Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2819/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému městu N. P., zastoupenému advokátkou, o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2005, č. j. -57, takto:

I. Dovolání žalovaného se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dopisem, který žalobce převzal dne 26. 3. 2004, mu žalovaný (tajemník městského úřadu Ing. P. Ř.) sdělil, že v souladu s ustanovením § 58 odst. 1 a § 68 zák. práce „ruší ve zkušební době ke dni 31. 3. 2004 jeho pracovní poměr vzniklý jmenováním na základě rozhodnutí Rady města ze dne 10.12. 2003“. Jako důvod zrušení pracovního poměru označil „organizační a ekonomické důvody zaměstnavatele“.

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni 31. 3. 2004 dané žalovaným žalobci je neplatné, a aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu náhradu mzdy ve výši 4.900,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že rozhodnutím Rady města ze dne 10. 12. 2003 byl s účinností od 1. 1. 2004 jmenován vedoucím odboru dopravního a bezpečnostního města N. P. a že dne 16.12. 2003 s ním byla sepsána dohoda o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, kde byla sjednána zkušební doba v délce tří měsíců. Protože jeho pracovní poměr byl založen jmenováním podle , o obcích, je pouze radě obce vyhrazeno jmenovat a odvolávat vedoucí odborů úřadů; k tomuto kroku není oprávněn tajemník, a to ani ve zkušební době.

Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 6.10. 2004, č. j. -33, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 12.825,- Kč k rukám JUDr. B. Vycházeje z toho, že ustanovení § 68 zák. práce umožňuje také u pracovního poměru založeného jmenováním sjednat zkušební dobu a použít všechny způsoby skončení pracovního poměru zakotvené v § 42 zák. práce, tedy i skončení pracovního poměru ve zkušební době, dovodil, že tříměsíční zkušební doba byla mezi účastníky sjednána dohodou, a vzhledem k tomu, že ve zkušební době může být pracovní poměr ukončen z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu, považoval za zcela bezpředmětnou námitku žalobce, že žalovaný neměl žádný důvod ke zrušení jeho pracovního poměru. v žádném ustanovení neuvádí, že skončení pracovního poměru založeného jmenováním některým ze způsobů uvedených v ustanovení zák. práce musí předcházet odvolání z funkce. Význam dojednání zkušební doby u pracovního poměru založeného jmenováním spočívá podle soudu prvního stupně v tom, že během jejího plynutí má zaměstnavatel nejen možnost odvolat zaměstnance z funkce a následně uplatnit režim zakotvený v ustanovení zák. práce, ale i možnost zrušení pracovního poměru se zaměstnancem ve zkušební době bez potřeby odvolání z funkce. Žalovaný zvolil pro něho méně složitý, ale zákonem dovolený režim a zrušil pracovní poměr ve zkušební době, aniž by předtím žalobce z funkce odvolal. Skončení pracovního poměru žalobce tímto způsobem provedl tajemník úřadu, který podle , o obcích, plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele. Protože skončení pracovního poměru provedené žalovaným dne 26. 3. 2004 je platné, nemá žalobce nárok na poskytnutí náhrady mzdy podle ustanovení zák. práce.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 2. 2005, č.j. -57, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni 31. 3. 2004 dané žalovaným žalobci je neplatné, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.900,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 12.825,- Kč k rukám „jeho zástupkyně“, a rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 11.927,- Kč k rukám „jeho zástupkyně“. Rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že zkušební doba byla mezi účastníky sjednána platně. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že platnému zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze strany žalovaného mělo předcházet odvolání žalobce z funkce vedoucího odboru městského úřadu. Jinak by totiž nebyla respektována zvýšená právní ochrana, která vedoucímu zaměstnanci, resp. vedoucímu úředníku je přiznána zákonem tím, že odvolání z funkce se výlučně zůstavuje radě obce a že jej lze odvolat z funkce jen z důvodu taxativně stanovených v zákoně, a to při dodržení písemné formy a doručení odvolání druhé straně. Nelze připustit stav, kdy by se dotčení zaměstnanci ocitli v zájmu rychlého a snadného rozvázání pracovního poměru bez zákonem nastavené a zaručené právní ochrany. Zrušil-li žalovaný s žalobcem pracovní poměr ve zkušební době neplatně a oznámil-li žalobce žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, vznikl mu také nárok na náhradu mzdy ve výši, jež byla mezi účastníky nesporná.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný namítá, že odvolání z funkce upravené § 27 odst. 5 zák. práce je zvláštní způsob ukončení výkonu funkce, nikoli však pracovního poměru. Zaměstnavatel má možnost zaměstnance odvolat z funkce, není to však jeho povinnost. Odvolání z funkce a postup stanovený v § 65 odst. 3 zák. práce je proto pouze jedním ze způsobů ukončení výkonu funkce, nikoli však jediným možným způsobem ukončení pracovního poměru u zaměstnanců, jejichž pracovní poměr vznikl jmenováním. Pracovní poměr založený jmenováním lze proto zrušit i ve zkušební době za podmínek a způsobem uvedeným v a zák. práce; , o úřednících územních samosprávních celků, nemá v tomto směru žádnou odchylku. Úkon vedoucí ke skončení pracovního poměru byl učiněn za žalovaného osobou, která byla k tomu oprávněna – tajemníkem. Pouze jmenování a odvolání z funkce činí podle zákona o obcích rada. Všechny ostatní pracovněprávní úkony, mezi které patří i zrušení pracovního poměru ve zkušební době, může činit výhradně tajemník. V další části dovolání žalovaný (ač soudy obou stupňů dovodily přípustnost sjednání zkušební doby i v pracovním poměru založeném jmenováním) polemizuje s názorem Nejvyššího soudu ČR, že zkušební dobu lze platně sjednat pouze v pracovní smlouvě. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Otázku platnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době, jež žalovaný učinil dopisem doručeným žalobci dne 26. 3. 2004, je třeba i nyní řešit podle právních předpisů účinných v době zrušení pracovního poměru ve zkušební době, a to podle , , ve znění do 30. 4. 2004, tj. do dne, než nabyl účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „zák. práce“.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru dovolatel nenapadá), že žalobce byl rozhodnutím Rady města N. P. ze dne 10. 12. 2003 jmenován z účinností od 1. 1. 2004 vedoucím odboru dopravního a bezpečnostního. Dne 16. 12. 2003 uzavřel žalobce s žalovaným Dohodou o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru vzniklého jmenováním, ve které mimo jiné pod bodem I. 5. byla sjednána zkušební doba v délce tři měsíce. Dopisem doručeným žalobci dne 26. 3. 2004 žalovaná sdělila žalobci, že s ním „ruší ve zkušební době ke dni 31. 3. 2004 pracovní poměr vzniklý jmenováním na základě rozhodnutí Rady města ze dne 10. 12. 2003“.

S dovolatelem lze souhlasit v tom, že pro pracovní poměry založené volbou nebo jmenováním nemá (s výjimkou Části druhé, hlavy první, oddílu pátého) zvláštní úpravu. Proto v ustanovení stanoví, že pro pracovní poměry založené volbou nebo jmenováním platí jinak (s výjimkou úpravy uvedené v Části druhé, hlavě první, oddílu pátém) ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou. Znamená to, že na pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním se vztahuje také Část druhá, hlava první, oddíl třetí (skončení pracovního poměru) a oddíl čtvrtý (nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru), jestliže Část druhá, hlava první, oddíl pátý (volba a jmenování) nestanoví něco jiného.

Část druhá, hlava první, oddíl pátý (ustanovení a ) stanoví něco jiného z hlediska skončení pracovního poměru v ustanovení a odst. 3. V ustanovení stanoví, že zaměstnance, který byl do funkce zvolen nebo jmenován, lze z této funkce odvolat, že zaměstnanec se této funkce může vzdát a že výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se funkce, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se funkce uveden den pozdější. Tato úprava logicky vyplývá z toho, že ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou uvažují jen o skončení pracovního poměru a nemohou tak postihovat specifika pracovního poměru založeného volbou nebo jmenováním a tedy ani skutečnost, že k obsazení konkrétní funkce došlo podle režimu uvedeného v ustanovení zák. práce. Ustanovení zák práce jen dále rozvíjí, jaký je osud pracovního poměru zaměstnance, který byl z funkce odvolán. Zároveň, oproti obecné úpravě vztahující se na pracovní poměry sjednané pracovní smlouvou, vytváří fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možno s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání platnosti této výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolu technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiných organizačních změnách [jak to jinak ustanovení zák. práce pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědí vyžaduje]. Jde tedy o výjimku ze způsobů skončení pracovního poměru, jež se jinak na pracovní poměr vztahují ( zák. práce). To, že ustanovení zák. práce umožňuje skončit pracovní poměr zvláštním druhem výpovědi [resp. výpovědí podle ustanovení zák. práce za modifikovaných podmínek], však neznamená, že by pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním nebylo možno skončit jinými způsoby, jež dopadají na pracovní poměr založený pracovní smlouvou. Jestliže podle ustanovení zák. práce pro pracovní poměry založené volbou nebo jmenováním platí ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou, s výjimkami uvedenými v ustanovení zák. práce, znamená to, že pro posuzování obsahu pracovního poměru (práv a povinností z něj vyplývajících) je nerozhodné, jakým způsobem byl pracovní poměr založen (zda pracovní smlouvou, volbou nebo jmenováním). Zároveň to též znamená, že na pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním dopadají plně i ustanovení o skončení pracovního poměru (Část druhá, hlava první, oddíl třetí - a násl. zák. práce), jen s tou výjimkou, že navíc lze za podmínek uvedených v ustanovení zák. práce skončit pracovní poměr výpovědí podle ustanovení zák. práce, aniž by muselo být zkoumáno, zda se zaměstnanec stal nadbytečným vzhledem k organizačním změnám přijatým zaměstnavatelem nebo jiným orgánem.

Nejvyšší soud ČR proto, stejně jako dovolatel, zastává názor, že také pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním lze ukončit výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 zák. práce nebo okamžitým zrušením podle ustanovení § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 zák. práce bez toho, že by před takovým ukončením pracovního poměru musel být zaměstnanec odvolán ze své funkce nebo se jí musel předtím vzdát.

Nesprávný úsudek odvolacího soudu v tomto směru (že pracovní poměr založený jmenováním lze ukončit jedině, je-li zaměstnanec nejprve odvolán z funkce) však nemění nic na věcné správnosti jeho rozhodnutí. V projednávané věci žalovaný rozvázal se žalobcem pracovní poměr zrušením ve zkušební době, když pracovní poměr mezi účastníky byl založen jmenováním. K možnosti sjednat u pracovního poměru založeného jmenováním též zkušební dobu se již dovolací soud vyjádřil (jak na to poukazuje dovolatel) ve svém rozsudku ze dne 19. 1. 2004, č. j. -136. Vyslovil názor, že stanoví-li v ustanovení , že zkušební doba může být sjednána jen v pracovní smlouvě, a nepřipouští, že by zkušební doba mohla být platně sjednána v jiném dokumentu, než je pracovní smlouva, nelze ji platně sjednat se zaměstnancem, kterému vzniká pracovní poměr volbou nebo jmenováním, neboť v těchto případech se pracovní smlouva neuzavírá. Na tomto svém závěru nemá dovolací soud důvod cokoli měnit. Odvolací soud, i když s jinou argumentací, dovodil, že u pracovního poměru založeného jmenováním, nelze pracovní poměr rozvázat zrušením ve zkušební době. I když k tomuto závěru dospěl z jiných důvodů, tento jeho (pro věc rozhodující) závěr je správný a neobstojí tak argumentace dovolatele, že zrušením ve zkušební době lze rozvázat i pracovní poměr, který je založen jmenováním.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a věty první , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. ), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2006

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu