Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 99/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. června 2004, č. j. -77, zamítl žalobu, „aby soud zjistil, že žalovaná nemá právo odvádět odpadní vody ze svých nemovitostí p. č. 1071/17, 1071/18, 1071/19, 1089/1, 1071/9, 1071/16, 1091/1 a 1094/1 v k. ú. M. do kanalizace umístěné na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně, a to p. č. 1071/1 a 1071/2 v k. ú. M.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, neboť žaloba na určení nemůže být opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, a v tomto případě žalovat na splnění povinnosti lze. Dále uvedl, že ve vztahu k žalované není splněna podmínka věcné legitimace, poněvadž žalovaná z označených pozemků  vlastní pouze pozemky parcelních čísel 1071/9, 1071/16 a 1091/1.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. května 2005, č. j. -99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Uvedl, že „kategorie naléhavého právního zájmu je konstantní judikaturou vymezena a vykládána tak, že žalobní žádání o požadované určení, že právní vztah nebo právo je či není, je opodstatněno v případech, pokud plní preventivní funkci ve vztahu k úvahám přicházejícím možným žalobám na plnění, případně tam, kde by se bez požadovaného určení existence či neexistence práva či právního vztahu stalo postavení žalobce nejistým“. S ohledem na žalobní tvrzení bylo možné, aby žalobkyně podala žalobu na plnění. Určovací žalobu žalobkyně sama zpochybnila tím, že v průběhu řízení změnila žalobu na žalobu na plnění, což ale soud prvního stupně nepřipustil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ (dále „OSŘ“)]. Zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně spatřuje v řešení otázky, „zda je v souladu ve smyslu občanského soudního řízení, aby soud zamítl určovací žalobu pro neexistenci naléhavého právního zájmu na tomto určení, jestliže předtím svým rozhodnutím, proti kterému není přípustný žádný opravný prostředek, nepřipustil změnu žaloby na žalobu na plnění“. Podání z 5. 4. 2002 žalobkyně neoznačila jako „změnu žaloby“, ale jako „doplnění žaloby“, z čehož plyne, že uplatnila další žalobní návrh, který soud prvního stupně nemohl „vyřídit“ nepřipuštěním změny žaloby, nýbrž věcně rozsudkem.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti, neboť žalobkyní tvrzený zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu není dán.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání podle je podle výslovného ustanovení přípustné pouze pro řešení právních otázek. Proto nelze v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle , úspěšně uplatnit dovolací důvod, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud za situace, kdy soud prvního stupně usnesením z 20. 11. 2003, č. j. -65, které nabylo právní moci 3. 12. 2003, nepřipustil změnu žaloby, aby žalovaná byla povinna zdržet se odvádění odpadních vod ze svých blíže označených nemovitostí do kanalizace umístěné na označených pozemcích žalobkyně, jímž při rozhodování ve věci samé byly oba soudy nadále vázány, otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na určovací žalobě posoudil zcela v souladu se stávající judikaturou. K tomu srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 15. 12. 1992, sp. zn. , uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 1, ročník 1993, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 20. 2. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 248, svazek 3. Žalobkyně ostatně dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve vztahu k určovacímu žalobnímu návrhu výslovně neuplatnila. Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu vázala jen na jí tvrzené vady řízení, jimiž by se však dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání ( ).

Protože dovolací soud s ohledem na uvedené neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle naplněny, dovolání žalobkyně podle za použití odmítl.

Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, takže žalované by příslušela náhrada nákladů řízení ( , , a ). Dovolací soud však žalované náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal, neboť s ohledem na obsah vyjádření žalované k dovolání, v němž nic podstatného k věci neuvedla, náklady vzniklé žalované v souvislosti s podáním tohoto vyjádření nepovažoval za náklady účelně vynaložené.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2006

JUDr. František Balák, v.r.

předseda senátu