Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1092/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni jako soud odvolací potvrdil rozsudek ze dne 2. června 2004, č. j. -61, kterým Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2000 do zaplacení. Dovolatelka namítá naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení (dále jen „ “), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dožaduje se zrušení rozhodnutí jak odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně. Přípustnost svého dovolání opírá o ustanovení , přisuzujíc zásadní právní význam napadeného rozhodnutí řešení otázky, zda lze žalobci požadujícímu plnění ze smlouvy přiznat plnění z jiného právního důvodu, konkrétně z titulu vydání bezdůvodného obohacení, bez změny žaloby podle Zásadní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé spatřuje dovolatelka - s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1999 – rovněž ve skutečnosti, že odvolací soud vyřešil otázku bezdůvodného obohacení v rozporu s hmotným právem, neboť pominul otázku, že předmět nájmu dovolatelka fakticky neužívala.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde, takže přípustnost dovolání lze zvažovat pouze v intencích Z jeho znění vyplývá, že dovolání je podle něho přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Dovolací námitka, že odvolací soud před vydáním rozhodnutí o věci samé nerozhodl o změně žaloby (v důsledku změny právní kvalifikace a skutkových tvrzení), představuje výhradu, podle níž je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. uplatnění dovolacího důvodu podle ). Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle přichází v takovém případě v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné; sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Zbývá proto posoudit důvodnost dovolací námitky, že právní otázka, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, byla řešena v rozporu s hmotným právem. Tato námitka není oprávněná. Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. , je nepřiléhavý, neboť jeho závěry nelze na posuzovanou věc vztáhnout. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud řešil vznik bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu, nikoli z neplatného právního úkonu.

Otázku vzniku bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatného právního úkonu (neplatné nájemní smlouvy) za situace, kdy předmět nájmu nebyl fakticky užíván, jednoznačně vyřešil Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. . Právní závěry, k nimž dospěl odvolací soud v dané věci, jsou zcela konformní se závěry, přijatými v citovaném rozhodnutí, kde dovolací soud uzavřel, že majetkový prospěch je získán pouze za předpokladu, že bylo podle neplatné smlouvy poskytnuto nějaké plnění, přičemž plnění nelze ztotožnit s faktickým užíváním předmětu nájmu. Faktické užívání je realizací užívacího práva; majetkovou hodnotu má však samo užívací právo, které je na základě nájemní smlouvy přenecháno. Lze tudíž uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu není ani z tohoto pohledu zásadně právně významné a Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta prvá ), dovolání podle ustanovení a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo, nevznikly (, a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2006

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu