Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2448/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. května 2005, č. j. -124, pokud jím bylo rozhodnuto, že přístřešek na st. par. č. 1662/1 a půdu nad ním jsou oprávněni užívat žalobci, se zamítá.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. května 2005, č. j. -124, ve zbývající části se odmítá.

III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 850,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. L. H.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Trutnově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. října 2004, č. j. -89, upravil užívání nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků pod bodem I. výroku tak, že „žalobci jsou výlučně oprávněni užívat v domě č. p. 325 na st. p. č. 286/2 v obci a k. ú. Ú. v I. nadzemním podlaží koupelnu, WC a komoru pod schodištěm, místnosti nalevo od vchodu do obytném části – kuchyň, pokoj, pokoj a ložnici, polovinu stodoly vzdálenější od obytné části s tím, že žalobci jsou povinni umožnit žalovaným užívání schodiště ve stodole a přístup přes stodolu k potoku R., a místnosti v hospodářské části napravo při pohledu od vchodu do obytné části – garáž, dílnu a bývalý chlév včetně bývalého suchého WC, ve II. nadzemním podlaží v obytné části pokoj při výstupu po schodech napravo, dále půdy přiléhající z obou stran k tomuto pokoji, půdu nad pokojem a ložnicí v I. NP určeným k užívání žalobcům a nad skladem mezi obytnou částí a stodolou, a prostory nad místnostmi v I. NP hospodářské části určenými k užívání žalobcům (tj. garáží, dílnou a bývalým chlévem) a ve III. nadzemním podlaží půdu na pokojem v II. NP určeným k užívání žalobcům. Pod bodem II. tak, že „žalovaní jsou výlučně oprávněni užívat v domě č. p. 325 na st. p. č. 286/2 v I. nadzemním podlaží místnosti napravo od vchodu do obytné části – ložnici, pokoj a pokoj, dále sklad mezi obytnou částí a stodolou a sklep k němu přiléhající, polovinu stodoly bližší k obytné části domu, dále garáž na st. p. č. 1044 a garáž na st. p. č. 1045 a kolnu přiléhající ke garážím, ve II. nadzemním podlaží místnosti v obytné části domu – ložnici, pracovnu, komoru, kuchyň, pokoj, koupelnu a WC, dále šatnu a sklad přístupné z chodby ve II. NP, stodolu s tím, že jsou povinni umožnit žalobcům průchod od schodiště ve stodole k prostorám přikázaným k užívání žalobcům ve II. NP nad místnostmi v hospodářské části i nad skladem mezi stodolou a obytnými místnosti, a dále prostory nad garážemi na st. p. č. 1044 a 1045 o kolnou k nim přilehlou, a ve III. nadzemním podlaží půdu na obytnými místnosti určenými k užívání žalovaným a prostory v podkroví stodoly. Pod bodem III. výroku rozhodl, že „všichni účastníci jsou oprávněni užívat společně kotelnu v I. podzemním podlaží, v I. nadzemním podlaží chodbu v obytné části, šatnu napravo od vchodu do obytné části a dále schodiště v obytné části a chodbu v II. nadzemním podlaží. Pod bodem IV. zamítl „návrh, aby soud určil, náklady a užívání kterých částí domu má nést který účastník“ a pod bodem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý z nich v rozsahu ¼, všichni bydlí v označeném domě a ohledně užívání společných nemovitostí jsou mezi účastníky déletrvající spory. Soud proto provedl úpravu užívání nemovitostí a prostor v nich, které byly uvedeny v žalobě, a prostor ve III. nadzemním podlaží, jež nejsou schopny samostatného užívání a bezprostředně souvisí s prostorami, jejichž úprava užívání byla navržena. Neprovedl úpravu užívání přístřešků připojených k hospodářské části směrem k potoku R. a volně stojící kolny s tím, že jde o samostatné věci nebo součásti domu č. p. 325 a že účastníci tyto věci neučinili předmětem řízení. Při rozhodování o tom, které prostory budou užívat ti kteří účastníci, přihlížel při respektování velikosti spoluvlastnických podílů k „zachování dosavadního způsobu užívání“ s ohledem na shodnou vůli účastníků, určení užívání prostor obdobného druhu a kvality každé ze sporných stran, „kompaktnosti částí určených k užívání“ sporným stranám, „oddělení prostor užívaných jednotlivými spoluvlastníky, aby se pokud možno co nejvíce eliminovaly další spory“, „zachování přístupu k jednotlivým prostorám určeným k užívání“ té které sporné straně a „zachování funkčnosti (i eventuální) technologických zařízení, jež jsou součástí nemovitosti“.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudek ze dne 12. května 2005, č. j. -124, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I., II. a III. změnil tak, že žalobci jsou výlučně oprávněni užívat v domě č. p. 325 na st. p. č. 286/2 v obci a k.ú. Ú. v I. nadzemním podlaží koupelnu, WC, komoru pod schodištěm, komoru vedle schodiště, místnosti nalevo od vchodu do obytné části – kuchyň, pokoj, pokoj a ložnici, část stodoly rozdělené dřevěnou stěnou vzdálenější od obytné části a na ni navazující přístřešek na st. p. č. 1662/1 s tím, že žalobci jsou povinni umožnit žalovaným užívání schodiště ve stodole a přístup přes stodolu a tento přístřešek k potoku R., a místnosti v hospodářské části napravo při pohledu od vchodu do obytné části – garáž, dílnu a bývalý chlév včetně bývalého suchého WC, ve II. nadzemním podlaží v obytné části pokoj při výstupu po schodech napravo, dále půdy přiléhající z obou stran k tomuto pokoji, půdu nad pokojem a ložnici v I. nadzemním podlaží určeným k užívání žalobcům a nad skladem mezi obytnou částí a stodolou a prostory nad místnostmi v I. nadzemním podlaží hospodářské části určenými k užívání žalobcům (tj. garáží, dílnou a bývalým chlévem) a nad přístřeškem u vchodu do těchto prostor, ve III. nadzemním podlaží půdu nad pokojem ve II. nadzemním podlaží určeným k užívání žalobcům, žalovaní jsou výlučně oprávněni užívat v označeném domě v I. nadzemním podlaží místnosti napravo od vchodu do obytné části – ložnici, pokoj a pokoj, dále část stodoly rozdělené dřevěnou stěnou bližší k obytné části domu, garáž na st. p. č. 1044, garáž na st. p. č. 1045 a kolnu přiléhající k těmto garážím, ve II. nadzemním podlaží místnosti v obytné části domu – ložnici, pracovnu, komoru, kuchyň, pokoj, koupelnu a WC, šatnu a sklad přístupné z chodby v tomto podlaží a dále stodolu s tím, že jsou povinni umožnit žalobcům průchod od schodiště ve stodole k prostorám přikázaným k užívání žalobců ve II. nadzemním podlaží nad místnostmi v hospodářské části i nad skladem mezi stodolou a obytnými místnostmi a nad obytnými místnostmi, a dále prostory nad garážemi na st. p. č. 1044 a č. 1045 a kolnou k nim přilehlou, ve III. nadzemním podlaží půdu nad obytnými místnostmi určenými k užívání žalovaným a prostory v podkroví stodoly. Všichni účastníci jsou společně oprávněni užívat v označeném domě kotelnu v I. podzemním podlaží domu, v I. nadzemním podlaží chodbu v obytné části, šatnu napravo od vchodu do obytné části, schodiště v obytné části a na ně navazující chodbu ve II. nadzemním podlaží, dále sklad mezi obytnou částí a stodolou a sklep k němu přiléhající. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně při rozhodování zohlednil všechny zásadní hlediska, ke kterým by mělo být přihlédnuto při rozhodování soudu podle § 139 odst. 2 ObčZ o hospodaření se společnou věcí. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepokládal za rozumné, aby oběma stranám sporu bylo zachováno užívání bývalého chléva a kolny přiléhající ke garážím s tím, že právě společné užívání těchto prostor přinášelo neshody mezi účastníky a že úprava užívání společné věci by měla vést k co největšímu oddělení užívaných prostor tak, aby byly eliminovány budoucí spory účastníků. Proto nevyhověl návrhu žalovaných, aby byl zachován faktický stav užívání chléva a kolny přiléhající ke garážím. S ohledem na špatný stavebně technický stav kolny je třeba podle odvolacího soudu zvýhodnit žalovaného v rozsahu užívání stodoly v I. nadzemním podlaží. Protože přístřešek na pozemku parc. č. 1662/1 přímo navazuje na část stodoly užívané žalobci, odvolací soud považoval za praktické rozhodnutím soudu deklarovat, žalobci prozatím uznávaný přístup, přístup žalovaných přes tento přístřešek k potoku R. Neshledal důvody k úpravě užívání prostor v I. nadzemním podlaží mezi garáží, dílnou a chlévem s ohledem na to, že jde o vnější prostranství. Opodstatněným neshledal ani návrh, aby žalovanému 2) bylo umožněno užívání koupelny a sociálního zařízení v přízemí obytné části domu, jestliže žalovaný 2) má možnost užívat sociální zařízení ve II. nadzemním podlaží. Ve shodě s návrhy účastníků sklad a sklep mezi obytnou částí a stodolou ponechal ve společném užívání účastníků. Jinak se ztotožnil s úpravou užívání nemovitostí provedenou soudem prvního stupně.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítá, že oba soudy opomenuly skutečnost, že mezi jednotlivými spoluvlastníky či jejich právními předchůdci existovala i ke dni podání žaloby dohoda o užívání rodinného domu se všemi součástmi a příslušenstvím, a to prakticky od vzniku podílového spoluvlastnictví mezi nimi a tento pokojný stav trval mnoho let a byl jimi respektován. Soud se měl zabývat nejprve otázkou, zda taková dohoda byla uzavřena, jaký byl její obsah a zda tato dohoda byla změněna nebo zrušena. Podle žalovaného 2) je existence takové dohody nesporná. Ke změně dohody nedošlo a ani nebyla zrušena. „Jestliže žalobci nedali z této dohody výpověď ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí podle ustanovení § 582 odst. 1 ObčZ, dohoda je stále platná a rozhodnutí soudu ji nemůže nahradit.“ V daném případě tak odvolací soud nesprávně aplikoval § 139 odst. 2 ObčZ. Rozhodnutí odvolacího soudu nemá oporu ani v § 137 odst. 1 ObčZ. Oba soudy vyšly „z jakési fikce součtu spoluvlastnických podílů, tj. že žalobci jsou společnými spoluvlastníky jedné poloviny nemovitostí a žalovaní druhé poloviny. Účastníci jsou však podílovými spoluvlastníky každý v rozsahu ¼ a tento podíl vyjadřuje míru, jakou se každý z nich podílejí na právech a povinnostech, vyplývajících ze spoluvlastnictví společné věci. „To nic nemění na skutečnosti, že se podíloví spoluvlastníci mohou dohodnout na tom, že budou užívat společně (všichni či někteří z nich) určité, jim vyčleněné části společné věci.“ Mezi žalovanými s výjimkou WC k takové dohodě, zejména ohledně bytových prostor, nedošlo. Při respektování § 137 odst. 1 ObčZ by z výroku rozsudku muselo být zřejmé, co který z účastníků bude oprávněn užívat. Žalovaný 2) z bytových prostor o výměře 182,20 m2 užívá pouze 32,38 m2, což neodpovídá jeho spoluvlastnickému podílu. Odvolací soud rovněž nerespektoval ustanovení § 3 ObčZ. Bývalý chlév včetně bývalého suchého WC, garáž a dílnu přikázal do užívání žalobcům, ačkoliv část tohoto prostoru žalovaný 2) vlastním nákladem zhodnotil za účelem zřízení dílny s tím, že si dílnu může bez problémů zřídit v jedné ze dvou jemu výlučně přenechaných garáží nebo v kolně. Příčiny neshod mezi účastníky nespočívaly v rozsahu užívání nemovitosti, ale v nepovolených stavebních úpravách a zásazích do objektu bez souhlasu žalovaných. Rozpor s dobrými mravy spočívá také v tom, že žalobci mají právo užívat přístřešek na st. p. č. 1662/1 navazující na část stodoly, jehož stavba nebyla stavebním úřadem povolena. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky není uzavřena dohoda o užívání společné věci, ačkoliv tuto skutečnost nedokazoval, stejně tak jako otázku, zda nedošlo ke zrušení takové smlouvy. Nevyžádal si odborné posouzení kvality jednotlivých prostor a částí objektů. Pokud by tak učinil, bylo by zjištěno, že do užívání žalobců byly přiděleny daleko kvalitnější prostory než žalovaným. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná 1) s dovoláním vyslovila souhlas. Nesouhlasí s tím, aby žalovaný 2) byl oprávněn užívat spolu s ní byt ve II. nadzemním podlaží, který od počátku vzniku podílového spoluvlastnictví na základě dohody všech spoluvlastníků užívala až do smrti svého manžela V. B. společně s ním. Byt v I. nadzemním podlaží před žalovaným 2) a její dcerou V. K. užíval její tchán V. B., který dal žalobcům souhlas s vybudováním koupelny a WC v I. nadzemním podlaží, neboť je měl také užívat. Žalovanému 2) by proto mělo být umožněno toto sociální zařízení užívat. Pokud jde o nebytové prostory, pak nevidí důvod, proč by se mělo na dosavadním užívání něco měnit.

Žalobci navrhli zamítnutí dovolání s tím, že dohoda o užívání nemovitostí mezi účastníky uzavřena nebyla a že ke sporům ohledně jejich užívání dochází prakticky od vzniku podílového spoluvlastnictví. V mezích svých možností se snažili udržovat ty části nemovitostí, které užívali a které jim soud ponechal v užívání, žalovaný 2) však má snahy jim udržovanější části zabírat a prostory, které původně užívali z větší části žalovaní, nemá snahu udržovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Podle dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů, jestliže z právních předpisů vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor“), svazku 2, pod C 132 uvedl, že „pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení ve znění před novelou č. , není rozhodující, jak odvolací soud formuloval výrok ve věci samé, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Odlišností je potom myšlen jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení“. Stejný právní názor zaujal v usneseních ze dne 1. února 2001, sp. zn. , a ze dne 5. února 2001, sp. zn. , publikovaných v tomtéž svazku Souboru pod C 149 a C 159 a ze dne 5. února 2001, sp. zn. , ve svazku 1 pod C 12, v němž dále dovodil, že „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení ve znění před novelou č. jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu“. K obdobnému právnímu názoru dospěl v rozsudku ze dne 25. června 1998, sp. zn. , uveřejněném již dříve ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, sešit 5, ročník 1999, podle kterého „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení OSŘ“. Uvedené právní závěry jsou zcela použitelné i pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska .

Z citované judikatury Nejvyššího soudu pro daný případ vyplývá oddělené posuzování přípustnosti dovolání ve vztahu k jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu.

Rozsudek odvolacího soudu s ohledem na výše uvedené je rozsudkem měnícím, pouze pokud jím odvolací soud rozhodl, že přístřešek na st. par. č. 1662/1 a půdu nad ním jsou výlučně oprávněni užívat žalobci a sklad mezi obytnou částí a stodolou a sklep k němu přiléhající všichni účastníci společně.

Ohledně úpravy užívání označeného skladu a sklepa odvolací soud akceptoval námitky žalovaných a ve shodě s návrhy všech účastníků tyto prostory přikázal do společného užívání všech účastníků. V této části bylo žalovaným vyhověno. K podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 23. 7. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 637, Svazek 8. Dovolání směřující do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně užívání skladu mezi obytnou částí a stodolou a sklepa k němu přiléhajícího je tak nepřípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ohledně úpravy užívání přístřešku a půdy nad ním je přípustné podle .

Ve zbývající části je rozsudek odvolacího soudu zcela ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně a tedy rozsudkem potvrzujícím.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu v potvrzující části ve věci samé není rozhodnutím zásadního právního významu, neboť není v rozporu s hmotným právem a v dané věci není nic, co by ji činilo významnější z hlediska obecného – nic podstatného, co by přesahovalo konkrétní jedinečné zájmy účastníků řízení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 8. 3. 2001, sp. zn. , publikované v Souboru pod C 297, svazek 3.

Podle v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Jestliže odvolacímu soudu nic nebránilo v tom, aby ve věci rozhodl jen na základě tvrzení a skutečností, které byly uplatněny do doby jeho rozhodnutí, dovolací soud nemůže s ohledem na posledně citované ustanovení přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohl dovolatel uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů a přesto je neuplatnil. Dovolatel až v dovolacím řízení přišel s tvrzením, že účastníci již před tímto soudním sporem užívali společnou nemovitost a její příslušenství na základě dohody, takže soudní úprava byla neopodstatněná. Stejně tak opožděně přišel dovolatel až v dovolacím řízení s námitkou, že s ohledem na individuálnost jednotlivých spoluvlastnických podílů neměly soudy obou stupňů upravovat společné užívání určených částí předmětné nemovitosti pro oba žalované bez jejich dohody či souhlasu. K této námitce se sluší toliko poznamenat, že samozřejmě není vyloučeno, aby takto soud rozhodl, zejména jsou-li k tomu dotčení podíloví spoluvlastníci svolní. Je také běžnou skutečností, že s ohledem na četnost a proměnlivost možných faktorů majících vliv na úpravu užívání společné nemovitosti není vždy možné upravit toto užívání tak, aby odpovídalo poměru spoluvlastnických podílů. Mají-li žalovaní užívat na základě rozhodnutí menší část společné nemovitosti, než odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům, mají právo na finanční kompenzaci za užívání jejich spoluvlastnických podílů ostatními spoluvlastníky. K tomu viz C 2525 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 28. 4. 2004, sp. zn. ).

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v potvrzující části podle , odst. 3 v daném případě naplněny.

Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v části, ohledně níž bylo dovolání shledáno přípustným, tj. pokud jde o úpravu užívání přístřešku na st. parc. č. 1662/1 a půdy na ním, podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu v této části vychází ze skutkového zjištění, které má podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a nelze nic vytknout ani právnímu posouzení věci odvolacím soudem. Dovolací soud zde odkazuje na již výše uvedené a rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 10. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod C 824, svazek 12, podle kterého „úpravě užívání místnosti v domě rovnodílnými spoluvlastníky nebrání skutečnost, že stavební úřad nevydal povolení k jejich užívání“.

Vady uvedené v , a b ) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil, ostatně ani dovolatel je nenamítal.

Z uvedených důvodů dovolací soud proto dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto, že přístřešek na st. par. č. 1662/1 a půdu nad ním jsou oprávněni užívat žalobci, podle zamítl, jinak je podle za použití jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto a žalobcům vznikly náklady (, , , a ). Náklady vzniklé žalobcům představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , , a částku 2 700,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 150,- Kč podle advokátního tarifu. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. června 2006

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu