Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 704/2006

U S N E S E N Í

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. , byl obviněný J. C. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. , a další obsahově navazující rozhodnutí. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř.

O odvolání obviněného, které bylo podáno jen proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. . Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl výrok o trestu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 250 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. , a další obsahově navazující rozhodnutí. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně nezměněn.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadl výrok o uložení souhrnného trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že trest mu byl nesprávně uložen jako trest souhrnný. Namítl, že porovná-li se doba spáchání trestného činu, jímž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně, a doba spáchání trestného činu, jímž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu v Olomouci, a dále porovná-li se doba vyhlášení rozsudků v obou uvedených věcech, je výsledkem tohoto porovnání závěr, že nelze uložit souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout s tím, že mu má být uložen samostatný trest podle § 250 odst. 2 tr. zák.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že výrok o uložení souhrnného trestu považuje za správný, a označila dovolání za zjevně neopodstatněné. Zároveň však upozornila na to, že obviněný ve skutečnosti podal dovolání ve svůj neprospěch, že jeho dovolání je proto nepřípustné, a navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud nesdílí názor, že dovolání obviněného proti výroku o uložení souhrnného trestu je bez dalšího dovoláním v neprospěch obviněného. Tuto otázku je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu a podle toho, čeho se obviněný domáhá, resp. jakého výsledku může cestou dovolání dosáhnout. Lze uvažovat o tom, že uložení samostatných trestů může být z hlediska obviněného výhodné, dosáhne-li toho, že tyto tresty vcelku jsou pro něho méně citelné, než přísnější souhrnný trest, zvláště když souhrnný trest je nepodmíněným trestem odnětí svobody a předcházející trest je trestem nespojeným s odnětím svobody, např. trest obecně prospěšných prací (který byl obviněnému uložen ve věci Okresního soudu v Olomouci). Kromě toho lze uvažovat i o tom, že při správném posouzení vztahu souhrnnosti je namístě závěr, že tento vztah je ve skutečnosti dán v poměru k jinému rozsudku, což může být pro obviněného výhodnější. Nejvyšší soud proto nepovažoval dovolání obviněného za dovolání, které by obviněný podal ve svůj neprospěch a které by proto bylo nepřípustné. Podstatné je, aby v případě vadného uložení souhrnného trestu byl po zrušení výroku o uložení tohoto trestu respektován zákaz reformace in peius (zákaz změny v neprospěch obviněného) při novém rozhodování.

Jinak považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že i když dovolání směřuje jen proti výroku o trestu, je otázka souhrnného trestu primárně otázkou právního posouzení dvou nebo více skutků z toho hlediska, zda v poměru mezi nimi jde o souběh. Proto námitka, že byl nesprávně uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák., spadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.

Nejvyšší soud tedy podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.

V posuzovaném případě byl obviněný ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně uznán vinným trestným činem, který spáchal jednáním uskutečněným ve dnech 2. 7. 2004 a 15. 7. 2004, tedy dříve, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. . Tato zjištění však sama o sobě nebyla dostatečná pro závěr, že byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., jak k němu došlo rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně a poté i rozsudkem Krajského soudu v Ostravě.

Význam ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. je třeba posuzovat a toto ustanovení je nezbytné vykládat se zřetelem k tomu, že jde o rozhodování při ukládání trestu za více trestných činů (viz společný nadpis ustanovení § 35 až § 37 tr. zák.). Tím se rozumí ukládání trestu za trestné činy spáchané v souběhu. Zásadně platí, že v takovém případě se uloží úhrnný trest podle § 35 odst. 1 tr. zák., avšak to je možné jen za předpokladu, že se o trestných činech spáchaných v souběhu koná společné řízení. Smyslem souhrnného trestu je dosáhnout při ukládání trestu za trestné činy, které byly spáchány v souběhu a o kterých se rozhoduje v samostatných řízeních, takového stavu, jako by bylo rozhodováno ve společném řízení uložením úhrnného trestu podle § 35 odst. 1 tr. zák. Proto také ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu stanoví, že tento trest se ukládá podle zásad stanovených v § 35 odst. 1 tr. zák., tj. podle zásad platných pro ukládání úhrnného trestu.

Z významu, smyslu a logiky ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. vyplývá, že základní podmínkou souhrnného trestu je souběh trestných činů, za které má být tento trest uložen, i když to v samotném textu tohoto ustanovení není výslovně uvedeno.

O souběh trestných činů jde tehdy, jestliže mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za nějaký trestný čin, to znamená ani za některý z nich, ani za žádný jiný mimo posuzované trestné činy.

Okresní soud v Novém Jičíně ani Krajský soud v Ostravě si neujasnily, zda je pro uložení souhrnného trestu vůbec splněna základní podmínka spočívající právě v tom, že trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně a ve věci Okresního soudu v Olomouci, jsou ve vztahu souběhu, a touto otázkou se ve svých rozsudcích vůbec nezabývaly.

Trestný čin, pro který byl odsouzen ve věci Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , obviněný spáchal dne 27. 9. 2002. Trestný čin, pro který byl odsouzen ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. , obviněný spáchal ve dnech 2. 7. 2004 a 15. 7. 2004.

Se zřetelem k zásadám, které byly vyloženy v předchozích částech odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je zřejmé, že o souběh obou trestných činů by šlo za předpokladu, že v době od 27. 9. 2002 do 2. 7. 2004 nebyl ohledně obviněného vyhlášen žádný odsuzující rozsudek soudu prvního stupně pro jakýkoli trestný čin. Avšak již z opisu evidence Rejstříku trestů (č. l. 128 – 130 spisu) vyplývá, že ohledně obviněného byly vyhlášeny odsuzující rozsudky ve věci Okresního soudu ve Vyškově, ve věci Okresního soudu v Kroměříži a ve věci Městského soudu v Brně. Tato skutečnost vylučuje závěr, že mezi trestnými činy, za které Okresní soud v Novém Jičíně a Krajský soud v Ostravě uložily v přezkoumávané věci souhrnný trest, je souběh. Proto nepřicházelo v úvahu, aby obviněnému byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě a v předcházejícím řízení rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. . Pokud se tak přesto stalo, jde o důsledek nesprávného právního posouzení skutku v otázce, zda je v souběhu s jiným skutkem. Napadený rozsudek tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v celém rozsahu a jako součást předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ve výroku o trestu. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V rámci nového projednání věci Okresní soud v Novém Jičíně posoudí, zda vztah souhrnnosti případně není dán v poměru k jinému rozsudku než v poměru k rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. , a podle výsledku posouzení této otázky znovu rozhodne o trestu. Nejvyšší soud znovu připomíná, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. června 2006

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec