Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 114/2021-35
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 924 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky za období od 21. 12. 2019 do 30. 10. 2020 ve výši 80 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 52 Kč, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 924 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky za období od 21. 12. 2019 do 30. 10. 2020 ve výši 80 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 52 Kč, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení v této věci bylo co do 924 Kč dlužné pojistné za období od 13. 9. 2019 do 20. 12. 2019 podle smlouvy o pojištění bytové jednotky a domácnosti číslo uzavřené dne 13. 9. 2019 mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem. Co do 300 Kč pak žalovaná částka představuje poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky před zánikem pojištění a 300 Kč poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky po zániku pojištění, oboje dle sazebníku nákladů na vymáhání pojistného.
2. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 12. 9. 2019 pojistnou smlouvu číslo na pojistný produkt pojistná smlouva pro pojištění domácnosti – anonymizováno s ročním pojistným 3 451 Kč. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem pojištění 13. 9. 2019. Žalovaná neuhradila ani pojistné za první pojistné období, v důsledku čehož byla žalobkyní nejprve vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním, že pokud tak neučiní, pojistná smlouva zanikne a následně jí bylo oznámeno, že jelikož dluh nevyrovnala, pojištění ke dni 20. 12. 2019 zaniklo. V sazebníku žalobkyně je uveden poplatek ve výši 300 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a 300 Kč za pokus o smír
po zániku pojištění.
3. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně uzavřela se žalovanou platnou pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. o. z., kde se žalovaná zavázala řádně a včas hradit pojistné. Jelikož žalovaná pojistné nehradila, pojistná smlouva zanikla po uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce (§ 2804
o. z.), přičemž pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění (§ 2782 odst. 1 o. z.), tj. od jeho počátku (13. 9. 2019) do zániku pojištění (20. 12. 2019). V projednávaném případě žalobkyně za toto období uplatnila pojistné ve výši 924 Kč, což odpovídá sjednanému pojistnému.
4. Z vyložených důvodů soud žalobě co do zaplacení pojistného vyhověl a žalované tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni 924 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky za období,
jak je žalobkyně požadovala (když žalovaná byla v prodlení již 14. 9. 2019), a to podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z přiznané částky však tento úrok činí jen 80 Kč Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
5. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení poplatků za upomínku a pokus o smír po 300 Kč. K tomu je nutno podotknout, že se podle obsahu jedná o ujednání
o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.), která je vázána na úkon žalobkyně (ukončení smlouvy). V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Spotřebitelské smlouvy přitom nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 1813 o. z.). Od dodavatele
je tudíž možno očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné rovině poctivě a nepostupuje-li tak, zpronevěří se důvěře (dobré víře) spotřebitele
a takovému nepoctivému chování nelze poskytnout právní ochranu. Uvedená zásada se mimo jiné projevuje tím, že text spotřebitelské smlouvy musí být pro průměrného spotřebitele čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, přičemž tato zásada dopadá i na obchodní podmínky a další listin y, které se staly součástí spotřebitelské smlouvy. Nutno přitom podotknout, že právo
na ochranu spotřebitele v zásadě užití obchodních podmínek, ani jiných listin nevylučuje, je však třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba
od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání
o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 ). Nutno tudíž uzavřít, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné.
6. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokutu podle sazebníku nákladů na vymáhání pojistného, dospěl soud k závěru, že se žalobkyně dopustila chování v rozporu se shora uvedenou zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a to obzvláště za situace, kdy je sjednaná smluvní pokuta koncipována jako„ poplatek“
pro spotřebitele, avšak pro dodavatele žádná taková povinnost sjednána není. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, a to včetně úroku z prodlení.
7. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu účastnic odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.