Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 587/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. dubna 2004, č.j. -101, potvrdil ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2003, č.j. -85, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 387 575,60 Kč spolu s 5% úrokem z prodlení z částky 125 399,40 Kč od 29. 6. 1994 do zaplacení, z částky 179 604,06 Kč od 1. 10. 1994 do zaplacení a z částky 82 572,08 Kč od 28. 10. 1994 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku 25 672,90 Kč; v části o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 504 Kč; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně podle (dále jen obč. zák.) bezdůvodně obohatil, neboť ve smyslu obč. zák. plnila žalobkyně za žalovaného, když provedla na pokyn žalovaného platby do zahraničí ve výši 179 604,06 Kč a 125 399,40 Kč, aniž by tyto platby odúčtovala z účtu žalovaného, a bez právního důvodu připsala na účet žalovaného částku 82 572,08 Kč. Stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný na výzvu žalobkyně v určených lhůtách bezdůvodné obohacení podle obč. zák. nevydal, a proto se dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu ve smyslu obč. zák., proto přiznal žalobkyni i úroky z prodlení. V řešení otázky promlčení uplatněného nároku neuznal námitku promlčení vznesenou žalovaným za důvodnou, neboť byla zachována čtyřletá promlčí doba při uplatnění nároku s ohledem na a obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.). Promlčení posoudil, na rozdíl od soudu prvního stupně, který aplikoval a 2 obč. zák., podle obchodního zákoníku, protože mezi účastníky vznikl uzavřením smlouvy o běžném účtu obchodní závazkový vztah podle obch. zák., a tudíž podle obchodního zákoníku měla být posouzena i vznesená námitka promlčení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť nesouhlasí s právním posouzením věci ohledně důvodnosti uplatněného nároku a promlčení. V tomto směru napadá hodnocení důkazů a namítá, že v řízení nebyly provedeny jím navržené důkazy, které by odstranily nejasnosti ohledně rozporů v účetní evidenci žalobkyně týkající se uplatněného nároku, a že soudy blíže nezkoumaly skutečnosti, kdy se žalobkyně o vzniku svého tvrzeného nároku dozvěděla. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen opět „“) po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas ( ) a je řádně zastoupen advokátkou ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).

Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Argumentuje-li žalovaný nesprávným právním posouzení věci, ve skutečnosti namítá nesprávné hodnocení důkazů a neúplnost dokazování v dané věci. Dovolatelem namítané nesprávné hodnocení důkazů však nemůže být, s ohledem na výše uvedené, předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiných otázek, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Pokud je v této souvislosti výtka žalovaného směřována do neúplného skutkového zjištění ohledně prokázání žalobkyní tvrzeného nároku v souvislosti s účetní evidencí žalobkyně a ohledně data, kdy se žalobkyně o vzniku bezdůvodného obohacení dozvěděla, pak je třeba opětovně konstatovat, že správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadami, ve smyslu , spočívající v neúplnosti nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. června 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu