Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
09D02B4581FC0473C1257A4E00699956.html
HTML · 15.15 KB
No categories available
30 Cdo 1518/2006
U S N E S E N Í
sp. zn. 6 C 1279/2003 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 30. ledna 2006, č. j. 17 Co 380/2004 - 75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 8. 11. 2004, č. j. 6 C 1279/2003 - 47, rozhodl, že „výživné, stanovené žalobci pro žalovaného rozsudkem Okresního soudu
ve Znojmě ze dne 17. 8. 1993, č. j. P 28/90 - 23, částkou 480,- Kč měsíčně, se počínaje dnem 10. 9. 2003 zvyšuje na částku 1.000,- Kč měsíčně a toto se pak dále dnem 1. 1. 2004 zvyšuje na částku 1.500,- Kč měsíčně, což je žalovaný povinen platit nadále k rukám žalobce vždy do 5. dne v měsíci předem“. Dále bylo rozhodnuto, že „dlužné již splatné zvýšené výživné za období od 10. 9. 2003 do 30. 11. 2004 v částce 13.144,- Kč, je žalovaný oprávněn doplatit ve splátkách po 500,- Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek“; současně soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení
ve vztahu mezi účastníky.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 1. 2006, č. j. 17 Co 380/2004 - 75, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zvýšení výživného potvrdil, ve výroku o dlužném zvýšeném jej změnil tak, že „dlužné zvýšené výživné
za dobu od 10. 9. 2003 do 31. 1. 2006 ve výši 22.224,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve dvou splátkách tak, že částku 12.224,- Kč zaplatí do tří měsíců a částku 10.000,- Kč do šesti měsíců v obou případech od právní moci tohoto rozsudku
pod ztrátou výhody splátek“, dále jej změnil ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení rovněž tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Namítá, že napadené výroky o nákladech řízení nemají oporu v provedeném dokazování a neodpovídají rozhodnutí ve věci samé, tedy procesnímu úspěchu žalobce. Vzhledem k absenci řádného odůvodnění použití ust. § 150 o. s. ř. o. s. ř. jsou kromě toho nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadených výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů zrušen a aby mu věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm.c)].
Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.
Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a
o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto
o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a ).
V dané věci žalobce dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů.
Přípustnost dovolání proti těmto výrokům, jenž mají povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. dána, a to již z toho důvodu, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti těmto výrokům není přípustné ani podle ustanovení § 238 , § 238a o. s. ř. o. s. ř. , protože jimi nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř. o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 , věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2006
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu