení a na text zákona, ale i podle samotného obsahu dovolání ( ) – opakovaně (a to jak ohledně smlouvy o postoupení pohledávek /posuzované soudy obou stupňů z hlediska ustanovení /, tak ohledně závěrečné zprávy podané konkurzní správkyní) uplatňuje dovolací důvod jiný, a to podle , podle něhož lze dovolání podat také proto, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Takovýto důvod je však (srov. dikci první věty ustanovení , kde se říká, že tento dovolací důvod lze uplatnit jen, je-li dovolání přípustné podle a b/ ) k založení přípustnosti podle důvodem nezpůsobilým.

Protože, jak plyne z výše uvedeného, k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dospět nelze, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( věta první ) – dovolání podle ustanovení , věta první, odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněným, jež by jinak měli podle , a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že právo na náhradu nákladů tohoto řízení žádný z účastníků nemá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu