Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2423/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. července 2004, č. j. -113, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů účastníků se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje garáž č. 14 postavená na pozemku č. parcelní 2220/2, katastrální území V. a do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje hodnota členského podílu v bytovém družstvu občanů V.e se sídlem P. – V., S. 12/1367 spojené s právem nájmu družstevního bytu č. 3 ve III. podlaží domu č. p. 1435 v P. – V., v O. ulici č. 5“. Výrokem pod bodem II. uložil žalované povinnost „zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů částku 870.000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Výroky pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno a že účastníci zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví manželů („BSM“) nevypořádali dohodou. Ke dni zániku BSM tvořily společný majetek účastníků pouze garáž v hodnotě 120 000,- Kč a členský podíl v Bytovém družstvu občanů V. ve výši 1 860 000,- Kč. Uzavřel, že podíly obou účastníků na majetku v BSM jsou stejné, že se oba o získání družstevního bytu zasloužili stejnou měrou, že hodnota majetku přikázaného do výlučného vlastnictví žalované činí 1 860 000,- Kč, hodnota majetku přikázaného do výlučného vlastnictví žalobce 120 000,- Kč a vypořádací podíl 870 000,- Kč v jeho prospěch. Námitky žalované, že se žalobce nepodílel na výdajích společné domácnosti nevzal v úvahu, s tím, že nemají vliv na hodnotu předmětného členského podílu.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. dubna 2005, č. j. -140, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. a výrok pod bodem II. změnil „jen tak, že částka, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu činí 383.707,50 Kč“, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud tak jen snížil výši vypořádacího podílu, který je žalovaná povinna zaplatit žalobci.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b) . Nesouhlasí se závěrem, že se účastníci řízení zasloužili o získání členských práv a povinností v bytovém družstvu stejnou měrou a s odůvodněním povinnosti uhradit žalobci vyrovnávací podíl v soudem stanovené výši. O byt, který postavila vlastníma rukama se svým předchozím manželem, žalobce vůbec nepečoval, všechny úhrady s ním spojené platila žalovaná a za trvání manželství si nic společného nepořídili. Žalobce hradil výživné pro svoje čtyři děti a při tom rekonstruoval vlastní byt po své matce. Rozvádí další skutečnosti, z nichž dovozuje, že došlo k pochybení, pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že se oba účastníci o nabytí a udržení společného družstevního bytu zasloužili stejnou měrou. Řízení bylo postiženo vadou spočívající v tom, že ke shora uvedenému nebyl zjištěn úplně skutečný stav, neboť soud odmítl důkazní návrhy žalované, takže nebyli vyslechnuti jí označení svědci a nebyly provedeny navržené důkazy listinami. Podle názoru dovolatelky jí neměla být povinnost k jakékoliv platbě žalobci uložena. V doplnění dovolání z 13. 2. 2006, podaném až po uplynutí dovolací lhůty, žalovaná namítá neplatnost dohody o převodu členských práv k předmětnému družstevnímu bytu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že v době uzavírání manželství byl výhradním vlastníkem družstevního bytu 4+1 v P., žalovaná byla spoluuživatelkou bytu 3+1 v P. a jako vlastník tohoto bytu byl veden její tehdejší manžel. Na základě sňatku s ním jí vzniklo užívací právo. Žalované sice po rozvodu s původním manželem připadl rozhodnutím soudu tento byt, neměla ale prostředky na vyplacení svého podílu. Tuto částku uhradil žalobce s tím, že na něho bude převeden členský podíl a nájemní smlouva včetně převodu členských práv. Proto byl byt v P. převeden na něho a žalovaná zůstala jeho spoluuživatelkou. Vše bylo schváleno usnesením představenstva družstva. K tomu se žalovaná rozhodla ze svobodné vůle. Žalobce byt v P. převedl na svoji bývalou manželku za dohodnuté odstupné a to použil na vyplacení odstupného bývalému manželovi žalované a na zařízení bytu, které ale žalovaná posléze rozprodala včetně jeho oblečení ještě před rozvodem. Tvrdí, že žalovaná vlastní činžovní dům v P., který získala v restituci, byt v P. a jiné nemovitosti. Léta ho psychicky týrá prodlužováním soudního řízení, ač je si vědoma toho, že on nevlastní žádný byt. Jednání žalované je proto v rozporu s dobrými mravy. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Žalovaná a žalobce ve svých dalších podáních odmítají argumentaci protistrany a setrvávají na svých návrzích.

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil

[ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]. Protože dovolání podle může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž dovolací soud připustil dovolání podle tohoto ustanovení, jen z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; tato mimořádnost se projevuje i v jeho omezené přípustnosti proti potvrzujícím rozsudkům odvolacího soudu, která je dána jen výjimečně, zejména v případě závažných hmotněprávních pochybení.

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají. Ke změně dovolacího návrhu není třeba souhlasu soudu ( , 3 ). Z uvedeného vyplývá, že dovolací soud nemůže přihlédnout k důvodům, uplatněným až po uplynutí dovolací lhůty.

V dané věci dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo jejímu odvolání částečně vyhověno, v části pro ni nepříznivé (v části, ve které bylo jejímu odvolání vyhověno, ani není oprávněna toto rozhodnutí napadnout); jde tedy o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Proto připadá v úvahu jen přípustnost podle , ta však není dána.

V dané věci dovolatelka neuvádí, v čem by měla spočívat zásadní právní otázka, pro jejíž řešení by dovolání mělo být připuštěno, a dovolací soud takovou otázku v napadeném rozhodnutí nenalézá. Jak bylo uvedeno shora, nelze dovolání připustit pro řešení skutkových otázek (v dané věci podíl účastníků na nabytí a údržbě společných věcí) a ani pro jiné otázky týkající se postupu soudu při dokazování a hodnocení důkazů; dovolací soud je tak při zvažování přípustnosti dovolání vázán zjištěným skutkovým stavem. Zhodnocení toho, zda na základě zjištěného skutkového stavu manželé zasloužili o nabytí a udržení společného majetku stejnou měrou je pak věcí individuálního posouzení daného případu; toto hodnocení v dané věci není zjevně nepřiměřené a nečiní z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí. Otázku platnosti dohody o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu dovolatelka uplatňuje až v dodatku k dovolání, podaném po uplynutí dovolací lhůty, a proto k ní dovolací soud nemohl přihlédnout. Lze dodat, že tuto námitku neuplatnila žalovaná ani v odvolání, a proto se jí odvolací soud nezabýval.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení , dovolací soud jej podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2006

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu