Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 399/2021
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši částka k rukám právního zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, poskytla žalovanému dne datum částku ve výši
částka, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil, když poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nevydal. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum, na kterou žalovaný nereagoval a ničeho žalobkyni neuhradil.
2. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný řádně a včas odpor. V odůvodnění uvedl, že souhlasí s tím, že obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši částka na jeho bankovní účet. Tuto částku však právní předchůdkyni žalobkyně již vrátil, a to tak, že dne
datum zaslal na její účet částku částka, dne datum částku částka a dne
datum částku částka, tedy celkem částku částka. Platby proběhly z účtu manželky žalovaného. Z tohoto důvodu navrhoval zamítnutí žaloby.
3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu
o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka (ze smlouvy o úvěru i formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne datum na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku částka (z historie transakcí). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka vůči žalovanému na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému oznámeno písemností ze dne datum (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky výzvou ze dne datum (z předžalobní výzvy k úhradě). Žalovaný získal od právní předchůdkyně žalobkyně dne datum částku částka, přičemž jí na její účet zaslal dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku
částka (z výpisu z účtu žalovaného, z údajů o subjektech DPH).
4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku
z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle
§ 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
6. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
7. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Soud dospěl k závěru, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo, neboť žalovaný poskytnuté finanční prostředky žalobkyni již vrátil, a to úhradami ze dne datum, dne datum a dne
datum, kdy uhradil celkem částku částka. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť poskytnuté finanční prostředky žalovaným byly již vráceny.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náleží žalovanému, který měl ve věci úspěch proti neúspěšné žalobkyni. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby po částka, celkem ve výši částka, podle § 7 bod 5 vyhlášky, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po částka, celkem částka, podle § 13 odst. 3 vyhlášky. K těmto nákladům pak náleží náhrada cestovních výdajů za cestu k ústnímu jednání dne
datum ze sídla advokátní kanceláře v obec do obec a zpět podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve výši částka (celkem cesta 94 km vykonaná osobním automobilem tovární značky Mercedes Benz, registrační značka, při průměrné spotřebě benzínu 6,53 l na 100 km, ceně nafty 33,80/l, sazbě 4,40 spisová značka). Dále náhradu za ztrátu času v počtu čtyř půlhodin po částka, celkem částka, podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu. Odměna, náhrada hotových výdajů, cestovné a náhrada za promeškaný čas je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalovaného plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši částka. Celkem je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku částka ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).