Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 207/2006

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 24. 10. 2004, č. j. -31, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. byla žalobci (v tomto řízení vystupoval jako žalovaný) rozsudkem ze dne 5. 2. 1997, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 1998, č. j. -93, uložena povinnost zaplatit společnosti R. P. a Š., s. r. o., částku 27.237,- Kč jako cenu za provedení díla spočívající v publikaci knihy. Nárok na náhradu zisku, který žalobci v důsledku neprodejnosti nekvalitně provedeného díla ušel a který žalobce odvozuje z výsledku uvedeného obchodního sporu, v němž mu naopak bylo uloženo, aby cenu vadného díla zaplatil, soud shledal nedůvodným zejména s poukazem na ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Dovodil, že tvrzená újma nebyla způsobena nesprávným úředním postupem v občanskoprávním řízení, neboť soud rozhodoval spor mezi účastníky, který skončil vydáním rozsudku. Nelze přitom hovořit ani o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, neboť toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno ( ). Soud neshledal nesprávný úřední postup ani v trestním řízení, které bylo následně proti žalobci vedeno pro verbální útok na soudce uvedené obchodní věci a které skončilo zastavením.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 8. 2005, č. j. -53, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, přičemž se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Zásadní právní význam připisuje otázce, zda vydání „vědomě nepravdivého rozsudku“ (za taková dovolatel považuje rozhodnutí vydaná v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. ) lze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup ve smyslu Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů podle jeho názoru tento problém nevyřešily správně, navrhuje dovolatel zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť ve věci nebyla řešena otázka zásadního právního významu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž mu předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Jestliže ze žaloby vyplývá, že žalobce se domáhal náhrady ušlého zisku způsobeného neprodejností vadného díla, přičemž rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 5. 2. 1997, č. j. -63, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 1998, č. j. -93, mu byla (jako tehdejšímu žalovanému) bez přihlédnutí k vadám díla uložena povinnost zaplatit částku 27.237,- Kč na ceně za zhotovení díla, pak odvolací soud v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 14, pod C 1000, případně též rozsudek téhož soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod č. 5) dovodil, že se nejedná o odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudu ve smyslu ustanovení či , neboť žalobce vznik škody spojuje s činností soudu ústící ve vydání rozhodnutí a nikoliv s takovou činností soudu, která by s jeho rozhodováním ve věci přímo nesouvisela. Zde je pro úplnost třeba uvést, že s ohledem na princip presumpce správnosti rozhodnutí soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost (případně „pravdivost“, jak požaduje žalobce) rozhodnutí vydaného v jiném řízení. V souladu s hmotným právem (konkrétně s výslovnou dikcí ustanovení či ) je rovněž závěr odvolacího soudu, že nezbytnou podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zrušení či změna takového rozhodnutí pro nezákonnost; tato podmínka ovšem v daném případě nebyla splněna.

Je tedy zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze ohledně dovoláním vymezené právní otázky považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze tak ani dovodit přípustnost dovolání podle Dovolání žalobce tudíž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2006

JUDr. Petr  Vojtek, v.r.

předseda senátu