Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3080/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. Č. B., proti povinné L. M., zastoupené advokátem, pro částku 48.226,60 Kč s příslušenstvím, prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 22. 6. 2005, č.j. -328, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu z 25. 2. 2005, č. j. E 1189/99-300, jímž byl vydražiteli Z. V. udělen příklep ke spoluvlastnickému podílu k tam uvedeným nemovitostem. S odvolacími námitkami povinné, že nemovitosti byly vydraženy za nejvyšší podání ve výši – pouze – 389 000,- Kč, „což je daleko menší částka než cena stanovená soudním odhadem“, že prodejem nemovitostí jí bylo znemožněno splácení dluhu na úvěru ke koupi nemovitosti nájemným z jejího pronájmu, a že se dražby nemohla zúčastnit z důvodu dlouhodobé nemoci, se krajský soud vypořádal závěrem, že soudním znalcem stanovená cena má vliv pouze na určení nejnižšího podání (stanoveného v dané věci v souladu s a ), zatímco „výše nejvyššího podání je výsledkem chování dražitelů“, že argumentace znemožněním splácení úvěru je pro rozhodnutí o příklepu právně nevýznamná, a konečně že usnesení o dražební vyhlášce bylo povinné řádně a včas doručeno, že ta proti němu odvolání nepodala a že ve spise není založena lékařská zpráva o jejím tehdejším zdravotním stavu ani omluva se žádostí o odročení dražebního jednání.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení , povinná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; naplnění dovolacího důvodu podle – stejně jako v odvolání – spatřuje v okolnosti, že částka, za kterou byl její spoluvlastnický podíl na nemovitostech vydražen, je oproti částce určené soudním znalcem nepřiměřeně nízká, že udělením příklepu jí bylo znemožněno splácet úvěr na zaplacení kupní ceny z výtěžku pronájmu nemovitostí, a konečně že se dražby nemohla zúčastnit pro dlouhodobou nemoc.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Dovolatelka (jež – opomíjejíc ustanovení ve spojení s – ostatně pojem „zásadní právní význam“ ani nepoužívá) se však otázkou přípustnosti dovolání nezabývá a proto ani argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednáší; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), v dané věci nejde.

Povinná totiž odvolacímu soudu nevytýká to, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona ( ), nýbrž pouze vyjadřuje nesouhlas s tím, že částka, za kterou byl její spoluvlastnický podíl na nemovitostech vydražen, je „oproti částce určené soudním znalcem pro účely výkonu nepřiměřeně nízká“.

Zjištění, kolik činilo nejvyšší podání v dražbě a kdo je učinil (a právě na nich je /kromě zjišťování existence dalších zákonných podmínek u dražitelů/ rozhodnutí o udělení příklepu podle postaveno) jsou zjištěními skutkovými. Správnost těchto zjištění ostatně povinná v dovolání ani nenapadá a neučinila tak ani v odvolání proti usnesení o příklepu ( ); v obou opravných prostředcích se tedy omezuje pouze na projev nesouhlasu právě se skutečností, že nemovitosti byly vydraženy za cenu podstatně nižší než cenu stanovenou podle znaleckého posudku jako cena výsledná podle (viz druhý odstavec bodu II. dovolání na č.l. 357 versa, kde povinná argumentuje stejně jako v odvolání na č. l. 303). Tato kritika napadeného rozhodnutí však nemá oporu v zákonné úpravě výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, resp. spoluvlastnického podílu k nim, jelikož ustanovení , podle něhož soud správně postupoval, výslovně stanoví, že příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené zákonem (jejichž případné nesplnění dovolatelka také nenamítá), zatímco soudním znalcem stanovená výsledná cena podle o.s.ř má vliv pouze na určení nejnižšího podání (stanoveného v dané věci v souladu s ). V tomto ohledu je tedy napadené rozhodnutí nejen v souladu se standardní judikaturou, ale přímo s doslovným zněním zákona.

Námitka, že udělením příklepu bylo povinné znemožněno splácet úvěr na kupní cenu z výtěžku pronájmu nemovitostí je pro rozhodnutí o příklepu právně nevýznamná (viz odkaz učiněný v závěru předchozího odstavce na , jenž podmínky pro udělení příklepu stanoví taxativně, a v němž dovoláním namítnuté „kriterium“ není), ani v tomto směru tedy odvolací soud v rozporu se standardní judikaturou nerozhodl.

Způsobilou založit přípustnost dovolání podle není konečně ani námitka povinné, že se dražebního jednání nemohla zúčastnit pro dlouhodobou nemoc. Dovolatelka totiž sama ani nenapadá zjištění odvolacího soudu, že dražební vyhláška jí byla doručena řádně a včas, ani jeho zjištění o absenci lékařské zprávy a žádosti o odročení dražebního jednání; nenamítá tedy případnou existenci (řečeno slovy ustanovení věty první ) vady řízení, pro kterou by se dražby nemohla zúčastnit. Není-li ovšem existence takovéto vady namítána a tím spíše zjištěna, nelze ani v tomto směru dospět k závěru o rozpornosti napadeného rozhodnutí s judikaturou a tedy dovodit přípustnost dovolání.

Protože – jak výše uvedeno – nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (, odst. 3 ), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle , a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že právo na náhradu nákladů tohoto řízení žádný z účastníků nemá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu