Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
09DA918B1D4A0BE8C1257A4E0068D4D3.html
HTML · 14.68 KB
No categories available
21 Cdo 163/2006
U S N E S E N Í
Dovolání žalobce se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7.1.2005, č.j. 25 C 306/2003 -33, zamítl „návrh žalobce ze dne 14.12.2004 na prominutí zmeškání lhůty“; odmítl „odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. listopadu 2004, č.j. 25 C 306/2003 -21,“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že usnesením ze dne 2.11.2004, č.j. 25 C 306/2003 -21, „zastavil řízení ve věci žaloby o zmatečnost, kterou k soudu dne 25.8.2003 podal žalobce (napadeno rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 64 Co 224/203 -17) a rozhodl o nákladech řízení s tím, že žalobce nesplnil poplatkovou povinnost, uloženou mu usnesením ze dne 7.9.2004, č.j. 25 C 306/2003 -20 (proti němuž není odvolání přípustné), poté, co pravomocným rozhodnutím č.j. 25 C 306/2003 -14 mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků“; že „podáním doručeným soudu až dne 14.12.2004 se žalobce proti uvedenému rozhodnutí soudu odvolal s tím, že zároveň požádal o prominutí zmeškání lhůty (aniž by uvedl jediný konkrétní omluvitelný důvod pro takový výjimečný postup), podal podnět k přerušení řízení (ačkoliv neexistuje absolutně žádné zákonné ustanovení, které by v tomto konkrétním případě takový postup vůbec umožňovalo) a ke zrušení rozhodnutí bez návrhu (ačkoliv je zřejmé, že takový postup jde zcela mimo procesní předpisy)“; že žalobce „své odvolání blíže neodůvodnil s tím, že tak hodlá učinit v budoucnu“. Dospěl k závěru, že „v tomto případě měl žalobce možnost podat odvolání nejpozději dne 30.11.2004 a této možnosti nevyužil“; že podal-li žalobce odvolání „až dne 14.12.2004, nemohl zdější soud postupovat jinak, než za použití ust. § 208 odst. 1 o.s.ř. jeho odvolání odmítnout“; že „v případě návrhu na prominutí zmeškání lhůty se jedná o zcela účelové podání, kterým se žalobce pokouší dosáhnout ve svůj prospěch prodloužení zákonné lhůty k podání odvolání“.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.4.2005, č. j. 16 Co 175/2005 -42, usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř. ), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 , věta první o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř. ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. ].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř. , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n ) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř. ).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř. ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř. ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř. ].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně odmítající odvolání pro opožděnost (srov. § 208 o.s.ř. ) a zamítající návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání (srov. § 204 odst. 3 a § 58 o.s.ř. ).
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o.s.ř. , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř. , a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 8, ročník 2002).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. června 2006
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu