Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 716/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. , byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. z. p. Č. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. , napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že

„dne 9. 7. 2004 v 08:15 hod. řídil po silnici u K., svěřenou soupravu nákladního automobilu Mercedes s jednoosým přívěsem, přičemž v klesání při projíždění pravotočivé zatáčky nepřizpůsobil rychlost jízdy zakřivení zatáčky a mokrému povrchu vozovky a tím došlo k vybočení přívěsu do levé protisměrné poloviny vozovky, kde došlo ke střetu přívěsu s protijedoucím osobním vozidlem Toyota řízeným I. Č., a přitom došlo ke zranění I. Č., který utrpěl zlomeninu levé stehenní kosti, zlomeninu levé klíční kosti, otřes mozku a hrudníku a pohmoždění krční páteře s předpokládanou dobou léčení v trvání jednoho roku a jeho spolujezdkyně Z. Č., která utrpěla otřes mozku a podvrtnutí krční páteře s délkou léčení do 13. 9. 2004“.

Takto zjištěné jednání obviněného soud druhého stupně právně posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v délce jednoho roku. Poškozenou V. z. p. Č. odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Citovaný rozsudek soudu druhého stupně obviněný napadl v rozsahu všech jeho výroků prostřednictvím svého obhájce JUDr. L. P. dovoláním, ve kterém označil důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vadu dovoláním napadeného rozhodnutí obviněný spatřoval v tom, že soud dospěl k závěru o jeho vině, ač jej měl obžaloby zprostit. Neztotožnil se především se způsobem, jakým soud druhého stupně hodnotil jím předložený znalecký posudek znalce Ing. T. R.; za chybný pokládal závěr soudu, podle něhož tento znalecký posudek neobsahuje doložku znalce podle § 110a tr. ř. o tom, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku, a tvrdil, že uvedená doložka je součástí poučení znalce podle § 106 tr. ř. Nesouhlasil s přečtením tohoto znaleckého posudku pouze jako listinného důkazu a poukázal na zcela odlišné hodnocení rozhodných okolností posuzované dopravní nehody ze strany znalců Ing. T. R. a Ing. J. H. Dovozoval, že ze závěrů jím předloženého znaleckého posudku jeho trestní odpovědnost nevyplývá. Na základě uvedených skutečností obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Okresnímu soudu v České Lípě k novému projednání a rozhodnutí.

Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval podle § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 29. 5. 2006 konstatoval, že sice lze přisvědčit argumentaci obviněného, že jím předložený znalecký posudek splňuje obsahové i formální náležitosti znaleckého posudku z pohledu jeho použitelnosti v trestním řízení, avšak nelze tak učinit v intencích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pro který obviněný dovolání podal. Z materiálů, které mělo Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, se podává, že znalec Ing. J. H., který byl přibrán orgánem činným v trestním řízení, byl v hlavním líčení ke zpracovanému znaleckému posudku pečlivě vyslechnut, přičemž logicky vysvětlil své znalecké úvahy a setrval na závěru, jak jej učinil v písemném posudku. Pokud odvolací soud obviněným předložený znalecký posudek přečetl podle § 213 odst. 1 tr. ř. jako listinný důkaz a nezjistil z něj nic, co by závěry znaleckého posudku Ing. J. H. vyvracelo, šlo o výlučné právo tohoto soudu hodnotit důkazy v souladu se zásadami uvedenými v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Státní zástupce uzavřel, že obviněný dovolací argumenty směřoval výlučně do oblasti učiněných skutkových zjištění, které však nenaplňují žádný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Současně shledal, že dovolání splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. , , , ). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze v jeho mezích namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný v rámci vznesených námitek ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Námitky dovolatele, že závěr soudu druhého stupně o jeho vině trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. je vadný proto, že uvedený soud chybně přistoupil k hodnocení (obviněným předloženého) znaleckého posudku znalce Ing. T. R., jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy a jak byl zjištěn skutkový stav. Tak tomu bylo v případě, pokud obviněný soudu druhého stupně vytkl, že uvedený znalecký posudek neoprávněně hodnotil pouze jako listinný důkaz s argumentem, že neobsahuje znaleckou doložku podle § 110a tr. ř. o tom, že si je znalec vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, nebo jestliže poukázal na zcela rozdílné hodnocení relevantních okolností vztahujících se k příčině a průběhu nehodového děje a trval na tom, že ze znaleckého posudku Ing. T. R. nelze jeho trestní odpovědnost dovodit.

Nejvyšší soud nemohl než dospět k závěru, že se v rozsahu uvedených argumentů v žádném případě nejedná o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde v tomto případě naopak o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Jde o to, že obviněný orientoval své výhrady výlučně proti tomu, co soudy skutkově zjistily o příčině a průběhu nehodového děje a jak se vypořádaly s hodnocením jednotlivých důkazů (konkrétně jím předloženého znaleckého posudku), a domáhal se v tomto ohledu jiných skutkových zjištění, s nimiž teprve spojoval i jiný právní závěr v otázce své trestní odpovědnosti. Ačkoli tedy obviněný dovolání formálně podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vázal jiné hmotně právní posouzení skutku na jiná skutková zjištění, než která učinily soudy prvního a druhého stupně, a teprve z jím tvrzených nedostatků dovozoval absenci své trestní odpovědnosti a to, že měl být obžaloby zproštěn. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku v tomto směru neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. ).

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo, neboť z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a následnými právními úvahami. Stejně tak soudy přesvědčivě vyložily, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že příčinou dopravní nehody byla právě jízda obviněného a proč neuvěřily jeho obhajobě, jejímž prostřednictvím se snažil zjištěný průběh nehodového děje zpochybnit.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. a , v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. června 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a